Včera to zase vypuklo. Tříkrálové dobročinné sbírky a s nimi dilema: Přispět – nepřispět? Já jsem si letos pro sebe stanovila jakýsi soukromý konkurz: Přispěji nejlepší trojici. Té, která mě zaujme.
Zaujala jedna ve vestibulu stanice metra Dejvická. Děvčata zpívala koledy. A moc krásně. Takže vyhrála můj příspěvek. Gratuluji, holky.
Tři moudří mužové z Dálného východu prý se vypravili navštívit sociálně slabé, leč nadprůměrně nadané novorozeně z veliké dálky. Tolik se toho zhruba praví v Bibli. Jak by ten příběh asi vypadal, kdyby se tohle neobyčejné škvrně narodilo dnes?
Kašpar, muž moudrý a vážený, uviděl na internetu onu radostnou zprávu. A protože radostných zpráv je v médiích jako šafránu, pružně zareagoval, zabalil kadidlo, symbol kostela a tedy duchovnosti, do dárkového balení a vypravil se na dlouhou pouť. Cestou měl možnost se přesvědčit, jak právě duchovnost ve světě upadá: Lidé spolu nesmyslně válčí, bombardují se a vraždí i ve jménu víry, místo toho, aby se spojili ve jménu duchovnosti a moudrosti. Kašpar se po celou dobu svojí cesty modlil a meditoval, aby lidé zmoudřeli, přestali se nesmyslně handrkovat kvůli víře v toho neb onoho a obohatili navzájem svoje rozdílné kultury a tradice.
Melichar, požitkář každým coulem, zase po zhlédnutí oné noviny zabalil myrhu, neb krásně voní, a vyrazil. Cestou si hojně dopřával nejrůznějších masáží, wellnes pobytů a vůbec smyslových požitků všeho druhu. A že jich v tom komerčním světě nebylo málo! Jenže jaksi nebyly k mání pro všechny a tak obecná nálada dosti upadla. Kvetla závist a nesnášenlivost a to i u těch, kteří měli to štěstí, že si podobné požitky mohli také dopřát. Melichar to sice do Betléma neměl tak daleko, ale cesta se poněkud protáhla, protože moudrý muž preferoval klid a pohodlí.
Baltazar si tu novinu také přečetl. Popadl zlato a drahé kamení a rozhodl se, že chudou rodinu nebohých uprchlíků materiálně podpoří. A protože na afrických cestách nebylo bezpečno, zvláště pak ne pro bohatého muže, vezoucího vzácný dar, zvolil leteckou cestu. Svůj dar řádně na letišti proclil, což se mu dost prodražilo, měl však čisté svědomí a toho si moudrý muž velmi cení. Dorazil do Betléma jako první a na své kolegy počkal v luxusním hotelu. Dar Ježíškovi pro jistotu uložil do hotelového trezoru. Nastalé volně dny věnoval pomoci potřebným, jakož i studiem filosofických knih a cachtání v hotelovém bazénu.
Za dva týdny za ním dorazili i oba jeho přátelé. Koně, velblouda i slona si vypůjčili v místní půjčovně čistě kvůli efektu. A ten se záhy také dostavil, když na širokém bulváru před hotelem brzdila dopravu tato trojice archaických dopravních prostředků. Ještě, že měli dost prostředků na charitu, čímž se celý incident jaksi smazal. Když dorazili před inkriminovanou stáj na betlémském předměstí, stály už všude davy zvědavých čumilů. Moudří mužové si proklestili cestu senzacechtivým davem a taktak stihli chudou rodinu obdarovat, když se z prachu cesty vynořili zřízenci krále Heroda. Prý tu ve stáji místního hostince ilegálně žije rodina podezřelých uprchlíků, kterou je třeba zajistit ve specializovaném zařízení, aby se předešlo incidentům, kterých jsou všude plná média. Že jsou to slušní, leč chudí lidé? Uvidíme. Ani přímluva tří vlivných, leč poněkud extravagantních sponzorů nebyla nic platná. Nic nepomohly ani úplatky v podobě oněch tří vzácných darů. Nebohé rodině nezbylo, než potupně prchnout.
Všichni tři dárci však byli natolik moudří, že nelpěli na materiálních statcích. Hřálo je v čistých duších vědomí, že umožnili slušným, leč chudým lidem útěk tím, že opět způsobili dopravní zácpu a následnou nepřehlednou situaci, v níž se rodičům malého mesiáše podařilo po anglicku ztratit.
Co z toho plyne za poučení? Studujme historii, čtěme v moudrých knihách a buďme optimisty. A zpívejme velebné písně. Třeba tu tradiční: My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví přejeme vám...
