Vrátník

Jeho funkci na sobě čas od času pocítil každý. Tu a tam nám vrátí to, co jsme nestrávili. Čím jsme se sami na sobě prohřešili.

„On mi pořád zvrací, paní doktorko. Všechno, co vypije, je hned venku.“ Mladá maminka držela na ruce bledé miminko. Za pár minut s ním už seděla v sanitce a řítila se městem do nedaleké nemocnice. Tam si pobyli týden a při propouštění dostala maminka radu, jak má svého chlapečka krmit. Nějakou dietní umělou výživu , dopoledne strouhané jablíčko a v poledne rozmixovanou zeleninovou polévku se lžící rostlinného tuku, třeba Hery.
„Co je to, prosím tě, za hlouposti?“ Rozčilovala se její maminka,chlapečkova babička, když jí to po návratu domů dcera reprodukovala. „Margarín jsme jedli za války, dítě má dostat poctivý máslo. Dojdu pro něj do kravína, ať se má kluk dobře. Vždyť oni by ho tou svojí vědou dočista umořili, koukej, jak je hubenej!“ Lamentovala dopáleně.
„Já nevím, mami,“ Oponovala matka dítěte. „Když ten doktor říkal, že je to takhle pro něj stravitelnější.“
„Zdravej bude, jen nesmíš být tak ustrašená. Dojdu do toho kravína, ráno dojili, ať je to čerstvý.“ Do dalších námitek nemělo cenu se pouštět, protože babiččinu lamentaci ukončilo rázné prásknutí dveří a granátnické kroky po asfaltové cestě směrem do vsi.
„Doktoři to mají jen vyčtený z těch svejch knih, mámu poslouchej a všechno bude dobrý, uvidíš,“ Hučely do ní ženské, když s kočárkem vyrazila ráno do krámu.
Bylo léto, jezdila s malým do lesa a do pusinky mu dávala čerstvé maliny a borůvky, všechno se řídilo podle její rázné mámy, mladá se jí odporovat neodvážila. Kluk byl zdravý jako řípa a pan doktor se při kontrole v nemocnici nestačil divit, co to má v ordinaci za cvalíka. Mladou maminku pochválil, jak to s chlapečkem pěkně zvládla.
Kluk rostl a sílil a než se stačily sousedky v krámě vzpamatovat, šel do školy. Ve škole s ním byly zase potíže. Prý nějaké ADHD a poruchy učení, dyslexie, či co.  Mladá maminka s kloučkem oběhala psychology, neurology, speciálně pedagogická centra, nakoupila mu haldu pomůcek pro děti s poruchou učení, ale premianta třídy z něj stejně neudělala. Dokud to zase nevzali do ruky babička s dědou. Sedli si s kloučkem, četli mu pohádku a v nejnapínavějším „museli“ náhle přestat. Klouček byl zvědavý, jak to dopadne a začal slabikovat sám. Za každý pokrok v písance děda s babičkou vnoučka vychválili a on se začal ve škole zlepšovat. Pak dostali mladí byt ve městě, odstěhovali se a chlapec jezdil k dědovi a babičce jen občas na víkend.  Školou se nějak prokousal, vyrostl a začal si žít po svém. Našel si přítelkyni, vzali se a měli zase chlapečka. Jednou večer chlapečkově babičce, té mladé mamince ze začátku našeho příběhu, zazvonil telefon. „Mami, malej pořád zvrací. Simonka už je z toho celá ustaraná. U doktora jsme s ním byli. Prý nemá jíst žádný lepek, žádnou čokoládu, citrusové plody ani potraviny , které obsahují konzervanty, umělá sladidla, barviva a tak. Prostě žádné alergeny. Vždyť on vlastně nesmí většinu toho, co mají normálně v krámě. Všechno se mu musí nějak shánět.“
Usmála se. „ Ať se Simonka nebojí. Zdravý selský rozum a klidné zacházení všechno spraví.“
„Myslíš?“ Ptal se nevěřícně.
„Já vám ho na sobotu a neděli odvezu k babičce a k dědovi na venkov, ano? Babička dojde do kravína pro mléko a vajíčka vezme od svých slepic. Nastrouháme mu ta červená jablíčka z dědečkovy zahrady.  A já s ním zajdu na procházku do lesa. Natrháme si tam spolu čerstvé maliny a borůvky. Bude mu tam dobře, neboj se. Vy dva se Simonkou si zatím odpočinete.“
„Jsi hodná, mami. A taky asi budeme muset s malým zajít někam k psychologovi. Prý je takový nervózní, nesoustředěný. Říkali nám to ve školce. Že prý by s tím mohl mít potíže ve škole.“
Chlapečkova babička se usmála. „ Bude to dobré, uvidíte. Občas si s malým uděláme pěkný víkend a všechno se spraví.“
„Budu rád. Víš, máme toho teď oba strašně moc. V práci a tak.“ Usmála se. 
„Držte se. Mám vás ráda.“
Položila telefon na stůl a povzdechla si. Proč jen jsou ty nejjednodušší věci v lidském životě prostě nesdělitelné! Jak jen někomu vysvětlit, že lepší než deset institucí je se prostě uklidnit a začít používat normální zdravý selský rozum.