Anděl

Anděl s vlajícími plavými vlasy mi letí vstříc rozhodnut plnit okamžitě každé moje přání. K tomu zní velebná tichá hudba. Kdo by po tom netoužil? Kdo by nemiloval takového anděla? A kdo by takovým andělem nechtěl být?  

Podepřela si bradu a přemýšlela. Jak začít? Tvořila výroční zprávu a pořádně se přitom zapotila.V posledních několika letech byla vlastně jediná, kdo ze sebe tuhle zprávu každoročně v potu tváře ždímal. A podobně tomu bylo i s jinými zprávami. I s ostatními více či méně populárními věcmi. Ostatní odešli před půl hodinou, ona tam ještě sedí a sedět nějaký čas zřejmě bude, pokud si nepospíší. Zhluboka se nadechla a začala hbitými pohyby prstů konstruovat smysluplné věty a šikovat je do odstavců.

Konečně svoji práci dokončila. Oblékla se do teplého pláště a vyrazila do setmělých ulic. Obešla cestou několik vánočně vyzdobených obchodů. Byla sice polovina listopadu, ale proč nepřipomenout zákazníkovi, že by měl nějakou tu korunu utratit, že? I ona pořídila pár drobných dárků, ukryla je v obrovské neforemné kabele připomínající tvarem spíš pytel a zrychlila krok, aby byla doma. Těšila se na ně. Myslela na to, aby byli spokojení, aby se jim dobře dařilo. I proto se snažila si udržet tuhle nepříliš záživnou a časově náročnou, ale slušně placenou práci. Už ve vchodu do domovní chodby zaznamenala dunivé tóny nějaké avantgardní hudby. Bylo to to poslední, co by si po náročném pracovním dni přála poslouchat. Odemkla dveře bytu a vstoupila dovnitř. Doma byl jen Matyáš. Její příchod vůbec nezaznamenal. Nebylo divu. Přes dunivé zvuky by nebyla slyšet ani banda zlodějů se zapnutou sbíječkou. Přesunula se do kuchyně a dala se do chystání večeře. Právě dokončila škrábání brambor a dávala je na sporák, když dunivé zvuky z Matyášova pokoje zesílily. Vkráčel do kuchyně. „No ne, ty jsi doma?“ Podivil se. „Máš hlad, viď? Opáčila. „ Budeš muset ještě chvilku počkat. Dovařím brambory, maso bude za chvilku.“ Otevřel dveře špajzky a popadl aspoň sušenky. Chystal se se svým úlovkem zase beze slova zmizet ve svém pokoji. Jeho sestra zrovna trénuje street dance, přijde tak za půl hodiny, vzpomněla si. Zavřela dveře kuchyně. Dunivé zvuky o něco zeslábly. Ztlumila plotýnku s náhle prudce vroucí vodou. V klidu si sedla. Než se sejdou k večeři, má chvilku pro sebe. Napsala dopis kamarádce, kterou neviděla už několik let. Měla pocit, že si s ní právě povídá. Psaly si opravdické papírové dopisy jako dřív, když byly ještě mladé holky. Teď je z kamarádky už babička starající se o vnoučata a starou nemocnou maminku. Nikam nemůže jezdit, málokdy si najde čas i na ten dopis. Pokud ale nějaký dostane, vždycky ji to potěší, telefonuje a moc děkuje. Brambory se právě dovařily, když přišla Sára, vpadla k bratrovi do pokoje a společně tam hodnotili nějakou dunivou muziku. Pak se oba vynořili ve dveřích kuchyně hladoví a plní zážitků z uplynulého dne, které potřebovali halasně sdílet. Mlčky je poslouchala, jen občas přidala svůj komentář. Potom se ti dva jen tak ze zvyku pohádali o to, kdo se postará o nádobí po večeři a zmizeli každý ve svém pokoji. Sára se sluchátky na uších psala cosi do školy, z Matyášova pokoje se ozývaly zvuky nějakého filmu.

Byla unavená. Vstoupila do koupelny, když zazvonil telefon. Máma, objevilo se na displeji. Ach jo, pomyslela si. Čekal ji nekonečný monolog o nepochopené staré ženě, o nemocech, o bezohledných spoluobčanech nemajících úctu ke stáří. Na relaxační koupel si bude muset nechat zajít chuť.Po tomhle telefonátu učiní tak maximálně nejnutnější hygienu a padne do postele. Přesto v sobě našla sílu mámu ujistit, že se k ní o víkendu vypraví a pomůže jí umýt okna. Už se chystala spát, když k ní do pokoje vklouzl Matyáš, sedl si k ní na postel a vykládal jí svoje plány o tom, jak změní svět k lepšímu, aby byl sociálně spravedlivější a šetrnější k naší planetě, ale hlavně, že konečně našel tu pravou, která není jen komerční parádivá panenka Barbie, ale sdílí s ním jeho vize a názory na lepší a spravedlivěji uspořádaný svět. Vůbec nepostřehl, že uprostřed jeho promluv usnula. Potřeboval ji a její názory pro něj byly důležité, to ji těšilo. Jeho táta byl vždycky zaměřený na svoje zájmy a když se začal zajímat o jednu o deset let mladší rozvedenou paničku, zjistili, že ho vlastně doma v ničem nepostrádají. Jen těch peněz bylo o něco míň. „Tak mami, může k nám teda Lucka přijít v neděli na oběd?“ Vytrhla ji ze spánku melodie tázací věty. Unaveně kývla.

„Ale ona je vegetariánka, víš?“ „Nějak to zvládnu, neboj. Ale promiň, teď už opravdu potřebuju spát.“ No a je to. Má po víkendu. Babiččina okna a chystání nedělního oběda pro neznámou vegetariánku včetně shánění surovin se jí už postará o program na oba dva dny. Snažila se znovu usnout, když ji probudilo pípnutí esemesky. Její bývalý muž by potřeboval půjčit lyže po Sáře. Jeho nová partnerka má dcerku a ta odjíždí příští týden na hory. Přijel by si pro ně v neděli odpoledne. S námahou vyťukala do mobilu dvě písmena OK. Pak definitivně usnula. Na polštáři zůstaly rozprostřené její plavé vlasy.