Co čeká a nemine střední třídu v roce 2013

Život mých prarodičů pro mně byl reálnou školu života ve smyslu toho, co můžeš čekat od státních orgánů... Dědeček i babička se narodili ještě za Rakouska Uherska a prožili porážku a rozpad monarchie. Slávu i bídu první republiky, okupaci, osvobození a kolektivizaci vesnice. Samozřejmě i pražské jaro roku 68, normalizaci a konečně listopad 89 a privatizaci. Jejich dvacáté století bylo čas od času velice kruté a plné zvratů. Dědeček umřel v první polovině 90. let a ještě stihl privatizaci majetku. Babička se dožila sta let a zemřela před 6 lety.  Děda za komunistů pracoval do neuvěřitelných 75 let a babička zhruba do dvaasedmdesáti.  Mementem pro mně byl okamžik, kdy byl dědečkovi vrácen jeho majetek – zejména pole a les. Byl jsem tenkrát ještě studentem na vysoké škole a ptal jsem se dědy, zda má radost. Podíval se na mně a bez známky jakýchkoliv emocí, řekl: „Víš co, Ferenc? Je mi to jedno, já jsem v prdeli.“ Věta to byla víc než pravdivá a věštecká – děda zhruba za 2 měsíce zemřel. Prarodiče za celoživotní práci a placení daní českému státu, dostali někdy kolem roku 1968 důchod ve výši 650 korun. Aby nevznikla mýlka – těch 650 korun dělal součet penze dědy a babičky. Oni se tehdy doma poradili jak dál, důchod vrátili a pokračovali v docházce do zaměstnání. Zbytek už znáte. Dědovi a babičce vděčím za domov, finanční podporu, rodinné zázemí po předčasném úmrtí táty, za výchovu, vzdělání, prostě za všechno, co mám... Ale hlavně za lásku, kterou jsem od nich dostal v takové míře, že to nelze slovy popsat. Za vše jim ještě jednou uctivě děkuji. A Vám čtenářům se omlouvám za poněkud sentimentální úvod, k mému poslednímu letošnímu příspěvku. Bude se mi ale hodit ve smyslu toho, jaké může mít vyhlídky do budoucnosti příslušník střední třídy, v nestabilním státním útvaru. A tím bezesporu ČR je.

Co může očekávat občan v roce 2013? A jaké má vyhlídky česká a moravská střední třída? Bude dostatek příležitostí v obecném slova smyslu? Bude příznivé klima ve společnosti? Je vidět nějaké, byť slabé světlo na konci tunelu jménem ČR? Zajisté bych rád odpověděl - ano, příležitostí bude dost. Jenže moje odpověď je složitější. Nestačí zde prvoplánovité pozitivní myšlení, ani naivní víra v cokoliv a v kohokoliv.

Kdysi, před 20 lety, Václav Klaus a Vlado Mečiar zlikvidovali společný stát, aniž by obyvatelstvo bylo tázáno v referendu. To, co z federace zbylo, rozkrádá politická sebranka v přímém přenosu. Klausovi pohrobci jsou ovšem mnohem neurvalejší a zákeřnější, než byl on sám... Zatímco Klaus měl poctivé vzdělání, spoustu jeho politických následovníků si přišpendlilo před jméno zfalšovaný titul. Tam kde Klaus – připusťme mu vyjímečně dobrý úmysl, nabídl jakési názory a diskuzi formou své oblíbené knihy, tam Nečas a Kalousek jdou tvrdě za věcí. Natvrdo lžou voličům ve věci daní a myslím, že i ve věci všech svých ostatních politických proklamací a slibů.

Čeká a nemine nás tvrdá doba. Ještě hlubší ekonomický propad. Ještě hlubší deficit státních financí. Ještě větší lži, krádeže a ještě ostudnější aféry předních politiků. Ještě větší deziluze obyvatelstva a tím pádem ještě větší voličský benefit komunistům. Ještě více arogance, korupce a vyšší daně. Ještě více paragrafů, výjimek, vyhlášek a justičního bahna.  Ještě více odposlechů, fízlování a cenzury internetu. Ještě více se přiblížíme době, kdy tento politický režim vydechne naposledy.  A s ním vezmou za své všechny pseudoreformy, pilíře penzijních systémů a pseudohodnoty, vnucené obyvatelstvu mediokracií, vládami a Bruselem. Démon komunismu, kterému se Havel, ani Klaus, ani nikdo z jejich pohrobků nepostavil čelem, demokratickou cestou ukousne hlavu politickému systému v této zemi.

V nepříliš vzdálené době se nebude možné spoléhat na stát a jeho základní stabilizační funkce. Tak, jako v minulém století tehdejší čeští politici připravili intrikami a politikařením o peníze a majetek mé předky, připraví mně a celou střední třídu o majetek a vyhlídky na slušnější a stabilnější budoucnost politici současní.  Je naivní si myslet, že to dopadne jinak. Je nějaký podstatný důvod myslet  si, že naše současná morálka je lepší, než v padesátých létech? Že máme lepší vládu? Lepšího prezidenta? Lepší pozici v Evropě, než před 60 lety? Lepší morální hodnoty jako celek? Že jsme lepší lidé?  

Dědeček Tomáš a babička Anna

Jsem připravený a smířený s tím, že budu nucený stejně jako můj děd, pracovat do 75 let. Nijak zvlášť mně to nedráždí a byl bych vděčný Bohu, kdybych byl schopný se o sebe v tomhle věku nějak ekonomicky postarat.

Někteří diskutující mi v diskuzích pod mými články píší, že jsem levičák, komunista nebo snad i socan. Ovšem skutečnost je na hony vzdálená tomuto zjednodušenému hodnocení. Já jsem bývalý a víc než trpělivý volič ODS. Trpělivost mi došla před pár lety a moje –  dejme tomu voličské sympatie, se pod vlivem neustálých afér ODS a ČSSD, obrátily proti politickému systému jako celku. A také proti jeho představitelům. Zejména proti Klausovi, to je z mých článků jasně cítit a nemá cenu to maskovat. Ale nelze nevidět amoralitu národa jako celku, jejímž důsledkem jsou víc než podivní političtí exponenti. Ano, amoralita našeho obyvatelstva a absence vyšších duchovních hodnot, jsou těmi pravými příčinami toho, že jsme takoví, jací jsme.

Stále nad námi všemi - jako pověstný Damoklův meč, visí otázka mravní a duchovní obrody člověka. Teprve potom se může rozzářit lampion naděje nad naší zemí. Před tím, budeme zřejmě muset  jako národ, vypít tragický kalich hořkosti až do dna.       

Rád bych se ve své prognóze mýlil. Rád bych na konci roku 2013 veřejně napsal něco ve smyslu - Byl jsem velký hlupák. Zatím lze říci jediné – jen samotný čas rozsoudí správnost mých úvah.

Přes veškerý svůj pesimismus, přeji Všem čtenářům šťastný rok 2013. Pevné zdraví a prosperitu. Sebevědomí, bohatství, sebeúctu a naplnění všech očekávání.  Šťastný rodinný život. Ať se Vám všem vyhýbají špatné zprávy.

František Študlar