To půlroční předsednictví EU nám byl čert dlužen.

Jako by nám nestačily problémy s covidem, válka na Ukrajině a současná vysoká inflace, ještě musíme nadšeně půl roku hrát hru na řízení EU.   

Česko má nyní tu "čest" za pár miliard korun se opět zapojit do poněkud pokrytecké a nekončící hry, kdy se pravidelně každého půl roku mimo běžných sumitů EU ještě pořádají další veselice na území střídajících se států, které to financují. Hlavní problém ovšem nejsou ty promrhané peníze, ale že současná vláda a spousta úředníků se místo potřebného řešení domácí krize, která je mnohem větší než ta v r. 2008, musí věnovat "předsednictví EU", které nemá žádný praktický význam kromě uspokojení několika nadšených eurohujerů.

S pseudo předsednicvím EU je to obdobné, jako když rodiče dají dětem pravomoc vybrat si kam pojede celá rodina o víkendu na výlet, ovšem s drobnou podmínkou, že rodiče dětem sami určí dvě místa na výběr. Ukazuje se, že zřejmě i půl roku je na různé oslavné taškařice málo a proto již teď k nám přijela jinak neviditelná předsedkyně parlamentu EU se svou sehranou suitou na oběd či večeři. Těžko říci co nám asi navrhla na výběr pro naše předsednictví, zda máme podporovat zavedení razantních dotací na elektromobily, nebo hlasovat v Bruselu pro urychlení Green Dealu.

Již po anexi Krymu Ruskem v r. 2014 se EU vydala zásluhou hlavně muti Merkelové velmi politicky podivnou cestou. Přestože tento krok Ruska byl srovnatelný s Hitlerovým obsazením Sudet a byl agresorem obhajovaný stejným důvodem tj., že na obsazeném uzemí Krymu byla většinově ruská národnost, která tam trpěla útlakem, stejně jako v Sudetech německá národnost. Přes tyto jasné historické zkušenosti, však EU udělala na Putina jen drobné "tytyty Vladimíre" a rozhodla se, že "potrestá" Rusko tím, že od něj bude brát ještě více surovin, především plynu (Nord Stream 2). Putin tak měl dostatek času na přípravu na uskutečnšní dalších válečných choutek na obsazení minimálně části Ukrajiny s významným podílem rusky hovořící komunity. Přestože od Putina zaznívaly již několik let náznaky kam se ubírají jeho imperiální pohledy, tak se EU dobrovolně (a téměř se slávou) stala energetickým vazalem Ruska.

Současné vystřízlivění a probuzení ze snu o docela hodném Putinovi je pro ekonomiku EU hodně kritické. V Bruselu již delší dobu balené balíčky od těch velmi titěrných až po ty současné trošku větší, asi pošta ještě nedoručila do Kremlu protože zatím nemají žádný vliv na ruskou agresi. Konečně by si EU měla přiznat, že se vinou neschopnosti a prodejnosti některých svých politiků (např. Gerhard Schroder) dostala do situace, kdy si Putin zásluhou energetické závislosti, především na dodávkách ropy a plynu maže celou EU s úsměvem na chleba. Navíc se EU nerozhodným přešlapováním kolem horké kaše sama velkou mírou postarala o navýšení cen energií. Výsledkem je, že i kdyby Rusko již do EU neprodalo ani kubík plynu, tak bude mít letos i bez dodávek do EU stejně celkově vyšší zisky z prodeje plynu než za loňský rok. Putinovi tedy stále zbývá dost peněz na válku na Ukrajině a je mu stejně jako všem předcházejícím carům vcelku jedno kolik vojáku tam zahyne. Většině Rusů s dlouhodobě nacioálně vymývanými mozky je také asi docela jedno, že nyní již nenakoupí západní zboží a jsou ochotni na rozdíl od občanů EU akceptovat snížení životní úrovně.

Neochota západních zemí dodat na Ukrajinu modernější zbraně, které by zastavily postup ruských okupantů a dostaly válku do patové situace, také nahrává Putinovi se silnějším zbraňovým arsenálem. Reálně již musíme předpokládat, že pokud Západ rychle nepomůže Ukrajině moderními zbraněmi, pak nedojde k patové situaci a tedy ani k vyrovnané vyjednávací posici mezi Ruskem a Ukrajinou. Pokud tedy nemá být Ukrajina delší válkou s Ruskem úplně ekonomicky likvidována, bude muset přistoupit k jednacímu stolu v posici slabšího a učinit bolestné územní ústupky (Doněcko a Luhaňsko). Tuto situaci bohužel zavinila dlouhodobě naivní politika EU a USA vůči Putinovi i současná pokrytecká zbraňová (ne)pomoc, která jen válku prodlužuje a Ukrajinu ekonomicky vyčerpává. Jestliže se Německo a Francie již definitivně rozhodly nedodat na Ukrajinu dostatek především moderních zbraní, měly by se pak přestavitelé obou těchto zemí intenzivně snažit o zahájení rozhovorů mezi Ukrajinou a Ruskem směrem k prvotnímu zastavení bojů a následně k jednání o ukončení války, které pro Ukrajinu bude sice bolestné, ale pořád lepší než naprosté ekonomické zhroucení při delším trvání války. Při současné situaci na bojišti to bude bohužel vítěztví Putinovy imperialistické politiky, ale doufejme, že také políček pro západní politiky, které dlouhou dobu představovala Merkelová se stylem počkáme a "ten problém snad vyhnije". Zhýčkané západní společnosti  chybí rozhodní politici jako byli Churchil, Reagan, Thatcherová, kteří byli schopni dělat i nepopulární, ale rozhodné kroky na rozdíl od většiny dnešních ustrašených "politiků", kteří dohlédnou jen k příštím volbám.

Pokud se vrátím k našemu půlročnímu "předsednictví EU", tak skutečně smysluplnými návrhy na efektivnější fungování EU, by měl být návrh na snižení povinných finančních odvodů do EU na 50%, z toho vyplývající následné omezení přebujelých dotačních programů a tím potřebné snížení korupčního prostředí kolem dotací z EU. Pomohlo by také snížení administrativního rozpočtu EU na 50% a definitivní určení jednoho sídla EU bez nepochopitelného a téměř cirkusového stěhování tisíců úředníků mezi Bruselem a Štrasburkem, případně Lucemburkem. Měli bychom také vyvinou tlak na prvotní stabilizaci ekonomik jednotlivých států EU, nikoliv však oblíbeným "kvantitativním uvolňováním" (tištěním nekryté měny). Omezit dlouhodobou neefektivní podporou vysoce zadlužených jižních států EU. Až do doby ukončení základní ekonomické konsolidace odložit velmi laicky definovaný Green Deal bez známosti jeho reálných dopadů. Revidovat trh s emisními povolenkami, které jen prodražují cenu energií a odvádějí vysoké penále do Bruselu místo vracení na potřebné reinvestice do jednotlivých států. Zkráceně řečeno tlačit věrchušku v Bruselu k návratu od současného těžkopádného a málo funčního politického molochu k administrativně štíhlejší a ekonomicky fungující obchodní unii (mustr je dřívější EHS). Unie typu EHS by měla podporovat vzájemný bezcelní obchod a nebuzerovat jednotlivé státy za politické hlouposti, nebo za malou genderovou a multikulturní" progresivitu. Proč EU pořádá desítky výjezdních pikniků na kterých se málokdy něco dohodne a neřeší prioritně opravdu důležité problémy, jako je ochrana Evropy před ekonomickou migrací, nebo např. diverzifikace dodavatelů energií se mohla řešit již od r. 2015. Mnohdy to vypadá, že hlavní událostí sumitů EU je úvodní chůze po koberečku s objímáním hostitele a závěrečné skupinové focení. Putin dobře ví, že akceschopnost EU (i USA) je omezená řešením žabomyších sporů vyvolaných nástupem progresivismu a také strachem z jaderné války. V EU je toho příkladem  suita nevolených a sebestředných komisařů, kteří podlehli současnému tlaku západního progresivismu s jeho pseudoproblémy. Bruselští většinou levicově orientovaní politici se ještě bez jakékoliv sebereflexe z brexitu, vzájemně poplácávají po zádech jak to dělají dobře a přitom jsou již delší dobu zcela odtrženi od reality. Tak jsem popsal asi vše co naše předsednictví určitě řešit nebude, bruselští kapři si přece nevypustí rybník.