Máte také nějakou tu humornou vzpomínku z dopravní zácpy? Pohled na blikající pozadí auta před námi nás zrovna nerozchechtá, ale může být příčinou docela vtipných situací...
Popojížděli na jedničku už dobrých dvacet minut, když auto před ním náhle zastavilo, vyřítila se z něj načesaná upravená pětatřicátnice v pouzdrových šatech , obutá v barevně sladěných lodičkách na jehlových podpatcích s drahou kabelkou v podpaží ( kdo by ji taky nechával v autě, že) a kvapným krokem odcupitala ke krajnici. Přelezla svodidla, přeskočila na jehlových podpatcích škarpu a zmizela v lánu kukuřice. S úlevným výrazem ve tváři se z ní vynořila za pár minut, nedbala troubení spěchajících, nasedla do svého auta, oklepala rázně ornici ze své salónní obuvi a jala se dále popojíždět s kolonou.
Pospíchal za svojí ženou, která ležela v porodnici s rizikovým těhotenstvím. Vezl jí čisté šaty, už hodně rozšířené, aby rostoucí bříško mělo volnost, květované, s parádním bílým kulatým límečkem. Byl dost nervózní, dnes ji totiž měli na poslední měsíc před porodem pustit domů. Jeho pocity byly smíšené. Trochu se těšil a trochu se toho bál. Bude se umět o ni a o to malé postarat? Neselže jako milující manžel a otec? Zatím se bázlivě sžíval s automatickou pračkou a s překvapením zjišťoval, že pokud se chce doma navečeřet, musí si večeři předtím obstarat v nedalekém nákupním centru. Jeho život se měnil a on to jen taktak stíhal s úžasem sledovat. Jeho útroby se kroutily nervozitou, křeče v nafouklém břiše nabývaly na síle s přibývajícími minutami pomalého popojíždění. Žena už na něj čeká a těší se domů a on se tu šine. Neměl by jí zavolat? Bude zklamaná. Křeče v jeho podbřišku nabývaly na síle a on pocítil, že do kukuřice bude muset velmi brzy i on. Jenže lán kukuřice mezitím vystřídaly satelitní domky s pečlivě upravenými zahrádkami a předzahrádkami. Kamkoli odskočit bylo nemožné. Cítil, jak se mu potí čelo a ruce svírající volant. Na sedadle seděl prkenně a křečovitě se snažil uchovat zbytky důstojnosti. Neměl si dávat v poledne ten rybí salát! Zdál se mu podezřelý, ale v obchůdku před jejich firmou nic lepšího neměli a včera zapomněl nakoupit. Kolona se začala pomalu rozjíždět, když zjistil, že trapasu se při nejlepší snaze nelze vyhnout. Odevzdaně vybalil manželčiny těhotenské šaty z igelitky a sedl si na ni, aby zachránil alespoň sedadlo. Pak přemýšlel, kde by se beze svědků zbavil znečištěného prádla. Sláva odpočívadlo s několika zaparkovanými kamiony! Zajel mezi ně, natáhl na sebe manželčiny těhotenské šaty, očistil se papírovými kapesníčky a najel na dálnici v opačném směru, aby se doma důkladně umyl a převlékl. Zpoždění ženě nějak vysvětlí. Znečištěné šatstvo předtím uložil do igelitky a uschoval v kufru auta, aby jej doma beze svědků přepral. Jenže jeho útrapy tím rozhodně neskončily. Ujel sotva několik kilometrů opačným směrem, který byl na rozdíl od toho směrem do města volný a, když zahlédl na krajnici policejní hlídku. Přál si být pohlcen matičkou zemí, vysílal zoufalé signály k vyšším mocnostem, aby jej učinily neviditelným, ale všechno bylo marné. Autoritativně napřažená plácačka zhatila všechny jeho naděje: "Dobrý den, pane řidiči, vaše doklady pro....." Sledoval pochopitelný úžas policisty. Jeho mladá kolegyně se marně pokoušela dívat na druhou stranu kamsi do polí, aby jí necukaly koutky úst. Její starší a zkušenější kolega se ale ovládl a nehnul brvou. Pečlivě zkontroloval doklady, beze slova mu je vrátil a mlčky pokynul, že jako může pokračovat v jízdě. Popojel pár metrů a zavolal ženě: "Budu mít zpoždění, miláčku. Všechno ti vysvětlím. Zatím řeknu jen: Den blbec."
