Je sobota rano, tesne pod nulou a ja blbec, zrejme v dusledku falesneho pocitu, ze me telo je odolnejsi nez ta ostatni, klepu kosu v triku a kratasech. Ceka se na dalsi aktery tohoto dne, jejichz spolecnym cilem bude premistit vec X z bodu A do bodu B. Chtelo by se rict snadna to vec, ale ;)
Konecne je ucast dostatecna, aby vse mohlo zacit. Sice s hodinovym zpozdenim, ale zijeme na miste, kde se na dana slova a terminy moc nehledi, takze vsichni nakonec prisli na pomery docela brzo. Hned od pocatku jste si museli vsimnout cloveka, ktery se primo s nadlidskou rychlosti pohyboval mezi ostatnimi, az na me prichazela uchylna potreba zjistit, zda je opravdu z masa a kosti nebo zda se po pripadnem zaklepani na jeho telesnou schranu neozve kovovy zvuk. Byl proste vsude a vsechno umel poresit. Rozhazujice rukama blizi se k nam a my uz odezirame z jeho ust, ze se jerabnik zdrzel. Hledime do krajiny doufajice, ze zhledneme neco zajimaveho a k tomu jeste velmi poucneho. Hrmejici zvuk nam dal vedet, ze se blizi V3S, lidove vejtraska v provedeni autojerab, ktera mela nekolika lidem dopomoci k toliko vysnene nemovitosti ze dreva, s trochou krytiny, kompletnim vybavenim a dvermi na zamek, ktera v osobach neco pamatujicich vyvolavala smisene pocity ucasti na pionyrskych taborech. Chybel jen satek a za zvuku trubky stoupajici vlajka a revolver raze devet. Konecne se mohlo zacit, a prestoze se jerabnikovi teren nezdal a z jeho reakci by kazdy soudny usuzoval, ze za chvili tu z nej zbydou jen stopy kol z jeho vyrobniho prostredku, s konstatovanim, ze to tady vypada jako indianske tazeni, se zvesela pustil do prace.
Nalozeni prvni nemovitosti probehlo vice méně v poradku, i kdyz ten, kteremu byla nalozena, v tu chvili asi litoval, ze se teto akce ucastni. Nevericne hledi na svuj naklad a premysli o zakladnich fyzikalnich zakonech, ktere zni, kdyz jsi nejsi jisty, buldozer to jisti. A tak se stalo, ze zbytecny kousek nevzhledne prirody v chranene krajinne oblasti, byl bleskove pretvoren v užitečnou, prenadhernou polni cestu. Snad povzbuzeni prvotnim uspechem se pozornost ucastniku teto taskarice nekam vytratila. Ledabyle uvazali druhy objekt a nejspise verice v boha doufali, ze nemozne se stane skutecnosti. Clovek musel zasnout s jakou lehkosti a duverou se nekteri akteri prochazeli pod temer tritunovym bremenem, aniz by je zajimalo, co se deje nad jejich hlavami. V dobe, kdy uz nekteri zucastneni uzavirali sazky, na dobu letu objektu, ktery byl prvotne urcen k rekreaci, vyslal jeden z clenu tohoto veseleho ansablu spasny impuls a urychlene varoval pred padem chaloupky ostatni. Jeho posledni slova se uz sice ztracela za zvukovou kulisou praskajiciho dreva, ale i tak ti sice vice odvazni, ale o to mene premyslejici, meli cas premistit sva tela do bezpecnejsich mist. Vsichni jako opareni hledi na dvere chaloupky, ktere drzi na jednom pantu a prinejmensim cekaji, ze se prudce otevrou a usmevavy Jurij Gagarin poda hlaseni," zdravstvujte druzja ja vernulsja z kosmosa." Co byste neudelali pro kamarada ;)
