Král Šalamoun pak pokynul plačící ženě a pravil jí: „ Neplač, neb nyní jsem poznal, že ty jsi matkou tohoto dítěte. Ty mu totiž nedokážeš způsobit bolest.“ Nato druhá žena padla na zem v slzách.
Soudní znalec David Šalamoun urovnal svoji vizitku na dveřích a dal si pár minut pauzu, než se dostaví další klientka. Už toho viděl hodně, ale tenhle arogantní chlápek ho přece jen trochu rozhodil. Ten by tu mámu svých dvou dětí nejraději smetl z povrchu zemského.
„Tak to zkusím srovnat si celý příběh bez emocí,“ pomyslel si a stiskl tlačítko zvonku. Ve dveřích se objevila paní Zdenička, mateřská dáma středního věku.
„Je to práce, co, pane doktore. Já jsem to slyšela, tu ránu. Hulvát jeden. Ale nenervujte se s ním, já vám udělám kafíčko. A přidám k němu trochu lineckého. V neděli jsem pekla.“
Zmizela zase v recepci a ponechala ho jeho vlastním rekapitulacím celého případu.
Ten chlap už několik let nežil se svojí rodinou. Měl kdesi v jiném městě milenku a s ní malé miminko. Teď si kdovíproč usmyslel, že si po té době získá děti do své péče a rozpoutal pro svoji původní rodinu doslova soudní peklo. A on, David Šalamoun má v tom tyátru sehrát onu známou biblickou roli. Bývalá paní toho neurvalého klienta si zřejmě našla přítele, což se velmi citelně dotklo jeho ega. Chtěl, aby po jeho odchodu k nové rodině jeho bývalá žena dál vzorně pečovala o jejich děti a trápila se strašlivou ztrátou jeho přízně. Bývalá paní se svého nového přítele odmítla vzdát a nenechala se vydírat. Když ji David Šalamoun zkoušel kontaktovat, byla ve věci dohody velice skeptická, ale spolupracovala. Věc se táhla už několik měsíců a případ nabíral vysoké obrátky. Otec děti, o které předtím nejevil zájem, začal zahrnovat pozorností a drahými dárky. Vzhledem k tomu, že peněz neměly s mámou nikdy nazbyt a po tátově pozornosti oba od narození dost marně toužili, byl úspěšný, zatímco jejich unavené mámě začaly docházet peníze i síly. Podporu nového přítele prostě nutně potřebovala. Nakonec rezignovala a svolila se střídavou péčí, ale ani to nedělalo dobrotu. Táta totiž děti naváděl k neposlušnosti a k hrubosti k matčinu příteli a potom i k jejich matce. Ta celou situaci přestala zvládat úplně a děti se octly v péči otce, který žil s novou přítelkyní, jejími dvěma dětmi z minulého vztahu a se společným potomkem. To jeho nová partnerka přestala zvládat a jeho nová rodinka doznala značných šrámů. Takhle si pán tvorstva svoji pomstu opravdu nepředstavoval. Teď by se rád na někom vyzuřil a obvinil ho ze svojí frustrace. Objednal se tedy k soudnímu znalci, který jej před touhle situací před krátkým časem varoval a obvinil ho ze zaujatosti. Hlučný a nepříjemný rozhovor netrval sice dlouho, ale David by stejně nerad hned přijal další klientku. Měla k němu přijít poprvé.
David si vypil kávu, snědl výtečné cukroví paní Zdeničky, jejich andělské paní asistentky, a otevřel dveře své pracovny. V recepci seděla velice korpulentní, silně nalíčená žena kolem čtyřicítky s narudo obarvenými vlasy. Prudce vstala a s kadencí kulometu doklapala na vysokých podpatcích do pracovny. Pokynul jí, aby si sedla. Nervózně tak učinila a začala svoji další kulometnou palbu, tentokrát verbální. Před dvěma lety se odstěhovala od své rodiny k novému příteli. Děti zůstaly u otce. Byly s ním však, chudinky, nešťastné. Všechno vyvrcholilo o minulém víkendu, kdy prý její bývalý manžel jejich syna zfackoval. Ona prý podává trestní oznámení a syna si bere okamžitě k sobě. Davidův dotaz, proč jako matka nechala děti u takového násilníka, nechala bez odpovědi. Následoval půlhodinový výčet špatností jejího bývalého manžela. David se nesměle pokoušel vrátit k oněm osudným fackám a k tomu, co jim předcházelo ze strany pubertálního syna. Rány sice opravdu omlouvat nelze, ale přece jenom by ho zajímaly pohnutky, které jim předcházely. Paní místo odpovědi vytáhla svazek bankovek.
„Soudní poplatek se platí až po ukončení celého řízení,“ zamítl její neohrabaný pokus o „pozornost“.
Pohrdavě zastrčila bankovky nazpět do kabelky.
„V zájmu vašich dětí bych ještě měl před soudním jednáním hovořit s jejich otcem.“ Pokoušel se o co nejvstřícnější tón.
„No to jsem si mohla myslet, že jako chlap chlapovi budete stranit jemu! „ Pohrdavě odfrkla.
„Mohu váš případ předat některé své kolegyni.“ Opět ze sebe tlačil co nejvlídnější mimoverbální signály.
Zarazila jej rázným gestem, vstala a otevřela dveře do recepce, kde se povaloval podsaditý výrostek s mobilem v ruce a sluchátky v uších. „Jáááároooooó!“ Vyštěkla generálsky. Klučina se zvedl a neochotně se proklátil dveřmi do pracovny.
„Ahoj, jmenuji se David Šalamoun a rád bych teď slyšel od tebe, co se vlastně stalo a proč už nechceš s tátou být?“
Klučina se svalil na pohovku vedle svojí matky. Ta jej začala ponoukat, aby to všechno panu doktorovi hezky pověděl. David beze slova stiskl tlačítko zvonku, vešla paní Zdenička a nabídla té tělnaté paní kávu. Po její souhlasné odpovědi si ji vyvedla do recepce. Konečně se kluk nadechl. Ne že by tátu šetřil. Je to hroznej prudič, pořád se mu něco nelíbí. Jakmile si na něj, na Járu, někdo ve škole stěžuje, hned všechno děsně řeší. Pořád ho buzeruje, aby byl včas doma, že musí druhý den ráno brzy vstávat. Má kecy na jeho kámoše, který jsou prostě v pohodě. A taky chce, aby mu Jára doma pomáhal s úklidem a tak. To máma, ta je v pohodě. Nic neřeší, v podstatě si Járy ani moc nevšímá. Měl by u ní veget. No a tu poslední neděli mu táta chtěl vysvětlit matiku. Jarda se vzpouzel, prostě ho to nebavilo. A jak byl zpruzenej, sdělil mu podle momentální nálady, co si o něm myslí. Po chvilkovém Davidově naléhání citoval Jára svůj květnatý proslov k otci, který předcházel oněm nešťastným fackám:“ Jdi do p.....y ty č..........u.“ V jedné krátké, leč výmluvné větě použil hned oba genitály, aby nebyl nařčen z genderové nerovnoprávnosti.
„A tak teď chceš být u mámy.“ Zkonstatoval David věcně.
Výrostek frajersky pohodil dlouhou světlou patkou. „Sem řek, budu v poho.“ Podotkl suše.
„ Díky, to mi dneska stačí.“ Otevřel dveře do recepce. Rozloučil se s Járovou matkou i s Járou a ztěžka usedl za svůj pracovní stůl. Zazvonil na Zdeničku, ta mu přinesla složku k odpolednímu soudnímu jednání, lahev minerálky a sklenku.
David složku otevřel, nalil si do sklínky trochu vody, ale ne a ne se soustředit.
Proč k těm nejhorším vzájemným výpadům dochází právě v době kolem Vánoc, pomyslel si.
Kéž by se to všechno poznalo a rozsoudilo tak jednoduše, jako to udělal jeho dávný jmenovec, když poručil dvěma ženám, které se domáhaly malého dítěte, aby se o ně přetahovaly. Ta z nich, která to nedokázala udělat a raději se dítěte vzdala, byla pak králem Šalamounem prohlášena jeho matkou.
Kéž by to i dnes šlo tak jednoduše. A moudře.
