Za několik dní nastane osmdesáté výročí jedné výjimečné, ale přesto neprávem opomíjené události. Cítím potřebu na ni čtenáře - fandy historie druhé světové války - upozornit.
Byl nevlídný večer 14. března 1939. Nováčci v Czajankových kasárnách ve slezském Místku se právě učili polštině, když strážní ohlásili průjezd několika motorek. Vypadalo to na projíždějící četnictvo, teprve později se zjistilo, že do kasáren pronikají němečtí vojáci. To už vystupovali uniformovaní Němci i z osobních a nákladních vozů. Jeden z přítomných důstojníků, Karel Pavlík, vydal rozkaz k obraně, ačkoli v kasárnách byli přítomni v drtivé většině právě nastoupivší nováčci a zbraní a střeliva měli k dispozici zoufale málo. Přestřelka trvala asi hodinu, sám Karel Pavlík se "ujal" kulometu. Neustále bojující povzbuzoval a působil na ně svým osobním příkladem.
Pak obráncům kasáren došly náboje. Němci byli podstatně lépe vyzbrojeni, navíc měli k dispozici silný světlomet, který jim situaci usnadňoval. Přišel rozkaz velitele, aby se obránci kasáren vzdali. Vyšli na kasárenské nádvoří s bílým praporem, byli vyvedeni k pomníku padlých, kde byli nuceni několik hodin stát, zatímco Němci drancovali kasárny. Potom obránce Czajankových kasáren nahnali do jedné z ubikací, kde vyčkali následujícího rána, osvětleni světlem ze světlometu. To už byl patnáctý březen, den kapitulace celé naší armády.
Jaká byla bilance celé této zvláštní bitvy? Na straně chabě vyzbrojených čerstvých nováčků byli dva lehce zranění, zatímco na straně vetřelců bylo téměř dvacet mrtvých a dalších několik těžce zraněných. Zůstává dodnes záhadou, proč se Němci později snažili celý incident ututlat a obráncům kasáren se nijak nemstili.
Jaký byl další osud iniciátora celé akce, kapitána Karla Pavlíka? S okupací Československa německými vojáky se odmítal smířit. Po rozpuštění československé armády nastoupil jako úředník. Vrátil se do rodných středních Čech a posléze do Prahy, kde se aktivně účastnil odboje. Místa svého pobytu střídal z důvodu svého utajení. Svou roli patrně sehrál i při atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. To se mu po čase stalo osudným. Byl zatčen gestapem, převezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl 26. ledna 1943 popraven ranou do týla. Pohřben byl ve společném hrobě.
Po válce se na kapitána Pavlíka i na události kolem něj téměř zapomnělo. Později byl na motivy této ojedinělé události natočen film Neporažení, který byl sice poplatný době, v níž vznikl, ale snažil se na ni alespoň v rámci daných možností upozornit. V říjnu 1999 byl kapitán Karel Pavlík tehdejším prezidentem republiky vyznamenán medailí za hrdinství in memoriam. Symbolický hrob K. Pavlíka bychom našli v Kostelci nad Černými Lesy. V Hradových Střimelicích, malebné vesničce, kde se Karel Pavlík v roce 1900 narodil, nenajdeme žádnou pamětní desku, na pomníku padlých v obou světových válkách bychom jeho jméno hledali také marně. Ani v obecní kronice bychom jeho jméno mezi padlými nenašli. Snad se to zveřejněním tohoto článku změní a střimeličtí sousedé budou na svého slavného rodáka právem hrdí.
