Často něco příliš chceme nebo naopak nechceme a upsali bychom se třeba čertu, jen kdyby naši situaci změnil. No a pak se divíme. Je to jen fikce, ač ze života. Na čerty nevěřím.
Jarmila se vrátila ze hřbitova. Manželův hrob byl upravený, ale ona byla unavená, prokřehlá a plná vzpomínek na mnohaleté nepodařené manželství. Nebylo jí dobře. Uložila se na pohovku, přikryla se plédem a usnula.
Nad pohovkou visel obraz Mefista...
"Tak jsem tady skrzevá tu smlouvičku, milostivá", ozvalo se jí nad hlavou.
"To nemůžete přece myslet vážně, jakou smlouvu?"
"Jó, takhle se kroutí všichni," usmál se Mefisto, "Nejdřív by brali výhodičky, to ano, ale když mají potom obětovat dušičku, to se začnou kroutit a zapírat."
"Já jsem ale netušila, že cenou za splněné dívčí přání je moje duše. U každé smlouvy musí být tohle přece jasně uvedeno." Bránila se.
"Když milostivá ráčila tenkrát tak spěchat, aby už bylo podepsáno, že si smlouvičku nestačila dočíst jaksi až do konce," usmíval se vítězně pekelník.
"Bylo mi osmnáct a žila jsem v příšerných podmínkách", pokoušela se obhájit spíš sama před sebou než před Mefistofelem. "Šla jsem doma z rány na ránu, nikomu jsem se nezavděčila. Měla jsem odmala pocit, že jim všem překážím. Potřebovala jsem odtud pryč, byla to otázka života a smrti. A nezapomeňte, jaká byla tenkrát doba. Dnešní děvčata to mají o moc jednodušší. Copak bych mohla jít sama někam do podnájmu? Bez peněz, nic jsem pořádně neuměla. Jediné, čím jsem se mohla ohánět, byla čerstvá maturita. Potřebovala jsem k tomu kroku energii, i když byla ze samého pekla."
"To je sice všechno svatá pravda," uplivl si pekelník, "ale pořád to nic nemění na tom, že tvoje duše náleží peklu. Tak jsi to stvrdila svojí vlastní krví a tak to prostě je."
Zamyslila se. Stálo jí to tenkrát vůbec za to? To se ví, že stálo! Ten mladíček z lepší rodiny, který jí nadbíhal, se jí sice nijak zvlášť nelíbil, ani nijak spřízněná duše to zrovna nebyla, ale nabízel jakési východisko ze situace, jež se jí tenkrát jevila bezvýchodnou. Není divu, že se upsala i čertu, jen aby si ji vzal a z té jámy lvové si ji odvedl. To ovšem tenkrát netušila, že se dostane z jedné jámy lvové do jiné. Nebo možná spíš z bláta do louže. Teď už ji sice nikdo netloukl, ale ponížení si užila taky dost.
" No dobrá, můžeš mít pravdu", připustila." A co bych tam jako u vás v tom pekle dělala?"
"Jak jako, dělala?" Podivil se pekelník. "Ty by ses tam prostě v hrůze smažila a trpěla. To máš v popisu práce."
"No a máte tam na to nějaké ty rekvalifikační kurzy? Jako třeba jak se zhroutit a tak?" Opáčila zvědavě.
"To vy smrtelníci umíte daleko líp, než my, čerti," ušklíbl se spokojeně Mefisto. "Taková muka, jako vy sami sobě, my vám nachystat neumíme. Navíc musíš mít na toho svýho povedenýho manžílka pořádnou pifku. Podváděl tě s každou sukní, peníze si na to ulíval a ty aby ses mu doma starala o děcka, obskakovala ho a velebila a dohlížela na dům. Ale že jsi to ty, povím ti něco, co ti ten tvůj příchod k nám do pekla trochu zmírní: Smaží se u nás taky. On totiž taky podepsal smlouvu, aby si tě získal. Tušil tenkrát, že se ti moc nezamlouvá."
"Tak to je mi ho moc líto. Já už jsem mu dávno všechno odpustila. Kdo dneska žije šťastně, že? A pak, nebýt jeho, neměla bych ta svoje báječná děcka."
"Vždyť na tebe kašlou!" Teď se čert dopálil. "Jeden je kdesi v Tramtárii a ta druhá na tebe věčně nemá čas. Jsi tu jako ten kůl v plotě!" Řval, jako by chtěl překřičet celé peklo.
"Ale já jsem je nevychovala proto, aby tu se mnou seděli, neschopní beze mne existovat. Mne těší, že jsou oba spokojení. A abychom to nezamluvili, bude mne tam někdo potřebovat? Budu u vás aspoň trošku užitečná?"
"K nám se nechodí, aby byl jeden užitečný!" Řval pekelník nepříčetně. "O takovej materiál, jako jsi ty my tam nestojíme." Teď už se trochu uklidnil. "Ale zadarmo tu svojí výhru mít nebudeš. Aby ses naučila trochu se zaživa smažit, budeš nemocná. Hodně nemocná. Budeš trpět aspoň tělesně, když to duševně neumíš. A jestli si i přitom zachováš svůj dosavadní duševní stav, smlouva se zruší. Jsem na tebe moc zvědavej. "Otočil se na podpatku, zasmrděl sírou a zmizel.
Probudila se. Svíčka na stole dohořela a propálila ubrus. Svatební dar od tchyně. Bylo jí zle. Moc zle. Ale věděla, že svojí hozenou rukavici zvedne a bude bojovat. Kvůli těm podle pekelníka nezvedeným dětem. Aby měly před sebou nějaký pozitivní příklad, až budou jednou i ony nuceny splácet ty svoje šeredně nevýhodné smlouvy.
