Diktatura není špatné řešení, diktatura není žádné řešení

Tu a tam někteří, zvláště ti, kteří tu a tam demonstrují za svobodu slova, psaného projevu a shromažďování přijdou se spásnou myšlenkou. Tvrdou ruku na nás prý třeba. A počnou vzývati a oprašovati jména pokrytá prachem jejich umučených obětí.  

Je zvláštní, že po návratu tvrdé ruky touží zejména ti, kteří se v demokracii cítí nesvobodni. Je zvláštní, že vyslovují jména, která již sama o sobě páchnou po kobkách, koncentračních táborech, mučírnách a rozkládajících se tělech obětí těchto spasitelů. Je zvláštní, že se jim zdají svobodnější režimy, kde býval povolen jen jeden jediný názor, vedoucí úloha jedné strany byla spíš pravidlem než výjimkou a cenzura ve všech oblastech deformovala názory lidí na další desítky let a ti, kteří nepochopili byli mučeni, zabíjeni, pronásledováni a jejich děti převychovávány. Lhostejno v jakém duchu. Každopádně násilně a dle pravidel stanovených jedinými mocnými.

Z tohoto pohledu je naprosto lhostejno, jestli jsou naděje vkládány do totality levicové či pravicové. Ve své podstatě a zrůdnosti se příliš neliší. Jen někteří samomocipáni byli hrozivější než jiní.I ten nejméně hrozivý však nezaslouží nic jiného než odsouzení a to bez ohledu na počet obětí a ekonomickou prosperitu či neprosperitu jím spravované země. Taky bych uměl ve své rodině dobře hospodařit, když ostatní s výjimkou mé veleváženosti přikovám ve sklepě ke stěnám a budu je udržovat při životě pomocí chleba a vody.

Nemá tedy smyslu odsuzovat Stalina a zároveň velibit Franca. Jediný rozdíl mezi těmito muži může byt spatřován ve skutečnosti, že co jeden tvrdě prosazoval, jiný stejně tvrdě potíral. Svobody se ovšem člověk nedočkal ani v jednom případě. Stalin násilně vštěpoval dětem ideály víry v sílu dělnické třídy, Franco v Boží pravdu. Oba byli přesvědčení, že ta jejich pravda je ta jediná správná. A to je prokletí všech diktátorů a totalitních režimů.

Demokracie nemá patent na jedinou pravdu. Demokracie je o svobodě. O svobodě politické a občanské. Právě proto demokracie potřebuje vyspělé jedince a tolita kývající a oddané stádo ovcí, které je nuceno tak činit bohužel ve vlastním zájmu, aby nebylo hnáno na porážku. Občan v demokracii žije s vědomím, že za něj není nikdo odpovědný, ale že je odpovědný sám za sebe. V totalitě je člověku nastavena cesta, kterou má jít. Lemují ji ostnaté dráty ve kterých je vysoké napětí. Svoboda si vyžaduje iniciativu, totalita občanům svazuje ruce a zacpává ústa.

Važme si proto i té naší, stále ještě „plenkové“ demokracie. A vy, kteří pokukujete po těch pánech v „černém“ či „rudém“, važte si toho, že po nich můžete svobodně pokukovat. Oni by vám totiž po jiných pokukovat nedovolili.