Braňme dětí proti ideologickému vidění světa!

Současná školská legislativa má oproti minulým dobám nespornou výhodu. Děti ve školách a školských zařízeních není možné vystavovat vlivu politických stran, náboženských společností a neměly by být vystavovány ani tlaku komerčnímu.

Jsem si jist, že je to tak správně. Žádná státní školská instituce by neměla být mostem k ideologické indoktrinaci děti. Tudíž je absolutně nepřijatelné, aby na půdě školy bylo distribuováno cokoliv, co zavání politickou nebo náboženskou propagandou. Eventuální přednášky politických osobností by měly být diskusí nad konkretními problémy vidění dnešního světa a přednášející by se měl oprostit od stranických proklamací, alespoň pro tento případ.

Současné pojetí výuky ve školách poskytuje obrovský a svobodný prostor vyučujícím při výkladu. Myslím, že přešně o tom jsme po listopadu 1989 snili. Nejen pedagogové, ale i rodiče děti, které jsou příjemcem informací, mají dostatek svobody. Informace by měly být poskytovány nestranně, zároveň však učitelům není stanoven ideologický směr, takže v některých předmětech se logicky mohou odrážet i názory vyučujícího samotného. I to je správně. O tom je svoboda.

Jistě se může v některých předmětech stát, že rodič není s pojetím probírané látky kantorem spokojen. Má pocit, že učitel látku vykládá jinak, než by si rodič přál, než je přesvědčen, že by měla být vykládána a v rozporu s jím subjektivně vnímanou pravdou. Díky svobodě takovému rodiči nic nebrání požádat ředitele školy o přeřazení dítěte do jíné třídy nebo i školy, kde s výkladem látky nemají zákonní zástupci  dítěte problém.A přesně tak to má ve svobodné společnosti být. Někdy je pravda bohužel hodnotou značně subjektivního charakteru. Bylo by vrcholně nesvobodné svou pravdu považovat za jedinou možnou, za objektivní a v tomto smyslu se ji od vyučujícího pří výkladu látky dožadovat. I on má právo na svou subjektivní pravdu. I on má právo nebýt ideologicky kýmkoliv znásilňován.

Jsem přesvěčen, že po dvaceti letech od pádu komunismu můžeme směle konstatovat, že naše školství není  ideologické a že je svobodné. Pro všechny zúčastněné strany. Naše školství neslouží žádné politické straně a žádnému jasně definovanému názoru. Rodiče i zřizovatelé škol oprávněně vnímají velmi negativně i malé náznaky pokusu o politické ovlivňování dětí ve školách. Vím o případu, kdy byla ředitelka mateřské školy finančně postižena tehdy, když při jisté akci její školy bylo k dispozici málo nafukovacích balonků. Jeden rodič se rozhodl vypomoci. Přinesl několik balonků s logem nejsilnější naší levicové strany. I taková v podstatě drobnost je chápána jako nepatřičná. A je to tak dobře.

Nemyslí si to však všichni na našem malém českém politickém kolbišti. Dělnická strana sociální spravedlnosti a její odnož, Dělnická mládež se rozhodly učinit rázný obrat zpět. Zpět do dob nesvobody, kdy se školy hemžily komunistickými symboly a tiskovinami o úspěších hrdinů sociálistické práce. Rozhodla se ryze ideologicky vstoupit do škol a děti indoktrinovat svou "správnou" a "jedinou" možnou pravdou.

Neslibují si od akce nic jiného, než si slibovali dříve komunisté a třeba říct, že jim se to tehdy bohužel dařilo. Organizátoři sami příznávají, že cílem akce má být ideologické podchycení mládeže, kdy má být prezentován "světonázor" Dělnické strany socální spravedlnosti  a dětem ukázána "prává tvář" této strany.

Považuji tuto skutečnost za důkaz toho, že Dělnická strana sociální spravedlnosti není stranou demokratickou. Že jejím ideálem není svobodná společnost a svobodná škola ani neideologická výchova a výuka těch nejmladších.

Propagandy si v minulosti školy v této zemi užily dost. Je třeba neupustit od svobod, které v tomto resortu současné uspořádání garantuje. Vzpomeňme, jak těžko jsme se k ni po léta dopracovávali.