Neviditelná ruka trhu a zprzněný Mikuláš roku 2011

Narodil jsem se v roce 1964 na samotě u lesa. Náš dům by obklopený z jedné strany lesem a z druhé ovocnými sady. Na Vánoce býval kolem domu majestátní klid. Zasněžené cesty kolem obytné části stavení  prohazoval dědeček lopatou na pěšinku. To nám umožnilo chodit v zimě pro dřevo a do stájí ke krávě, koze, praseti a drůbeži. Když zavřu oči, vidím své slovutné předky, tiše a skromně kráčející v metrových závějích sněhu, na půlnoční mši. Krajina kolem je tichá, světlo Luny vrhá strašidelné stíny na sněhové jazyky a ze vsi, vzdálené asi 2 kilometry, je slyšet kostelní zvon. Jeho slavnostní rytmus bim – bam, bim – bam, popohání věřící na cestě za betlémským světlem.

Idnes/F. Študlar

Kostelík je slavnostně nasvícený a varhany vyhrávají Narodil se Kristus Pán... Kromě mně, dědy a babičky, je zde pár desítek věřících, celebrující kněz, svatá rodina a někde v davu nejspíš estébák. V pozadí na kůru postává ředitel základní školy a počítá, kolik školáků se přes varování inspektora vypravilo do kostela. Ale dnes, dnes je mi ukradené, že po Vánocích nás říďa postaví do lati a bude nás vystavovat na posměch ostatním, že chodíme do kostela. Že jsme ze zaostalých rodin. Vím, že budu nechápající stát před ředitelem, červenat se a koukat rozpačitě do země. Ať mi říďa políbí šos, dnes je den, na který jsem čekal celý rok. Konečně se objeví pan farář a čte z Nového Zákona. Všechno, co slyším, si vizualizuji v zjitřené dětské mysli. Marii, anděly, Josefa, oslíčky a zločinného krále Herodese. A taky klanění tří králů – mudrců, kteří přinášejí dary právě narozenému Spasiteli světa. Myslím na malého Ježíška a naivně si představuji, že spolu střílíme ze vzduchovky a pouštíme si staré lampové rádio - to jediné, co mi zbylo po tatínkovi, který nepřežil podzimní havárii  motocyklu ve Starých Prachaticích. Když vše skončí, scházím z kůru po točitých dřevěných schodech. Můj pohled se opět střetává s autoritou ředitele školy. Mám chuť mu zahrozit pěstí a zařvat na něj: Ježíšek ti to spočítá, ty zmetku! Ale výchova a strach mi to nedovolí. A tak jenom neupřímně pozdravím a už jdeme s dědou a babi nahoru do kopce. Zadýchaní a rozjímající každý po svém, míjíme křížek a jsme doma. Za stodolou nás přivítají kočky, děda zajde do stáje, pohladí krávu a jde se spát.

Tak tohle jsou v kostce moje klukovské Vánoce. Dárky se samozřejmě taky rozdávaly, ale nebyly pro mě až zas tak důležité. Vlastním hodně naivní směsici vzpomínek na křesťanské Vánoce, a nechci se jich za nic na světě vzdát. Lidé z mých klukovských časů, dávno odešli na pravdu Boží a dům, kde jsem se narodil, už není v rodině. A Vánoce 2011? Ty už klepají na dveře. Jak je strávíte Vy, vážení čtenáři a blogeři?

Předehrou Vánoc, je pro mě jednoznačně Mikuláš. A to je v Budějovicích vždycky mela. A ke smůle lidí z města, mela globální. Nebo spíš bengál. Hrozivý asijský drak vychrlí miliony tun střelného prachu a symbolicky bombarduje laxní a unavené Evropany salvami výbuchů. Už nejenom spotřební zboží, elektronika, textil, hračky a dámské intimky. Ale také tradiční svátky - Mikuláš a Vánoce, podlehly všespalujícímu dechu čínského draka. Kdeže jsou tiché ladovské zimy! Neviditelná ruka trhu ti pošetilče nadělí lekci globality. Placená zábava, alkohol, drogy, petardy, světlice – není tohle spíš uřvaný asijský Nový rok, než Mikuláš a Vánoce? A co na druhý den? Všude smrad, papírky z petard, modrý nezdravý opar nad sídlištěm a kocovina. Prostě bordel.

A také zprávy TV Nova o prohlubující se krizi. Místo tří králů digitalizovaný Kalousek, Klaus, Nečas, Komunisti, Socani, prostě papaláši a vyžírkové, likvidující tuto zemi a její tradice. Herodese – vraha betlémských neviňátek, více než úspěšně nahrazuje moderní lékařská věda a její vyspělý potratový průmysl! Buď in a žij na max...Bla, bla, bla. Bla, bla, bla. Asijský drak plodí jednoho statečného bojovníka za druhým a českým holkám se nechce rodit. Proč? Zeptejte se ministrů zdravotnictví a školství, určitě Vám dají na tuhle složitou otázku nějakou jednoduchou pravicovou odpověď. Nebo Bátory, Klause, Hájka a arciknížete. Jenže mám oprávněný pocit, že těmhle týpkům, jsou tyhle věci fuk.

Byla a je to především česká pravice, kdo otevřel stavidla rozpadu tradiční kultury a svátečních zvyků této země. A také ten, kdo ožebračuje lid a zemi všemi možnými a nemožnými způsoby. Od tunelu veřejného majetku, po absolutní dehonestaci tradic. V předvečer Mikuláše 2011 mně napadá jediné – pojďme už konečně tenhle režim definitivně zrušit. Vyžeňme politiky ven z ajnclíků, teplých místeček a sněmoven. Ať si zkusí plácat o ničem za svoje! Ať pracují, jako ostatní. Ať na ně padne zákon a hněv lidu! Hrr na ně! Bijte je a neštetřete je!  Ať konečně zahřmí Český lev!

Neděle byla opravdu krásným dnem, přátelé. Přeji Vám všem ze srdce krásného českého Mikuláše. Bez alkoholu, petard a televize. Mějte se navzájem rádi. A prosím Vás o laskavost - zkuste myslit pár minut denně na někoho jiného, než jenom sami na sebe. Naše vlast si zaslouží rozhodně víc, než vládu neumětelů a podvodníků.

František Študlar