Viry tu byly před námi a pravděpodobně tu budou i po nás. Ubránit se jim asi úplně nedokážeme. Možná jsou tu proto, abychom si uvědomili, co je pro nás opravdu důležité.
Kráčela po setmělém sídlišti bez jediného slova. Berta se po ní občas tázavě ohlédla. Nechápala. Normálně jí Panička vždycky hází klacíky a dneska jako by tu její doprovod ani nevnímala. Šla za ní ponořena do vlastního stresu a zmatku a pro pejska chtivého radostných her v nich místa skutečně nezbývalo. A tahle změna se s Paničkou stala od včerejšího rána, kdy byl jejich byteček plný zmateného pobíhání lidí v bílých pláštích, kteří odvezli Mladého. Naložili ho do sanitky, ozval se protivný zvuk a Berta zůstala ve ztichlém bytě několik hodin sama. Jen chabou náplastí pro ni bylo, že panička zapomněla v tom chvatu, kdy nasedala s Mladým do sanitky, zavřít dveře do kuchyně, kde se právě chladil poslední plech vánočního cukroví. Naprosto neodolatelně voněl vanilkou. Spásla ho do posledního kousku a ani nedostala vyhubováno, když se Panička vrátila. Jen s povzdechem umyla prázdný plech, vytřela kuchyň a seděla beze slova u kuchyňského stolu s telefonem v ruce až do rána. Pak ji dlouze vyvenčila, ačkoli bylo venku počasí, že by psa nevyhnal. A co víc, ani klacík jí nehodila, jako obvykle. Bylo to divné. Divné a smutné. Panička se dneska kolem poledne sebrala a někam na hrozně dlouho zmizela. Vrátila se až za tmy a teď ji tady venčí. Bez klacíku, bez odměny, bez staré fusekle, o kterou se spolu vždycky tak krásně přetahují.
Panička s Mladým vedli dost často spory v italském stylu. O tom, kdy se má Mladý vrátit z koncertu. O tom, že se má učit, aby nenosil špatné známky. O tom, kteří kamarádi Mladého kazí. O tom, že si Mladý nemá pouštět tu hlučnou muziku, že z toho ohluchne. V tomhle tedy ale Berta s Paničkou souhlasila. I jí z toho doslova a bez přehánění bolely uši. Jinak ale Berta s Mladým vycházela dobře. Bral ji s sebou mezi kamarády, na fesťáky, kde se to buřty upadlými na zem do prachu jen hemžilo, voněly tu dobrůtky z grilu a pivo a každý ji dosyta hladil a drbal, na přátelské sedánky do nedalekého parku, kde ji nechával vydovádět s pejsky svých kamarádů. Všude byly cítit jointy a levné cigarety.
Tyhle jejich taliánské spory jí ale doopravdy nervovaly. Křičeli na sebe ti dva, že by se za to smečka rozdováděných psů nemusela stydět a občas letěl vzduchem i nějaký ten předmět, kterých měli v tom jejich obydlí spoustu. Asi to byly jejich hračky. Ale obvykle se po dopadnutí rozbily a taky bylo divné, že se je nikdo z nich nesnažil aportovat.
Ale to Berta ve svých úvahách odbočila. Asi před pěti dny byla právě takováhle hlučná debata o návratu z nějakého koncertu. Panička nechtěla, aby se z něj Mladý vrátil pozdě v noci, když má jít druhý den ráno do školy, ale Mladý na to měl jiný názor. Prý to v té škole nějak druhý den vydrží. Pak práskl dveřmi a vrátil se domů, kdy chtěl. Bertu měl s sebou. Když se vrátil, našel klíč zevnitř v zámku a nemohl se vrátit domů. Popadl Bertu a chtěl jít přespat ke kamarádovi, když na něj Panička volala z okna, aby se vrátil. Chvilku se pak spolu dohadovali a šli spát. Ráno se Mladý vypravil do školy dřív, než se Panička vzbudila, aby se vyhnul zbytečným sporům. Panička vstávala do práce později. Vyvenčila Bertu a odešla. Za několik hodin se Mladý vrátil a vůbec nevypadal dobře. Byl cítit podivně, takže se k němu Berta raději ani nepřibližovala. Byl celý rozpálený, oči mu divně plavaly, pohled měl nepřítomný. Když přišla Panička večer domů, změřila mu teplotu a telefonovala. Někomu něco říkala o hrozně vysoké teplotě a že žijí s Mladým sami a že ona sama Mladého do auta s touhle horečkou nedostane. Pak Mladého podepírala cestou na záchod a do koupelny, pomohla mu do sprchy a pokoušela se mu srazit vysokou horečku. Takhle spolu cestovali z pokoje Mladého do koupelny během noci mockrát. Teplotu ale nesrazili a Panička ráno znovu a naléhavě telefonovala. A pak to začalo. Nejdřív jedna paní v bílém plášti, pak nějací dva mužští Mladého naložili na nosítka, Panička pobíhala po bytě a balila mu tašku, rychle zamkla byt a uháněla za nimi do sanitky. Tak rychle, že právě zapomněla i na ten voňavý plech s chladícím se cukrovím v kuchyni, což bylo Bertě divné. Stejně už moc nevoněl, všechno to ti cizí lidé svým pobíháním vyvětrali a přinesli s sebou jiný podivný pach: desinfekci.
Teď tu spolu bloumají už pěkně dlouho po nočním sídlišti, Bertu zebou tlapky a kdoví, kdy to skončí. Panička někam telefonuje a s někým se baví. Z jejích odpovědí si Berta domyslela, že je to velký průšvih s nejistým koncem. Vrátily se spolu domů. Panička ani Bertě neotřela tlapky, což bylo zase divné. To totiž Panička nezapomněla nikdy. Pak chodila po pokoji Mladého a uklízela tam. Přerovnávala mu věci na stole, sbírala prádlo rozházené po židlích a cpala je do pračky. Střídavě při tom plakala a horečně pobíhala po bytě. Ráno ji navštívila nějaká cizí paní. Byla opět cítit desinfekcí a Panička jí říkala paní doktorko. Ta jí předala nějaké papíry, pak spolu obě seděly u kuchyňského stolu a povídaly si o tom, že Mladý na tom koncertě chytil nějakou vzácnou a moc nebezpečnou infekci, že teď není jisté, jestli to přežije. V každém případě si poleží hodně dlouho v nemocnici. Panička povídala, že tam za ním bude každý den jezdit. Že spolu s tátou Mladého nežijí a že Panička neví, jestli by jeho táta za ním přišel na návštěvu, jestli by se nebál, že se nakazí. Babičkám a dědečkům o tom zatím Panička říkat nechce, nechce je děsit a taky by chtěli Mladého navštívit a mohli by se třeba nakazit. To by si Panička neodpustila. Panička se nebojí, starala se o Mladého přece celou dobu před tím, než ho odvezli do té nemocnice. Pak se Panička ptala paní doktorky na to, jak má vydesinfikovat byt, jestli může chodit do práce, jak pozná, jestli u ní ta infekce taky vypukla a pár dalších otázek. Berty si nikdo nevšímal a tak se tvářila, že spí ve svém pelíšku. Ale bylo jí z toho moc smutno.
Několik následujících dní bylo opravdu smutných. Celým bytem páchla ta desinfekce. Panička odcházela brzy ráno do práce, Bertu jen tak halabala vyvenčila, aby se neřeklo. Pak jí venčila odpoledne sousedka, Panička totiž jezdila za Mladým do nemocnice rovnou z práce. Večer pak spolu s Bertou dlouho do noci bloumaly po sídlišti. Za několik dní se Panička vrátila večer trochu veselejší. Necouraly v setmělých ulicích tak dlouho a Panička Bertě dokonce hodila několikrát klacík! Navíc komusi telefonovala a ulehčeně mu sdělovala, že Mladý už je mimo největší nebezpečí. Pak v hluboké noci cosi dobrého pro Mladého pekla, že prý už to smí jíst. Vonělo to náramně. Skoro to vyhnalo tu zlořečenou desinfekci. Ale tentokrát, bohužel, Panička dveře do kuchyně zavřít nezapomněla.
