Nevzdávejme to !

... aneb podobnost s čímkoli , co se děje v současné době kolem nás je čistě náhodná, leč dosti nápadná.

Máte pocit, že slušnost je přežitek? Že všude kolem vítězí ješitnost, chamtivost, urážky a pomluvy? Možná by stálo za to pokusit se to změnit. A netýká se to jen politiky.

Měla jsem kdysi jedno hodně špatné období. Tak špatné, že jsem se dala do radikálních změn. Zaměstnání, bydliště, vztahu, ba provětrala jsem i lecjaký ten názor na život. Každý, kdo někdy třeba jen jednu jedinou z výše uvedených změn provedl, ví, že to není žádná legrace. 
Výborně, nebylo to právě lehké a teď mě čekají jen samá pozitiva a sociální jistoty, pomyslela jsem si tenkrát optimisticky. Jenže to nešlo tak jednoduše. Věci totiž mají svoji setrvačnost. 
Jestliže jsem dovolila lidem kolem sebe, aby zneužívali mojí přehnané vstřícnosti a tolerance a dělali si z mé osoby rohožku k očištění svých zablácených bot, nepřestane to ze dne na den tím, že já jsem se rozhodla ke změně. Věci mají svoji setrvačnost.
Pouhá volba tu mizérii opustit a začít nový a důstojnější život nestačí. Je třeba po sobě vyčistit ten vztahový Augiášův chlív. Ten, kdo svoji oběť zneužíval a manipuloval ji, se jen tak snadno svého majetku nevzdá. Byl zvyklý se svojí obětí zacházet jako s věcí. S předmětem, který najde kdykoli právě v tom koutě, kde ho nedávno nechal. A že mu ten předmět bude nadále k dispozici, kdykoli si na něj vzpomene. Pokud se to náhle změní, pociťuje to manipulátor jako křivdu. A bude si ten svůj předmět chtít vzít, aby jej mohl dál používat podle svých potřeb. Bude si na tomhle svém domnělém právu trvat a bude ho až do krve vymáhat.
Konkrétně to znamenalo hodně výhružných mailů a zpráv, jindy naopak lákavých slibů a ujišťování. Copak to vůbec někdy skončí? Honilo se tenkrát člověku hlavou.
Měla jsem hodně silný vnitřní obraz toho, co chci: Žít důstojně, bez scén, výčitek, vydírání, emocionálního zneužívání. Nenechala jsem svoje představy rozpustit v detailech manipulátorských nesplnitelných slibů, ani jsem se nenechala zastrašit výhružkami mířícími na moje nejzranitelnější místa. 
Vyplatilo se to. Teď žiji důstojně a spokojeně. Mám všechno podstatné, co ke svému životu potřebuji.

Proč o tom právě dnes a tady píšu? Protože cítím podobnost se současnou situací kolem sebe. Vnímaví a přemýšliví spoluobčané se cítí zneužití, podvedení, okradení a zmanipulovaní. Domnívají se, že pokud se dnes nebo zítra podaří učinit tu správnou volbu, bude líp a hned. Ale to je jenom začátek.

Je nutný, ale sám o sobě nestačí. Musíme čelit výhružkám a manipulacím toho, co jsme si předchozí naivitou na sebe navázali.

 
Změna je těžká. Zůstat v symbióze se zloději a manipulátory je pomalou cestou do hrobu. Kéž bychom v tom novém roce měli ke všem změnám k lepšímu měli dost rozhodnosti, vytrvalosti a síly.