Představte si, že někde v autosalonu kupujete drahé evropské auto. Prodejce Vám ho předvede, profesionálně vychválí, upozorní na to, že to není ledajaký vůz a že budete jeho vlastnostmi určitě překvapeni. Vy – naivní kupci, podlehnete kouzlu nablýskané metalízy a koženého interiéru. Výsledkem drtivého verbálního nátlaku prodejce je nekřesťansky vysoká záloha zaplacená v hotovosti a už můžete poprvé nasednout za volant a otočit klíčkem spínací skříňky. Pro mnohé z nás magický okamžik...
A pak to přijde...
BOD A
Motor ne a ne naskočit, starter otáčí systémem poněkud pomaleji než byste čekali a válce namísto radostného burácení dýchavičně pšoukají. Karosérie vozu se třese a máte pocit, že se každou chvíli rozpadne. Zklamaní vylezete ven a očekáváte od prodejce nějaké vysvětlení. On ale místo omluvy luskne na prsty a ze zákulisí autosalonu vyběhne parta šikmookých a odtáhne auto za plentu... Jeden z rákosníků vám důrazně naznačí, že do servisního zázemí je vstup veřejnosti opravdu zakázaný. Když mu namítnete, že to je vaše auto, vlepí vám jednu pohotově po papuli. Nejspíš tradiční kung-fu, nebo něco na ten způsob...Na čele vám naskočí krvavá boule a prodejce pohotově sáhne do autolékárničky pro léky na utišení bolesti. Než vám ale povolí aplikovat prášky, musíte mu písemně potvrdit, že jste si pečlivě přečetli příbalový leták a znáte vedlejší účinky preparátu. Nejraději byste na něj zařvali, že je idiot, ale jeho výsměšný pohled vás varuje... Jen si něco zkus, ty nulo a můj právník si to s tebou vyřídí. A tak si necháte zajít na nadávky chuť. Mezitím v zákulisí padne několik desítek ran a šikmouši vyvezou vaše auto ven. Má omlácenou karosérii a ten, co vám jí před pár minutami vrazil, vám slavnostně předává klíčky od vozu. Ty mohla šídit, hezka jízda tobě a vypadni. Prodejce vám slizce otevře dveře a před nasednutím do vozu, vám ještě úslužně otře krev z čela.
Auto nastartovalo a otáčky se ustálily někde na dvouapůltisících za minutu.Ne a ne spadnout dolů. Marně šlapete na plyn a očekáváte změnu – prodejce vás poučí, že tohle auto je speciální a motor umí běžet jenom v režimu konstantních otáček. Pokud přidáte víc než o 5 procent, přehřeje se voda v chladiči a pokud uberete o víc než 3 procenta, motor nejspíš chcípne. Tenhle chlap fakt umí svou práci dobře a vy už vyjíždíte před autosalon.
Začíná vaše životní jízda. Trochu vás uklidňuje, že jste si ráno sjednali pojistku na úraz a na škodu způsobenou jízdou v automobilu... Jenže to už jste na dálnici v hustém provozu a většina řidičů vás předjíždí. Co chvíli na vás někdo troubí a nemravnými gesty vás upozorňuje na pomalou jízdu. Jednomu neurvalému řidiči vzteky pohrozíte pěstí, a on tím svým krásně černě nalakovaným Bavorákem najede na váš auťák a vytlačí vás ze silnice.Šlapete na brzdy, ale marně. Poslední věc, která vám před nárazem probleskne hlavou, jestli rákosníci nezapomněli na brzdovou kapalinu...
Po nějaké době se probudíte na áru a u postele stojí policajti. A taky nějakej podivnej týpek s kufříkem, později se představí jako advokát poškozeného. Ptáte se jakého poškozeného? Můj klient byl vaším vozem vytlačen ze silnice a já, jako jeho právní zástupce, jsem byl pověřen návrhem mimosoudního vyrovnání. Nestačíte se divit, když po vás chce pět milionů.... A pak se objeví lékař. Takový solidní, postarší pán, představí se jako primář Hégr a položí vám na postel kus papíru. S námahou se zvednete a co nevidíte – ona je to faktura. Léčba v nemocnici, suma sumárum pět set tisíc. Vyvalíte bulvy, ale pak si naštěstí vzpomenete na pojistku. Jasně, mám pojistku. A v tom se ve dveřích objeví agent od pojišťovny, takový úlysný sympaťák a už zdálky vrtí hlavou a křičí – pane Nováku, asi jste si špatně prostudoval podmínky plnění a spoluúčasti. Váš případ, bohužel pro vás, patří pod stopadesát výjimek, kdy pojišťovna nevyplácí pojistku. Klient je s nimi seznámen formou dodatku ke smlouvě. Tři obyčejné listy papíru formátu A4, popsané malými drobnými písmeny. Vzpomínáte si? No a vy, jste bohužel řídil pod vlivem omamné látky, pan prodejce z autosalonu nám potvrdil, že jste bezprostředně před jízdou použil lék na bolesti. A taky jste prý vyvolal konflikt se zaměstnanci servisu. Takže jistě chápete, že plnění z naší strany není právně vymahatelné. Dosud opodál stojící policajt odkašlává a dodává – tak pane Nováku, váš zdravotní stav se natolik zlepšil, že můžete odjet s námi. K výslechu a do vazby na dobu nezbytně nutnou k prošetření případu. Ale před tím byste asi měl panu prodejci z autosalonu Solida s.r.o. doplatit zbytek kupní ceny, což je nějakých čtyřistapadesát tisíc. A k tomu penále 0,5% denně za pozdní doplatek kupní ceny... Když jsem tohle všechno uslyšel, na místě mně trefilo. Primář Hégr se ani nenamáhal mně léčit, protože jsem neměl uhrazenou fakturu za předchozí léčbu. Potichu mumlaje něco o exitu, zavolal kněze. Pochopil jsem, že moje dny jsou sečteny a že dostanu alespoň poslední pomazání. Ale mýlil jsem se. Místní duchovní mi vzkázal, že církev poté, co jí důrazně domluvil prezident Klaus, sockám svátosti neuděluje. Je to nemotivující a neproduktivní. Dohoda prý platí od svátku svatého Václava letošního roku. Umírám a hlavou se mi honí různé myšlenky – utěšuji se hypotetickou možností reinkarnace, ale bojím se, aby se neopakovaly události počínaje bodem A. Ale to už znáte.
PS: kapitalismus je systém, který se hroutí, kdykoliv se jeho vstupní podmínky změní o několik jednotek procent. Kdekoliv jinde, je systém s podobnými parametry absolutně nepoužitelný. Přesto je nám, daňovým poplatníkům politiky a ekonomy vnucován jako jediné fungující uspořádání. Důvody proč je tak nestabilní, můžou být podle mého názoruv zásadě dva, možná tři
- kapitalismus je v jádru nestabilní a tudíž neřiditelný a nereformovatelný systém, podobně, jako jeho předchůdce reálný socialismus
- ekonomie je velmi nedokonalá věda, hlásající poznatky na úrovni středověku, její teorie a postuláty objektivně nedokáží zvládat a multiparametricky on-line řídit hospodářství, a často jsou postulovány lidmi bez jakékoliv ekonomické praxe. Viz například blamáž velké privatizace z devadesátých let. Navíc - reálná ekonomie postrádá jakoukoliv vazbu na morálku, kulturní zvyklosti a tradice zemí, které se snaží řídit. Ekonomie vždy řídí a optimalizuje na zisk a to je v dnešní době sebevražedné kritérium.
- kapitalistická ekonomika a na ní navazující sociální sféra, jsou často a bez ohledu na stát reprezentovány, infiltrovány a řízeny spekulanty, defraudanty, nebo diletanty, sdruženými v politických stranách. Následky tohoto řízení jsou celosvětové dluhy, hospodářské krize a sociální turbulence. A také bohužel války. Podle mého názoru, má současné lidstvo navíc, než na tupé stádní kapitalistické zřízení. Je možné, že v některých lokalitách, jsou už lidé zralí na přechod do vyššího stupně koexistence. Je to věc hledání a tříbení. A také osobní odvahy každého z nás. Musíme se zbavit politické demagogie a hledat nové vyjádření života...Tak, jako je úspěšně hledáme ve fyzice, biologii, elektrotechnice a v kosmonautice. Prvním, nezbytným krokem, bude zrušení přežitého systému politických stran. Je to nutné k tomu, aby se lidé osvobodili z nadvlády materie nad duchem. Aby přestali obelhávat a okrádat spolubližní na planetě Zemi. Jsem si vědomý toho, že za obsah článku nejspíš dostanu od některých diskutujících nálepku komunisty. Ale ujišťuji Vás, že komunista nejsem a nikdy nebudu. Nemám zálusk na cizí majetek a peníze nikomu nezávidím. A setsakramentsky si rozmyslím, komu dám v příštích volbách hlas. A Vám, vážení čtenáři blogu doporučuji to samé. F. Študlar
