Závist a podlomené sebevědomí – to je náš prezident Václav Klaus

Jako člověka politického, mně zaujalo dnešní prohlášení papeže Benedikta. Znělo asi takto - poté, co jsem opakovaně zpytoval své svědomí před Bohem, dospěl jsem k jistotě, že moje síly nejsou kvůli pokročilému věku dál schopné adekvátně zastávat Petrův stolec. Je to realistické hodnocení a papež jím zřejmě šokoval miliony lidí na celém světě. Kéž by Bůh seslal nějakého dobrého ducha na našeho prezidenta! Kéž by se mu konečně rozsvítilo! Kéž by procitl, kým doopravdy je a čím by mohl být, kdyby přestal závidět mrtvému Havlovi a možná nejenom jemu.

Posledními – tisku poskytnutými rozhovory, se Václav Klaus deklasoval natolik, že vybočil nad rámec své tak charakteristické sebeadorace. Něco tak zapšklého a nechutného, bych neočekával ani od notorika vysedávajícího v zasmrádlé hospodě páté cenové skupiny. Nečekal bych to ani od Klause, ale on mi nedal šanci myslet si o něm něco lepšího. On ji nedal ani zbytku národa, pohříchu ani sám sobě. Ano, pane prezidente Klausi, všechno to, co se o Vás vypráví, bude pravda. Za každého z nás mluví nakonec hlavně skutky. Asi chcete úplně zdevastovat naši zemi, asi chcete během posledních pár dní zdiskreditovat vše, co nemá nálepku Klaus. Poslužte si. Ale věřte mi, že po prezidentovi jako jste Vy, za pár týdnu neštěkne ani pes…

Havel – ať byl, jaký byl, bude stále velký Evropan. Já Vám rozumím pane prezidente Klausi, Vy prostě chcete být tak trochu slavný. Jenže slávu, tu si musel každý  velký státník odpracovat. Musel dát lidem nějaký dar, například zasadit se o svobodu, samostatnost, o změnu nevyhovujících poměrů. Musel umět dávat lidu naději a lásku k vlasti, k lidskému společenství. Nebo se musel umět postavit nepřízni osudu a leckdy i smrti. U Vás, pane Klausi, nic takového nenacházím. Nacházím pouze starého, vyčerpaného muže, na jehož bedrech je jho, které už nedokáže unést, jakkoliv se snaží přesvědčit okolí o opaku. Pane prezidente – úřad Vám svěřený, je už nad vaše síly. Škodíte této zemi, víc než kterýkoliv jiný občan. Proste Boha, ať Vám pomůže smířit se sám se sebou. Ať najdete klid v duši a lásku k lidem. Po tom všem, co jste jim proti jejich vůli nadělil, by si zasloužili víc než Vaši neviditelnou ruku trhu a primitivní kapitalismus 19. století.

František Študlar