Jak jste na tom s jídlem? Divná otázka, že? Hlídáte si každou sladkost, kterou sníte, nebo si bez výčitek dopřáváte, na co máte chuť a netloustnete? Myslíte si, že svět je v tomhle nespravedlivý?
Když se Kamilka narodila, byla středně velké, zdravě vypadající miminko. Její taťka to s ní myslel dobře a chtěl, aby jeho prvorozené dítko vyrůstalo podle nejnovějších medicínských poznatků. Po každém pití mlíčka ji pečlivě vážil a výsledky svědomitě zapisoval. Hlídal každou odchylku, jež by mohla nastat. Když bylo Kamilce půl roku, rozhodl, že by pro její správný růst bylo dobré nasadit kojeneckou kašičku. Kamilce moc chutnala a spinkala po ní celou noc. Chutnala jí tolik, že se to až taťkovi nelíbilo. Měl dojem, že se dcerka příliš přejídá a začal večerní množství zkonzumované kašičky bedlivě hlídat. Myslel to dobře, nechtěl, aby miminko zbytečně tloustlo. Kamilce by na noc stačilo jen o pár dílečků v kojenecké lahvičce víc a měla by taky dojem, že je sytá. Ale právě těch pár desítek mililitrů bylo tak důležitých pro její další psychickou pohodu. Nabyla totiž dojmu, že zdroje potravy a to dokonce tak výtečné potravy, jako je její oblíbená večerní kašička jsou kdesi omezené a není jich dostatek. To si uložila v podvědomí a začala se přejídat. To jí vydrželo do dospělosti , kdy nevynechala jediné osvědčené doporučení, jak zhubnout. Výsledkem byl známý jo-jo efekt a celoživotní potíže s nadváhou.
To Lojzík byl zase vztekloun. Když se vztekal na ulici, mamka to špatně psychicky nesla. Proto měla stále něco po ruce na uklidnění malého křiklouna: rohlík. sušenky, koláč nebo sáček dětských piškotů. Lojzík si z toho taky udělal celoživotní program. Jestliže nebyl právě v nejlepším psychickém rozpoložení, důkladně se nadlábl něčeho, co měl rád a bylo to. Jako chlapovi mu rostoucí bříško nedělalo vrásky.
Jitka si zase se svými rodiči udělala z jídla bitevní pole. Nevěříte? Příklad: Nedělní oběd: plátek masa se špenátem a bramborový knedlík. Špenát Jitka dvakrát zrovna nemusela, bramrorové knedlíky by jí stačily jen dva a na jejím talíři byl o jeden víc a maso se tak špatně dětem kouše! Loudala se tedy a posunovala kousky na talířku vidličkou. Taťka nervově nevydržel a začal jí popohánět. Jitka se pomalu posouvala zadečkem ze židle dolů, že představení zvané oběd, právě končí. Tatínek byl ale jiného názoru. Začal vyhrožovat, že jestli na talíři něco zbyde, nepůjde se odpoledne na hřiště. Tenhle model si spolu zopakovali ještě mnohokrát a Jitka začala vnímat jídlo jako trest, zlou a špatnou věc. Měla s tím potíže v mateřince i ve školní jídelně a jako dospělá měla tak mizerné stravovací návyky, že jednou dokázala celý den hladovět a jindy snědla páté přes deváté, co jí právě přišlo pod ruku. Co to dělalo s jejím tělem, myslím, není třeba rozepisovat.
Péťova maminka si zase při mateřské přivydělávala domácí prací a potřebovala denně pár hodin klid na práci. Aby malého neposedu zklidnila, měla ve spížce vždycky připraveno něco na zub, nejlépe sladkého. Péťa seděl na koberci mezi svými hračkami a papal. Mamka na něj každou chvíli pohlédla a usmála se. Byl to její andílek.
Alžbětka byla prvorozená a všechno se točilo jenom kolem ní. Když se jí po dvou letech narodil mladší bráška, začala na něj přirozeně žárlit. Bráška postonával a málo toho vypil a mamce to dělalo starosti. tady mohla Alžbětka vyniknout! Teď jí dospěláci budou konečně chválit, jak hezky papá! Cpala se jako divá a všichni z ní měli legraci.
Matěj se zase odmala cpal bonbóny, čokoládou a sušenkami a když měl u stolu sníst teplé jídlo, stal se z něj náhle téměř anorektik. Ovoce a zeleniny se odmítal dotknout pohledem a pečivo byl ochoten pozřít jedině tehdy, bylo-li sladké. Pak začal chodit do školky a tam si na něj stěžovali, že je hyperaktivní. Zkrátka neposeděl a pořád to s ním nějak házelo. Ve škole to pak už bylo hotové utrpení pro Matěje i pro paní učitelku. Rodiče s ním zašli do poradny a tam mu paní doktorka doporučila potraviny obsahující cukr z jídelníčku vypustit. Zjistilo se ale, že má Matýsek na cukru v potravinách a nápojích za těch pár let svého života vypěstovanou regulérní závislost.
Toník ...
A Anička......
Na rozdíl od toho Jirka.....
Doplníte si taky svůj kojenecký nebo batolecí příběh? Jak to bylo s vámi? Náš postoj ke stravování může být starší než si myslíme. Je dobré si to uvědomit.
