Proč profesor Fiala a ani bankéř Síkela neposlouchají rady energetických odborníků,

jako jsou například doporučení od Jaroslava Míla, bývalého ředitele fy ČEZ a zmocněnce pro jadernou energetiku?

Bývalý šéf energetické společnosti ČEZ Jaroslav Míl konstatoval v pořadu CNN Prima NEWS, že trh s energiemi v EU má mnoho problémů a ani dříve natož dnes správně nefungoval.

Již vloni se u nás spekulovalo o tom, zda by nebylo správné pokřivenou energetickou burzu v Lipsku opustit a zřídit "státního ochodníka s energiemi". Opuštění energetické burzy EU by znamenalo zlevnění elektřiny pro domácnosti i pro průmysl.

Česká republika nemá žádnou povinnost být na "Lipské burze" a dodržovat její referenční cenu elektřiny, která je zároveň nelogicky navázána na cenu plynu. Opuštění burzy v Lipsku neznamená ani opuštění společného evropského trhu, jak se nás někteří politici snaží strašit a přesvědčovat, že to nejde.

Čeští výrobci elektrické energie jsou schopni vyrábět 1 kWh s náklady pod 2,-Kč, a i v případě účtování velmi slušného zisku např. 25% jsou tedy schopni dodat případnému "státnímu obchodníkovi" s energiemi 1kWh za cenu max. do 2,50 Kč, častěji i mnohem méně.

Proč tedy nebyl již v r. 2022 zřízen státní obchodník s energiemi, který by vykupoval el. energii od českých výrobců, prodával ji českým obchodníkům s energiemi a pouze přebytečnou energii obchodoval na Lipské burze? V současné době by takto obchodovaná energie byla pro konečné odběratele minimálně o 2,- Kč/kWh levnější než energie obchodovaná přes regulovanou burzu v Lipsku, která již nemá s volným trhem a obchodováním nic společného.

Vypadá to, že vláda vůbec nemyslí nejen na to, jak se s vysokými cenami vypořádají domácnosti, ale ani na to, jak bude konkurence schopný náš průmysl zatížený až 190% nárůstem distribučních poplatků, což např. u Třineckých železáren znamená nárůst cen elektřiny o cca 600 milionů korun ročně.

Je také otázkou, jak chce současná vláda oživit nízkou spotřebitelskou poptávku, když zdražení energií se samozřejmě projeví ve vyšších cenách zboží (inflaci) a současně ve snížení míry koupěschopnosti obyvatel Česka. Tato stávající, zbytečně vysoká burzovní cena energií znamená pouze vysoké zisky energetických firem, z kterých si potom stát samozřejmě vybere vyšší daň do svého rozpočtu, kterou bude nějakým nejasným způsoben přerozdělovat. Ve skutečnosti to ovšem je jen další skrytá daň pro všechny obyvatele, kteří zaplatí vyšší cenu za odebranou energii. Z toho vyplývá, že naše nezáviděníhodná pozice státu s nejhoršími ekonomickými výsledky (recese) v EU se tímto ještě více upevní a zakonzervuje.

Dalším nepochopitelným rozhodnutím politků je termín ukončení provozu uhelných elektráren do roku 2033, když dnes již je jasné, že do této doby nebudeme mít vybudovány náhradní jaderné zdroje, které by pokryly naši narůstající spotřebu. Výsledkem bude, že budeme muset nakupovat dražší elektřinu od evropských dodavatelů. Tuto situaci ještě více zhoršuje a urychlí systém narůstajících cen emisnich povolenek (pokut) pro uhelné elektrárny. Vinou rudozeleného fanatismu z Bruselu hrozí, že tyto pokuty budou pro uhelné elektrárny likvidační ještě mnohem dříve než v r. 2033, protože se cena energie vyšplhá do prakticky neprodejné výšky již za 3-4 roky. Z peněz vybraných za emisní povolenky se potom přehnaně dotuje výstavba fotovoltaických parků a soukromých střešních fotovoltaik, které způsobují ještě větší nestabilitu dodávek energie do rozvodných sítí a vyvolávají nutnost jejich drahé rekonstrukce, se zatím nedořešenou a složitou regulací (viz. zvyšování distribučních poplatků). Zatím neexistují a nejbližších letech nebudou k dispozici velkokapacitní úložiště pro ukládání přebytečné letní energie z fotovoltaiky nebo větrníků, která by mohla kompenzovat nestabilitu obnovitelných zdrojů.

Německo, které se svou Energiewende je hlavním viníkem protlačení následného amatérsky připraveného Green Dealu (ne)odborníky v Bruselu, se nyní snaží samo obcházet bruselská zelená nařízení pomocí dotací do uvadajícího průmyslu. Čeští politici si také musí uvědomit, že potřebujeme udržet uhelné elektrárny do 40. let, než budou zprovozněny jaderné bloky. K tomu musí být také revidován a zmrazen systém emisních povolenek, které jinak zlikvidují provoz zatím nezbytných uhelných elektráren. Měla by být také objektivně a reálně přehodnocena výše dotace na nestabilní (obnovitelné) zdroje, které by extrémním navyšováním svého výkonu ještě více prodražovaly náklady na provoz a regulaci distribuční sítě s velkým rizikem vzniku "blackoutu".

Tato kritická situace vyžaduje, aby čeští politici a úředníci intenzivně intervenovali v Bruselu, obhajovali tvrdě naše zájmy a ne lokajsky plnili mnohdy nesmyslná nařízení a příkazy sebestředné, téměř socialistické Evropské komise s "neomylnými" komisaři. V případě, že se tedy ještě považujeme za svrchovaný stát a nechceme být jen ovčím stádem, měli by čeští politici v Bruselu takto vystupovat. Bohužel v současnosti asi nemáme politika, který by byl v Bruselu schopen bojovat za národní zájmy.

Nezdá se, že by to mohl být filozofický vzdělaný premiér se svými poradci, kteří nás posílají na nákupy do Polska. Není to ani za energetiku odpovědný ministr Síkela, který sám sebe "skromně" a předem nominoval na post eurokomisaře v příštích volbách do EU a nyní k vůli tomu tančí, přesně jak Brusel píská. Bohužel asi není žádná naděje, že by ministr Síkela byl vyměněn za někoho odborně schopnějšího a netoužícího jen po teplém křesle v Bruselu. Celá pětikoalice, stále ještě opilá dlouhodobým "programem Antibabiš", již zapomněla na své předvolební i povolební proklamace, jak dá do pořádku státní finance a ekonomiku, se rozhodla, že jejím současným nejdůležitějším programem je zřejmě přežití do příštích voleb a podřízení se rudozelené komedii režírované z Bruselu se všemi negativními důsledky na ekonomiku EU a hlavně na Česko, jako nejprůmyslovější stát v EU.