Antiklause pěstuje na zahradě Lidového domu strýček Pompo!

Tak nám ČSSD ústy svého předsedy v neděli sdělila, že jméno jimi preferovaného kandidáta na prezidenta republiky bude národu oznámeno na počátku října. Už se na ten okamžik opravdu těším.

Představuji si krásně vyzdobený sál, v němž se pod závěsem bude skrývat dotyčná osoba a po vyslovení patřičného jména dojde k odhalení podobně efektnímu, jako tomu bývá u pomníků dávno zesnulých bývalých státníků světového formátu. Ale tak už to v Čechách bývá, že všechno je často úplně obráceně. Nejdříve oslavné odhalení a pak teprve představení a snaha o zvolení... Divné...

Ještě měsíc tak budou námětem všech zákulisních diskusí v parlamentu potenciální kandidáti. Na pracovištích se budou vzrušeně probírat všeliké varianty a sázkové kanceláře budou na některé z nich vypisovat možné i nemožné kurzy. A pár lidí se ještě měsíc bude třást rozkoší, případně strachem, že právě oni budou těmi vyvolenými. Ovšem s pobytem ve vile, myšleno prezidentské, až po svém případném "únorovém" vítězství.

Mission impossible pro ČSSD? 

Říkáte, že Vás jméno prezidentského kandidáta ČSSD nezajímá a na Vašem pracovišti bude zcela jistě nadále probíhat pouze obvyklý cvrkot plný diskusí výhradně zaměřených na předmět Vašeho pracovního snažení? Budiž. Ale musíte alespoň uznat, že nejsilnější levicová strana má úkol nelehký, skoro by se dalo říci nesplnitelný. Je třeba najít kandidáta, který bude jako Klaus, ale zároveň nebude Klausovi vůbec v ničem podobný. Skoro by se dalo říci, že by bylo lepší v této souvislosti nehledat prezidenta, nýbrž královnu. Tedy Královnu Koloběžku. V Lidovém domě ovšem musí dbát na to, aby se její ustrojení - neustrojení podařilo nějak politicky vyvážit, a aby nepůsobilo pro navrhovatele směšně.

Budoucí prezident podle ČSSD určitě nesmí mít vlastní názor. Respektive musí mít názory politicky vhodné. Nemůžeme si přece dovolit, aby hlava našeho státu někde něco řekla. A to ani v alkoholovém opojení po vyslovení slova Liguére. Ve společnosti, na státních návštěvách a všude jinde se musí chovat nenápadně a jako chameleón splynout s nejbližším závěsem u okna. Při jakékoliv všetečné otázce kohokoliv musí umět bravurně stočit řeč na počasí, místní dívky, různé pochutiny a přátelské vztahy mezi oběma národy. Není radno, aby řekl cokoliv, co by partnera v "diskusi" přinutilo se zamyslet.

Budoucí první muž či žena státu musí mít také ve velké oblibě Evropskou unii. I kdyby měl budoucí prezident pocit, že v Evropě není něco v pořádku, musí tento svůj prohřešek proti prezidentské etiketě v sobě ututlat a všude všem evropským počinům nadšeně tleskat. Pokud by potlesk nebyl dostatečně slyšet, je třeba ještě aktivně k tvorbě velkolepé evropské myšlenky přispívat, například evropskému komisaři pro zemědělství pravidelně doručovat švestičky z vlastní české zahrádky.

Ph neutrální 

Vysněný státník musí působit naprosto neutrálně. Jeho Ph bude ještě před výběrem patřičně změřeno a nesmí být na stupnici v žádném případě odlišné od čísla 7, neboť to vyjadřuje chemicky čistou vodu. Kandidát musí být čistý jako "lilium" a nemít žádný škraloup. Pravda, ten se na vodě opravdu tvoří jen těžko. Ale ba co hůř, vyvolený nesmí mít za celý život ani žádné odpůrce, které by si vytvořil svou aktivitou na jakémkoli veřejném poli. A toto pole ještě lépe nesmí být Moravské, protože to je symbolem porážky.

Jedinými přípustnými nepřáteli budoucího tatíčka či matičky národa tak mohou být pouze bacily a viry, buňky a baktérie, hvězdy a černé díry, atomy a neutrony či jiné podobné breberky a částice. Jak známo, podobné mikročástice a mikroživočichové nemají volební právo, nemohou ovlivnit politickou situaci, podávat trestní oznámení, psát petice a podobně. Když se jim zásah jejich soupeře na poli vědeckém nelíbí, musí prostě poslušně uznat svou porážku. Proto je ideálním kandidátem na prezidenta vědec, o němž se málo ví, ale může hodně vyprávět.

Neutrálnost kandidáta je opravdu důležitá. Asi by to chtělo nějakého Švýcara (neplést, prosím, se slovem Švejnara), protože ten neutralitu bude mít v krvi odmalička. Jakákoli zásaditost (nebo, že by zásadovost), která má na stupnici Ph čísla od 7 do 14 totiž není přípustná. Zásady jsou pro hlavu státu nevhodné, protože řada lidí má zásady jiné a mohly by být vyvolány pře, jež nejsou v žádném případě žádoucí.

Také kyselého prezidenta ČSSD nechce. Jednak v tomto spektru představitelů má bohužel dostatečné vlastní zdroje a navíc přece není možné, aby na někoho náš státník udělal, byť jen náznakem, kyselý obličej. Základem úspěchu prezidenta je přece úsměv za každou cenu, stoj vzpřímený kamkoliv ho postaví a schopnost přečíst to, co před něho kdosi na významný prezidentský pultík položí. 

Zelený mužík od strýčka Pompa 

Takže to bychom měli. V říjnu nám bude představen mírně nazelenalý (od ekologických témat) případně mírně zezelenalý (od dlouhého pobytu ve vědecké laboratoři) kandidát oplývající dlouhou řadou vědeckých úspěchů, který bude na všechno říkat: "To je opravdu složitý problém, který není možné takto zjednodušovat."

Jenže jak pan Paroubek při návrhu svého favorita vyřeší oblibu současného prezidenta, která se pohybuje nad 70%? Jistě, je to dáno i majestátem úřadu, ale přece jen. Pan Klaus je švihák, aktivní, usměvavý a také sportovec. Ale už i to mají v Lidovém domě vyřešeno. Na malé zahrádce v koutě pod plachtou už cosi roste. Strýček Pompo z Arabely tam před pár týdny zasadil vlas, který panu Klausovi vypadl při poslední návštěvě parlamentu.

Antiklaus už pomalu dostává své obrysy. Je zaléván přísně neutrální vodou dováženou z hloubkových vrtů, které doporučil pan Fico až kdesi na Slovensku. Každý večer hrají nové sazeničce píseň "Rozvíjej se poupátko" a pak doplní pár nahrávek zcela neutrálních projevů pana Paroubka. Hlína už se zvedá a v sídle ČSSD začíná růst napětí. Opravdu to bude vzhledově Klaus, ale jinak úplně někdo jiný? Dokážeme to? A dozraje Antiklaus vůbec včas? Přece jen přes zimu ani pořádné zalévání moc nepomáhá.

Smutný pohled na politickou scénu 

Jsou to smutné pohledy na politickou scénu, když se hledá někdo, kdo má být naprosto nevýrazný, jen aby porazil někoho jiného, kdo někomu dalšímu vadí. Současný prezident Klaus má spoustu much, spoustu nepřátel i fanatických obdivovatelů. Ale tak to bývá u lidí, kteří se nebojí jít s kůží na trh a hájit své názory. S mnoha můžeme souhlasit, s mnoha stejně výrazně nesouhlasit, ale největší výhra pro národ je v tom, že tu je někdo, kdo o spoustě veřejných věcí je schopen mluvit a vyvolat diskusi. Někdy zajímavou, podnětnou a příjemnou, jindy hloupou, podpásovou a divnou. To už je na vychování všech diskutérů.

Kdo nic nedělá, nic nezkazí a právě spousta chyb výrazných osobností posouvá svět kupředu. Nikoli žabomyší války o jména na hradě. Václav Klaus určitě České republice ostudu nedělá a celý tak trochu směšný výběr protikandidáta za každou cenu prostě svědčí o jediném. Nikdo lepší tu prostě není. Zatím.

A na závěr vzkaz pro pana Paroubka: Volit politického oponenta prezidentem taky nemusí být ostuda. Vždyť pro politika je silný protihráč přece největší motivací ke zlepšování sebe sama. Jenže to se v České republice zatím pořád nenosí. Bohužel...