Láska je věčná, ta moje i ta tvoje

Můj dnešní blog se bude hodně lišit od všeho, co jsem zde doposud zveřejnil. Je to zcela soukromá záležitost, byť veřejně prezentovaná. Vše, co dnes napíši, má adresáta. Přesně řečeno dvojici adresátů. Jsou to moji zesnulí rodiče Marie a František. Jsem zbabělec, který se programově bojí chodit na jejich hrob.  Strašně rád bych si jednou sednul na kamenný obrubník hrobu, kde odpočívají, zaťukal na něj a tiše řekl: Jste tady? Váš ztracený syn se vám vrátil. Jenže jsem posera a nemám na to. A tak jsem vám, Marie a Františku, napsal pár níže uvedených slov. Zveřejňuji je proto, abych inspiroval lidi, jako jsem já. Chci, aby nabrali odvahu a naučili se vyjádřit lásku těm, kdo jim dali život a naučili je jejich prvním krokům. Víc v tom není, ale mně to stačí.

Studlar

Můj poslední měsíc života byl velmi náročný. Prožil jsem nemoc, kterou zde nechci nijak blíže popisovat. Vzala mi spoustu fyzických a psychických sil. A snad poprvé v životě jsem myslel na to, že být mrtvý musí být krásné. Skromný klid, absence jakékoliv bolesti, harmonie a teplo. A uprostřed toho všeho já, na velké, pohodlné  posteli... Abych se úplně nezbláznil, četl jsem. Knihu malou, nenápadnou, ale krásnou. Neuvěřitelně krásnou, mohu – li stupňovat své hodnocení. Jmenuje se:

Jara a podzimy

a napsalo ji devět básníků ze staré Číny. Knihu přeložila paní Zlata Černá a  obsah přebásnil Jan Vladislav. Vydal pan Jiří Buchal, v roce 2002.

Jeden z básníků se jmenuje SU Š´ (1036 – 1101). Prý pocházel z rodiny literátů a statkářů a básně psal již od svých 10 let. Rovněž byl vynikající kaligraf, malíř květin a ptáků. SU Š´ se podílel na správě země, jako vysoký úředník. A to přinášelo povinnost dlouhodobého odloučení od manželky a rodného kraje. Během tohoto odloučení jeho manželka v roce 1065 zemřela a SU Š´ prožíval hluboký smutek. O to hlubší, že nemohl díky odloučení, ani pečovat o hrob své ženy. A tak jí hluboce zarmoucen daroval jediné, co v dané chvíli mohl. Báseň. Jmenuje se:

Sen, který jsem měl v noci na dvacátý den prvního měsíce roku 1075.

Když jsem tuto báseň četl, vybavil se mi šťastný obrázek z dětství. Odehrál se na zahradě domu číslo 85, u dědečka a babičky Sojků. Tam jsme bydleli. Je slunný letní den. Rodiče sedí spolu s námi dětmi pod stromem na vlněné dece a pijí čaj. Otec kouří nějakou cigaretu a matka se směje jeho poznámkám. Mezi tím se různě proplétáme my, jejich 3 děti. Víc jsem si nevzpomněl. Ale i tak, to bylo nádherné. Zase jsem je oba viděl pohromadě, byli mladí a byla mezi nimi cítit láska. Stačilo se na ně podívat. Dojalo mně to až k slzám. A tak jsem se rozhodl vám, Marie a Františku, tuhle báseň poslat na onen svět. Doufám, že se vám bude líbit stejně jako mně. Je o lásce, kterou nic nedokáže zničit. Klepu na nebeskou bránu a prosím o její doručení. Spolu s básní vám posílám uctivý dík za všecko, co jsem od vás dostal. A také bych vám hrozně rád ukázal svýho syna Františka. Snad moje pohnutky pochopíte. I když jsem mnoho let zatraceně dospělý muž, stále jsem vaše dítě. Jsou dny, kdy se zoufale potřebuji schovat někomu do náručí a  svěřit se s pitomostmi, co se mi honí hlavou. Ale znáte to – nejsou lidi.  Nezbyde mi nic jinýho, než se uzdravit a chovat se odpovědně.

Sen, který jsem měl v noci na dvacátý den prvního měsíce roku 1075

DESET LET, CO UŽ NEŽIJEŠ,

         co žiju zavát jinam,

a třebas nevzpomínám,

nezapomínám.

Tvůj rov spí v dálce opuštěný

a já tu také ležím v hoři sám.

I kdybychom se setkali,

         už bys mne nepoznala:

na tváři mám prst prachu,

na skráních prokvétám.

Dnes v noci jsem měl tajný sen:

         náhle jsem přišel domů

a ty ses v stínu stromů

česala pod oknem.

Stáli jsme mlčky proti sobě,

jen slzy se nám lily potokem.

Vždyť ty víš, co mne rok co rok

         vždy znovu mučí.

Ten vršek nízkých sosen,

nebe a měsíc v něm.

Víc ze mně dneska nevypadne. Jak jsem řekl, je to ryze soukromá věc. Rodičům ještě posílám nějaké fotky. Do diskuze (bude – li jaká), se neumím přihlásit. Takže vám ač nerad, neodpovím. Ale můj mail je uveden v profilu a tak můžete něco napsat. Zde odpovědět umím.

V úctě František Študlar

/Psáno pro www.astrologiestudlar.cz, do rubriky astromomenty/

http://www.astrologiestudlar.cz/index.php?page=dat&kat=105&web=1

Přináším vám oběma malý dárek...

Postavím Ti krásný prak ... Jenom pro Tebe.

Posílám Ti podzimní růži, je krásná jako Ty.

To nejkrásnější je vždy pomíjivé ... Děkuji za vše.