Výpadek proudu

...čili black out a jak to zasáhlo do života několika rodin na vsi. Může posloužit třeba jako poděkování.  

Dojela nebo se spíš doploužila domů tou nenadálou rozbředlou sněhovou nadílkou, zaparkovala auto na nedalekém parkovišti, protože měla obavy, že kdyby sjela do dvora, ráno už ten prudký kopec nevyjede. Vrátit lyže do půjčovny už dneska nezvládla. No co, bude to prostě o den nebo dva dražší! Jinak takhle marnotratná sice nebývala, ale než riskovat poškození auta v nějaké kalamitě, raději si připlatí den za půjčení. Aspoň jí to připadalo takhle logické. Syn už byl doma, dojel posledním normálně fungujícím spojem. Zaplaťpánbůh! Dovlekla tašky s nákupem, lyže nechala dole v chodbě. Kupodivu jí šel dost ochotně pomoci. Hned potom, co se zbavila tašek, mokré bundy a deštníku, vrhla se do vaření čaje a ohřívání večeře, což se později ukázalo jako dobrý nápad. Jakmile totiž se synem dovečeřeli, zhasl na několik hodin proud. Měli doma na elektriku úplně všechno, včetně topení, takže jim nezbývalo, než se rychle za svitu svíček umýt a zalézt do postele. Po víkendovém lyžování jim to přišlo vhod. Ráno budou alespoň dobře vyspalí.

Čekal na zpožděný autobus. Kolem bílá poletující kalamita. Co se dá dělat. Uměl být trpělivý, na rozdíl od toho chlápka hned vedle. Ten totiž celou dobu sprostě nadával. Na silničáře, po nástupu do autobusu na řidiče, ploužící se v koloně před nimi, po chvíli pak v lese na lesáky, pomalu odklízející ze silnice popadané stromy a větve. Všichni okolo si oddechli, když nerudný spolucestující konečně vystoupil a odšpačkoval si to k domovu. 
On si vychutnával dobrodružnou cestu. Byl to romantický pohled: Nádherně zasněžené stromy, bílá krajina jako z pohádky. Když vystoupil téměř o hodinu později než obvykle, celé městečko bylo zahalené do tmy. Ani teplý čaj si doma nedá. Nevadí, nalije si dobrého vína a povečeří chleba se salámem. Pro jednou! Chvíli si povídal se ženou a pak zamířili spokojeně spát dřív než obvykle, na rozdíl od jeho návratu. 

Přijeli domů taktak, než to celé spustilo. Pustila se prozíravě do výroby večeře. Děti se zatím přilepily k oknu a halasně se radovaly z té nadílky. Plánovaly si zítřejší sněhové radovánky. V polovině vaření vypnuli proud. Nějak to celé zaimprovizovala. Horší to bude s vodou, bez proudu jim nefunguje čerpadlo. Ještě, že mají ve sklepě tu matonku! Děti omrzelo koukání z okna a sháněly se po tabletu. Ten byl ale vybitý. Pak si s Lubošem hráli na zdi stínové divadlo při světle baterky. Aspoň je dneska dostane dřív do postele! Všechno zlé je pro něco dobré.

Právě dopekla pekáč buchet s tvarohem. Už aby byli všichni doma! Vyhlédla starostlivě z okna. Tam se to ale chumelí! Roman pojede z města dřív, když hlásili to velké sněžení, ale kluci, ti autobus neurychlí. Pak to všechno zhaslo. Nádobí už tedy neumyje. Nejde čerpadlo a stejně by na to nebylo vidět. Zaslechla zvuk motoru Romanova auta. Sláva, už je tady! Tak a ještě kluci, aby v pořádku dorazili! Zaslechla, jak Roman honí na zahradě ovce. Při výpadku proudu hravě opustili ohradník a teď jí šlapou v záhonech. Honem se oblékla a vyrazila mu na pomoc. Než ovce všechny zahnali, dorazili oba promrzlí kluci. Měli červené nosy a tváře, ale zjevně jim to vůbec nevadilo. Házeli po sobě sněhové koule a hulákali na celé Návrší. To zas bude doma veselo! Hlavně aby to celé s tím proudem netrvalo dlouho! Roman má v krámě plné mrazáky, to by je přišlo draho!

Byla půlnoc. Nemohla usnout, jako vždycky, když ten její musel jít v tomhle počasí odklízet stromy. Chvíli si zkoušela při světle baterky luštit křížovku, ale neviděla na to. Dala se tedy do skládání vypraného a usušeného prádla. Při světle svíčky ho začala ukládat do prádelníku, když zaslechla zvuk traktoru. Už jedou! Pak klapla dvířka a ozval se zvuk oklepávaných těžkých bot. Vyndala z peřin ještě teplé knedlíky a zapnula plynový vařič. Ohřála kastrůlek s večeří. Ten bude asi hladovej, pomyslela si. Vstoupil do dveří. Dostala ledovou pusu a promrzlá ruka jí zajela za krk. „Jů, tam je ale zima!“ Vykřikla. Díval se na ni unavenýma očima, ale smál se.
„Jak ses tu měla?“ Zeptal se jí.
„Zapnou to?“ Zeptala se místo odpovědi.
„Nevím. Stromy jsme sice už všechny odklidili, ale pořád to ještě padá. Do rána jich může ještě klidně pár spadnout. Půjdu se trochu prospat.“ Zmizel v koupelně, když slyšela, jak mu zvoní mobil. Jen do něj cosi zahuhlal a odcházel zpátky do chumelenice.
„Tak ještě pár stromů na Hrádku.“ Hlásil stručně. 
Měla nový námět k přemýšlení. Co se ještě dá dělat při chabém osvětlení, když čekáme na někoho, koho máme rádi?