Ani jako mrtvým jim nebylo dopřáno klidu

Židovský národ. Národ vyvolených. Národ zatracených. Národ, který byl jen před několik lety zbaven lidské důstojnosti, později svého majetku, pak své svobody a nakonec svého života. Avšak ani když zahynuli pod nacistickým bestiálním zločinem, nebylo jim dopřáno úcty a klidu.

I po smrti se Židé stali zdrojem bohatství. Na místech hromadných vražd a hromadného vyvražďování po válce kopali lidé v zemi a hledali tam cennosti. Michal Kalembasiak a Karol Ogrodowczyk navštívili 12. září 1945 místo někdejšího vyhlazovacího tábora v Treblince a pořídili pravděpodobně první snímky tohoto místa po válce.

Celá oblast byla poseta dírami do země. Ty byly i několik metrů hluboké a všude kolem byly rozházeny lidské kosti. Lidé, kteří prosívali hromady popela, se vůbec nenamáhali odpovědět na otázku, co tam vlastně pohledávají. Areál byl ohromný, stějně tak ohromný byl rozsah vykopávek. Museli zde pracovat tisíce lidí, aby vytvořili takový obraz zmaru.

“Chtěli bychom dodat” řekli Kalembasiak a Ogrodowczyk v parafovaném svědectví pro Židovskou historickou komisi ve Varšavě, “že vzájemné vztahy v oblasti Treblinky jsou prostě neuvěřitelné. Lidé, co zbohatli na zlatě, které vykopali z hrobů, v noci rabují u svých sousedů. Byli jsme zděšení, když v rolnické chatrči, jen několik desítek metrů od domu, kde jsme trávili noc, mučili nějakou ženu hořící pochodní, aby prozradila místo, kam si schovala zlato a další cennosti”.

Spisovatelka Rachela Auerbachová nazvala jednu z kapitol své knihy o vyhlazovacím táboře Treblinka - “Polské Colorado aneb o zlaté horečce v Treblince”. I ona v listopadu 1945 viděla místo, kde se vraždilo, s horami popela z židovských obětí, rozkopané a nechráněné. Všude byli nesčetní rabovači s lopatami. Kopali, hledali a vytahovali ze země kosti a zbytky těl.

Na místě vyhlazovcího tábora Belzec kopali místní rolníci hlouběji, až pod vrstvu popela prosetého již dříve nacisty. V mazlavých zbytcích rozkládajících se těl pátrali po lebkách a nosili si je domů a hledali v nich zubní korunky ze zlata. Domů si je nosili proto, aby sousedi, kteří kopali kolem nich netušili, zda něco našli, či nikoliv.

Zvířecí lidský hyenismus neodsunuly do pozadí ani nedávné hrůznosti, které se na lidech, kteří na těchto místech zemřeli odehrály.