Důchodová reforma by měla odrážet vůli širokého politického spektra

Již několikrát jsem byli svědky toho, že co jedna vláda prosadila, vláda následující šmahem rušila. Jsou však věci, kde je mnoho dobrých důvodů se těmto eskapádám vyhnout. Důchodová reforma mezi ně rozhodně patří.

Že je třeba s problematikou vyplácení důchodů něco dělat, na tom se shodneme snad všichni. Shodnou se na tom i téměř všechny politické strany, které na našem politickém kolbišti působí. Shodneme se asi i na tom, že důchodová reforma je svým charakterem velmi závažným krokem, který má ambice ovlivnit životy nás všech na mnoho let či snad dokonce desetiletí.

Předkládané řešení je předmětem kritiky ze všech stran. Kriticky se k němu vyjádřil prezident republiky, kritika přichází nejen z řad opozice, ale i z vládních poslaneckých lavic. Reformu kritizuje veřejnost a neparlamentní politické subjekty. Zdá se, že jejím jasným zastáncem je jen torzo vládních stran.

Pokud má být reforma penzijního systému trvalým a respektovaným způsobem, který má řešit současné a eventuálně i budoucí problémy při vyplácení penzí, je nepochybně třeba co nejširší diskuse nad tímto tématem. Mohli bychom se totiž dočkat, že při první příležitosti, tedy po dalších parlamentních volbách, se budou základní pilíře měnit, pokud získá většinu jiná politická reprezentace, než která je u vesla nyní. Po dalších volbách, kdy by uspěly většinově strany, které předkládají současnou verzi penzijní reformy, by se zase vše mohlo navracet zpět. Nebylo by to prvně, co by takovou hru na škatulata politické strany hrály.

Mám za to, že nad tak důležitým krokem s dlouhodobou platností by se měla sejít širší politická reprezentace, než je současné vládní seskupení. K otevřenému jednání by měla být přizvána opozice. Ale nejen ta. K jednání by měly být přizvány i strany, které sice momentálně v parlamentu nezasedají, ale u kterých lze předpokládat, že by se mohly v budoucnu parlametními stranami stát. Zařadil bych tam všechny strany, které v minulých volbách získaly více než dvě procenta voličské podpory.Vzhledem k charakteru penzijní reformy musí vládu zajímat i názor lidovců, Zemanovců, Suverenity a Zelených.

Vlastní důchodová reforma by tak měla být koncenzem jednání vládních stran, opozice a silných neparlamentních politických subjektů. Obávám se, že důchodovou reformu prosazovat aktuální sílou parlamentní většiny je pošetilé. Jíž jen proto, že jiná budoucí parlamentní většina může reformovat reformu, další reformovanou reformu...... A konce těchto změn bychom se jen těžko někdy dočkali a skutečné důchodové reformy již vůbec ne.