Výbava

Oba bratři už si své dárky vybalili. Ona pořád na ten svůj čeká. Pod stromečkem je ještě jeden velký balík zabalený do vánočního papíru. Je pro ni? Co by tam tak mohlo být? 

Kniha? Nějaká paráda? A je to vůbec její? Bráškové už svoje knížky a stavebnice rozbalili a nadšeně si je prohlížejí.
Pak na balíku zahlédla svoje jméno. „To je pro tebe.“ Máma jí podává netrpělivě očekávaný dárek. Nedočkavě se na něj vrhá, ale papír rozbaluje opatrně, aby se nepotrhal. Příští rok jí do něj třeba zase něco pěkného zabalí. U nich doma se žije skromně. 
Pod papírem je ještě nějaký igelit. Kniha to tedy není. Paráda? Zklamaně vybaluje nové povlečení s velkými pestrobarevnými květy. 
„To máš do výbavy.“ Podotkne máma.
Pod stromečkem už nic dalšího není. Pokusí se o vděčný úsměv a nuceně poděkuje. Ve svých třinácti by si představovala jiný dárek, ale je prý třeba šetřit. Mlčky pohřbí svoji představu o vánočním dárku. Přetvařuje se proto, aby nemusela poslouchat, co bude stát jednou její svatba, její výbava, její vzdělání a  ať je vděčná za budoucnost, kterou jí rodina chystá. Mlčí. Zvykla si už. Preferuje klid.

O dvacet let později povléká na postel povlečení s velkými pestrobarevnými květy. Kolem vesele poskakují dvě rozdováděné děti. Za chvíli s tím bude hotová a půjde s nimi do parku a potom na nákup. Až se večer vrátí všichni domů, uvaří večeři, uloží děti do postýlek a bude napjatě očekávat chvíli, kdy se jejich otec vrátí domů. Hlavně v jaké náladě se vrátí. Pokud bude rozladěný, bude mu každá záminka dobrá k tomu, aby si svůj vztek vybil na ní. Stačí málo, třeba nevhodná večeře, kňourající děti, neuklizená kuchyň. Všechno musí být perfektní.

Je večer, všechno stihla: obalit a usmažit řízky, uložit děti, umýt nádobí, uklidit kuchyň. Sedla si v klidu do křesla v obýváku a rozložila podklady pro zítřejší jednání. Sotva se na ně trochu zkoncentrovala, zaslechla pod oknem zvuk motoru parkujícího auta. Jeho auta. Teď zaklapl dvířka a vchází do domu. Podle způsobu kroků a odmykání domovních dveří se pokusila odhadnout, v jaké je dneska náladě. Bylo po koncentraci. Zaslechla, jak se baví se sousedem a halasně se oba něčemu smějí. Snad to dnes nebude tak zlé.
Tentokrát spustil až po večeři. Nemohl najít disk se svým oblíbeným filmem. Zpřeházel půl bytu, vzbudil děti, nadával. Taktak stihla včas odklidit ty podklady pro zítřejší jednání, aby si je přečetla aspoň ráno v autobuse. Znovu jakžtakž uklidnila děti. On mezitím našel to zatracené DVD, rozvalil se před obrazovku, otevřel si pivo a v klidu se díval.
Zalezla do koupelny a pak tiše do peřin. Po povlečení s velkými pestrobarevnými květy rozložila ta svoje lejstra a marně se na ně pokoušela aspoň trochu soustředit. Zavřela oči. Na velký pestrý květ ukápla její první slza.
Mlčí. Zvykla si už. Preferuje klid. Není zkrátka nad to, když dívka obdrží z domova kvalitní výbavu.