Mluviti jest stříbro...

...aneb mlčeti zlato... tak nějak zní ta lidová moudrost. Ale něco na ní je. A to sice fakt, že mlčení má v sobě ohromnou sílu a to zejména pro toho, kdo s ním umí správně zacházet.

Ono totiž všechno, čeho je nadužíváno, se časem devalvuje. A to platí i o lidské mluvě. Toho, komu jede pusa, tak nějak automaticky vypínáme. Tomu, kdo o něčem přespříliš hovoří, přestáváme věřit.

Člověk je totiž, zaplaťpánbůh, příjemcem nejen slov, ale i takzvané mimoverbální komunikace, tedy gest, postoje, držení těla a tak dále. A je-li nám něco sdělováno, verbální čili slovní a mimoverbální komunikace musí být v souladu a sdělovat nám pokud možno totéž, jinak tady něco nehraje. Jestliže nám například kdosi tvrdí, že má z našeho úspěchu ohromnou radost a z celého srdce nám ho přeje, asi mu to těžko uvěříme v případě, že se na nás po celou dobu, co k nám mluví, ani nepodívá a ještě k tomu má pevně zaťaté pěsti a i ten jeho úsměv je jaksi křečovitý...

Jestliže nás někdo ujišťuje o tom, že je momentálně v absolutním klidu a stres není rozhodně jeho téma, neměl by mít  po dobu svého sdělování této skutečnosti ruce překřížené křečovitě na prsou, dívat se do země kamsi těsně před špičky své obuvi a jeho hlas by se neměl zadrhávat či být přerušován rozpačitým odkašláváním.

Než něco předstírat vnímavému člověku, vyplatí se raději mlčet, aby si dotyčný svůj úsudek udělal sám. Jako velmi mladé stvoření jsem jezdívala na puťáky jako takzvaná prakťoška. Ve svých ani ne osmnácti jsem byla bezkonkurenčně a zdaleka nejmladší účastník akce, nepočítám-li děti. Naopak mezi "seniory" patřil vedoucí Sváťa, jinak notorický nemluva. Vyrostla jsem v rodině, kde se všichni navzájem překřikovali a většinu času nikdo toho druhého moc neposlouchal a proto jsem Sváťu udiveně pozorovala. Jak to jen vydrží? To mu nevadí, že se vlastně neprojevuje? Netušila jsem tenkrát, že mlčení je taky projev. A kolikrát pořádně mocný. Když Sváťa jednou za čas promluvil, všichni zmlkli a užívali si tohoto neobvyklého jevu. Často jeho slova ještě dlouho doznívala v dramatickém tichu.

Všichni si už asi v tuto chvíli vzpomněli na jev, zvaný tichá domácnost, což je v podstatě eufemisticky pojmenované uražené mlčení jedné strany, načež druhé straně nezbývá jiné řešení, než tuhle poněkud trapnou hru hrát jako nucený spoluhráč. Často pak dojde ke komickému "vyřizování" vzkazů nemluvňaty, domácími zviřátky, různými předměty denní potřeby a podobně. Nic proti tomuto jevu, pokud by se jím obě strany opravdu upřímně bavily, což zpravidla tak nebývá. Spíš bychom mohli vypozorovat značnou dávku tiché agrese. Jedinou obranou by bylo si dotyčného uraženého tichého agresora prostě nevšímat, nic s ním neřešit, dokud ho to nepřejde. to ale vždycky není možné, takže pánbu potěš všechny ty, kteří mají takového tiše agresivního urážlivce ve svém nejbližším okolí a jsou nuceni s ním čas od času něco řešit.

Asi každý má v příbuzenstvu nebo na pracovišti nějakého mnohomluvku. Nejčastěji to bývají nadměrně povídavé tetky ve středním věku, ale ani mužským se tahle vlastnost nevyhýbá. Jsou to lidičkové neukojení, nejčastěji v sexuální oblasti. Ten přetlak, který se v nich hromadí, musí prostě někudy ven a nejčastěji to bývá právě prostřednictvím nadměrně plynulé mluvy. Kloužou v tématech svých hovorů po povrchu života a jevů, nad svou mluvou se příliš nezamýšlejí. Jejich cílem je upoutat naši pozornost a tím si získat naši energii dost často proti naší vůli. V kontaktu s nimi je dobré zapomenout na všechna pravidla slušného vychování a odcházet třeba v půli slova. Dotyční se totiž nadechují jen zřídka a kdybychom čekali na nějakou tu pauzu v jejich řeči, patrně bychom prošvihli ve svém životě hodně opravdu podstatného.

Mluvení a současně s tím i mlčení jsou dorozumívací prostředky, formy projevu a leckdy taky mocné zbraně. Jsou-li užívány moudře, v klidu, s láskou a úctou ke svým bližním a k rozumným účelům, je soužití s jejich uživateli taky takové. Jestliže je tomu naopak, degradují se na pouhé zvířecí zvuky, které mají upozornit na to, že je tady o člena tlupy či smečky víc leckdy za každou cenu. Ze srdce nejen vám, ale i sobě samé moc přeji,  aby vaše mlčení či mluvení byl ten první případ.