Hrdiny proti své vůli

Někdy se fakt dost těšíte domů, ale ono je všechno úplně jinak. Stanete se svědky nebo dokonce účastníky dramatu, ani nevíte jak. A pak se z vás mohou stát třeba i hrdinové.

Koudy se zvedl z proutěného křesla , odkopl zhnuseně prázdnou lahev a vyrazil do zasněžené zimní krajiny. Začala mu tam být pořádná kosa a zatopit si v krbu se neodvážil. Z komína by se začalo kouřit a nějaký zvědavý důchodce by se mohl zajímat, kdo v té chatě topí. Majitelé chat bývají s místními domluvení, aby jim jejich letní bejváček hlídali a pěkně potichounku volají benga, jakmile pojmou podezření. Takže bude lepší, když se pěkně po anglicku zdejchne. Že by se mu ale šlo po zasněžené lesní cestě zrovna dobře, to by teda kecal. Vrávoral hlubokým, čerstvě napadaným sněhem a co chvíli se v tom bílým svinstvu pořádně vyválel než došel dolů do vsi. Než se tam dovlekl, byla už pořádná tma. Umolousaná brašna mu spadla do potoka, když vrávoral po zasněžené lávce. Zrovna se domotal na náves, když zahlédl světla přijíždějícího autobusu.

Jarda se už těšil domů. Ještě posledních pár zastávek a bude na konečné v malebné střediskové vísce jako z Ladových obrázků. Z Ladových zimních obrázků, dlužno dodat pro upřesnění situace. Byla to dnes poslední Jardova jízda. Dneska je fakt rád, že už končí. To bílé svinstvo padá celý den a silničáři si dávají načas. Trasa téhle linky se kroutí jako pohozená tkanice, aby umožnila lidem dostat se od vlaku z města do všech přilehlých děr, vesnic a osad. Teď už ale v autobusu seděl jen děda Jandák, který se vracel z města od doktora a ten na příští zastávce vystupuje. Možná to na konečnou dojede Jarda dneska sám a bude pak pokračovat zasněženou silnicí na státovku do města. Je to tudy kratší a třeba to silničáři už protáhli a pojede se mu líp. Děda Jandák už se vztyčil a šourá k zadním dveřím a na zastávce se motá nějaký opilec. Tak to Jardovi ještě scházelo! Těch pár zastávek to s ním nějak přežije. Zastavil, otevřel dveře autobusu. Zadními pomalu vybelhal starý Jandák a předními doslova vpadl ten podivný týpek a podával Jardovi zmuchlanou a zmáčenou stovku. „To´s ji musel tak zmáchat, chlape? Kde ses válel?“ Spíš řečnicky se ptal Jarda. „Aby ses nepos...l, vole.“ Ucedil ten kořala. „Hele, slušně, mladej, jo? Uklidníme se nebo tě nikam nepovezu.  Seš celej mokrej, kdo to tu má po tobě uklízet?“
To Koudyho vytočilo. Sevřel ruku do pěsti a vší silou mu ji vytrčil do toho jeho velkopanskýho ksichtu, až mu z tý jeho drzý huby crčelo jako z toho lesního potůčku, kde Koudy vymáchal tu stovku. Jarda se vymrštil ze svého sedadla, otevřel dvířka a povalil Koudyho do sešlapaného sněhu na zastávce.

Tonda se taky těšil domů. Prohraboval tady to bílé svinstvo už od rána a teď se sem zrovna šoural poslední autobus od vlaku. Na zastávce se motá nějaký ožrala. Tonda by si taky zašel do Podloubí na grog. Už toho má dneska plné zuby. Počká ještě, až autobus odjede a prohrábne tu zastávku, ať se tam lidi ráno nebrodí po kolena. Starý Jandák se už vyšoural a opatrně šmatlá  po zasněženém chodníku ke svojí chalupě a opilec právě leze dovnitř. Tonda nastartoval traktor a nastavil pluh do pracovní polohy. Ale co to? Ten mladej autobusák skočil po tom kořalovi a povalil ho na zastávce naznak do závěje. Válejí se tam po sobě a řvou jako zvířata. Krve je kolem jako o zabíjačce. Tonda popojel až k nim, pootevřel dvířka traktoru a zařval: „ Co to tady vyvádíte, chlapi? Jděte se laskavě muchlovat někam jinam, já bych to tu rád prohrnul!“
„Zavolej poldy, vole! Fofrem!“ Zařval zoufale Jarda.
Ten týpek totiž vytáhl odkudsi nůž.
Tondovi se rozklepaly ruce, takže to chvilku trvalo, než vylovil z náprsní kapsy mobil. Naštěstí jeli kolem Koubovi z práce a vzhledem k tomu, že museli jet v tom marastu krokem, všechno zaregistrovali. Koubová byla pohotovější a s mobilem zacházela rychleji. Kouba zastavil, vyskočil z auta a šlápl tomu neřádovi pohotově na pazouru třímající nůž. Teď už na něj byli tři, takže ho udrželi v závěji, než se sem dořítili policajti a sanitka. Dál to už mělo rychlý spád. Zakrváceného Jardu ošetřili v sanitce, zkonstatovali, že kromě vyražených předních zubů a pár škrábanců dopadl ještě relativně dobře na to velké drama. Dokonce byl schopen zaparkovat autobus na volný plácek za rybníkem, který Tonda stihl předtím prohrnout. „Nikam sám nejezděte, hodíme vás domů.“ Nabízeli Koubovi a Jarda to docela vděčně přijal. Policajti se zatím postarali o Koudyho. Ten nafasoval náramky a byl uložen tam, kde chtěl být toho večera ze všeho nejmíň: V policejním autě. Něco ještě chvíli s oběma Koubovými a s Tondou sepisovali a odjeli. Tonda po jejich odjezdu zase skočil do kabiny traktoru a pokračoval v nekonečném prohrnování setrvale padajícího sněhu. 
Na místo dramatu se dál tiše snášela jiskřivá stříbřitá nadílka.