Znáte to. Máte fajn kamaráda a jednoho dne to přijde jako blesk z čistého nebe. Zabrousíte na ožehavé téma. Nejčastěji v tom bývá politika. Nebo globální oteplování či migranti.A je tady společné tabu.
Fanda a Jarda byli báječní kamarádi. Každý čtvrtek si spolu zašli do své oblíbené hospůdky na partičku mariáše. Pak ale přišly ty zatracené volby a s nimi i předvolební kampaň. Fanda to neřešil, byl odjakživa spíš pohodář. O politiku se nezajímal a zajímat se nikdy nechtěl. Těšil se na svůj čtvrteční mariášek a pokud už k volbám vůbec šel, popadl volební lístky těsně před odchodem z bytu, rozložil je po kuchyňském stole a vybral z nich ty naprosto nepřijatelné. Ty rovnou vyhodil do tříděného odpadu, protože byl ve své podstatě uvědomělý občan. Zbylo mu několik ostatních z užšího výběru. Zavřel oči a nechal to na náhodě. S vylosovaným volebním lístkem pak odkráčel vyrovnaně do volební místnosti. Takhle to šlo pravidelně v každých volbách. Debaty politiků ho nezajímaly, jejich obsahu nerozuměl, protože mu prostě rozumět nechtěl.
Jarda měl v politice své jasné favority a dával to najevo na všechny strany, i v jejich oblíbené hospůdce. Celá místní karbanická parta to věděla a politickým tématům se důsledně vyhýbala. Jarda se tedy aspoň snažil působit na kámoše přes email. Posílal všelijaké pamflety svých oblíbenců na všechny strany, mariášnický spolek nevyjímaje. Fanda Jardovy maily vždycky bez přečtení rovnou mazal. Měl z Jardovy vyhraněnosti tak trochu strach. Jardu měl ale jako člověka docela rád, jenže v jeho přítomnosti se prostě nešlo uvolnit. Jeden musel být pořád ve střehu, aby neudělal nějakou neopatrnou narážku na ožehavé téma. A na mariášek se přece člověk chodí zrelaxovat po celotýdenním stresu, no ne?
Fanda se přistihl, že se na čtvrteční mariášnické seance tak nějak přestává těšit. Vymlouval se na práci, na rodinu a nakonec se raději házel do pohody na rybách. Ryby totiž nikoho nevolí a prostě berou nebo neberou. Bez jakýchkoli keců.
Jarda zůstal sám se svým přesvědčením. Jen s ním se cítil bezpečně. Jen jeho přesvědčení bylo ten pevný bod, o který se mohl opřít a pohnout vesmírem. Aspoň tím svým vesmírem. Protože mu ubyli kamarádi z mariáše, hlavně Fanda, přimkl se tím pevněji ke svému světonázoru, aby se necítil tak sám. Svět se mu zúžil na ten jeden jediný správný náhled. Vybudoval si svůj nedobytný hrad a z toho nevycházel ven, jen občas hlásal do okolního světa své neochvějné pravdy.
Možná Jarda jednou svůj pevný hrad vybudovaný z pevných kvádrů dogmat opustí a bude zase hledat kamaráda na relax u partičky karet. Bude to ale dlouhý a složitý proces. A bude k němu potřeba ohromné trpělivosti z obou stran. Úplně nemožné to ale není.
