Příběh jedné imigrantky
Bogdan nemohl za to, že v jeho zemi právě zuřila válka. Nechtěl se stěhovat do žádné cizí země, opustit rodnou vesnici, kamarády. Ale doma se taky bál. Báli se tu i jeho rodiče, a sourozenci. Proto se táta s matkou rozhodli, že odejdou na sever, do jakési vzdálené a chladné země. Jak ho tam přijmou? Budou ho mít rádi? Nebudou na něj střílet? Z domova si Bogdan mohl vzít jen málo věcí, ale vyvzdoroval si plyšovou kočku Evíru. Měla jen jedno oko, byla špinavá a odřená, ale Bogdan se od ní odmítl odloučit.
Pak byli v té zemi. Lidé tam byli takoví světlí a většinou chladní a uzavření. Ale nestříleli po nich a to bylo důležité. Bydleli v takové velké budově. Bogdan začal chodit do školy a našel si v nedaleké vsi kamarády, třeba Káju. Kája byl chlapec místního hospodského. Když si k němu chodil Bogdan hrát, brával Elvíru s sebou. Dostal sice od Káji ještě ohromného plyšového psa, ale od Elvíry se odmítal odloučit.
Válka skončila a Bogdan se s rodiči a sourozenci vrátil zpátky domů. Byl plný strachu, co ho doma čeká. Rozbitý dům? Vojáci ve škole? Střelba? V návalu starostí Elvíru u Káji zapomněl v zahradním domku mezi hračkami, které měl Kája na písek.
V nedaleké vesnici byl dětský tábor. Po prázdninách se tam sešli vedoucí, kteří se tam o malé táborníky v uplynulém létě starali. Byla to dobrá parta, hraví, veselí, pořád vymýšleli nějakou zábavu, aby bylo veselo. A taky proto, že kdo si hraje, ten prostě nezlobí.
Tentokrát se rozhodli, že si zahrají na pohádku Jak stařeček měnil, až vyměnil. Rozdělili se do skupinek, každá vyrazila z tábora s jehlou a měli za úkol toho dne dojít na asi patnáct kilometrů vzdálený hrad a cestou měnit jehlu za něco onačejšího. V jedné ze skupinek byla Majka s mužem. Oba pracovali jako vychovatelé v jednom ústavním zařízení a přijeli si sem prostě jen tak zablbnout s kamarády a vyčistit si hlavu v krásné barevné podzimní přírodě.
Nejdřív se jim podařilo vyměnit jehlu za oříšek od jednoho starého pána, který právě sbíral na zahradě ořechy. Za něj pak dostali v místní hospodě skleničku. Tu v další vesnici vyměnili za ceduli POZOR, ZLÝ PES! A právě se blížili do cíle, do podhradí hradu, kam měli namířeno. Byla to vesnice, v níž měl hospodu Kájův táta. Skupinka veselých pocestných vstoupila do hospody a posadila se ke stolu. Poručili si pivo, protože měli po té cestě pořádnou žízeň. Když jim ho Kájův táta natočil, začali s výměnou. Kájův táta přemýšlel, co by jim za skleničku vtipného dal. A protože žádnou legraci nezkazil, zašel do zahradního domku a vytáhl z kouta špinavou a opelichanou jednookou Elvíru. A ještě k ní přidal příběh malého chlapce, uprchlíka ze země, kde nedávno skončila válka. Skupinka poutníků byla Elvírou nadšená. Když se všichni večer sešli v táboře a vyprávěli si, co přes den prožili, měl jejich úlovek velký úspěch.
Majka pak v neděli odpoledne zabalila Elvíru do svého batohu a odvezla si ji domů. Doma ji strčila s ostatními špinavými věcmi do pračky, místo chybějícího oka jí přišila skleněný knoflík a vzala ji do práce, k dětem, které se potřebovaly k někomu přitisknout a šeptat mu před usnutím svoje myšlenky a pocity. Elvíra byla ještě užitečná. Zase se s ní někdo mazlil, zase zdobila něčí polštář.
Každý je přece rád, když je užitečný, když může někomu pomáhat. Pro někoho tu být. A Elvíra nebyla výjimkou.
Martina Studzinská
Máj - lásky čas?
"Byl pozdní večer, první máj. Večerní máj - byl lásky čas." Tak praví básník. My starší máme s prvním májem spojené prvomájové průvody. O nich jsem psala před rokem. Jaká je ale původní májová tradice?
Martina Studzinská
Malé i velké čarodějnice, ke startu připravit!
Zítra vzplanou na mnoha místech ohromné vatry. Budou se pálit čarodějnice. Co o této tradici víme a co se můžeme domnívat? Jaké je poselství téhle zvláštní noci?
Martina Studzinská
Jak dlouho by se tady válel?
Neznalost zákonů neomlouvá. A to ani těch přírodních. Pokud věci necháme být tam, kde jsou, možná se nám vzniklá zátiší nebudou ani za mák líbit.
Martina Studzinská
Toaletní papír, životní filosofie a všechno to kolem
Napadlo vás někdy zamyslet se nad takovou běžnou věcí denní potřeby, jakou je obyčejný toaletní papír? Aneb co také musí řešit pedagog na Den učitelů.
Martina Studzinská
Když se zblázní hodiny
Už jste si toho taky všimli? Hodiny jsou symbolem naší volby, našeho směřování v čase nám vyměřeném. Mám dojem, že to platí hlavně pro ty klasické, s ručičkami. Jakmile se pokazí, měli bychom se nad sebou zamyslet.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
- Počet článků 188
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 587x