Turbulence
Kapitán osobně komunikuje s pozemním personálem, který nám předává informace o tom, že bezpečný průlet studenou frontou je možný jen na nemnoha místech, která jsou tudíž hojně využívána jinými spoji. My čekáme, až příjde řada i na nás.
Říkám si, že je fajn, jak to mají krásně pod kontrolou, že nevletíme bezhlavě do špatného počasí. Jako mnoho ostatních cestujících raději posedím v klidu na pevné zemi, třeba do příštího dne, než v turbulencích litovat, proč já nešťasník jsem do toho obřího přetlakovaného projektilu vlastně lezl.
Konečně po několika hodinách čekání nastupujeme. Prošedivělý kapitán a jeho posádka jsou viditelně rádi, že budou večer doma v Paříži. Bezproblémový start, letušky začínají roznášet pití. Vedle mě sedí novomanželský pár vracející se přes Paříž domů do Bostonu. Přes uličku babička s dědečkem s asi jednoročním vnoučkem. Byznysman přede mnou si právě objednal sklenku červeného. Lidé čtou noviny, knihy, podřimují a usrkávají z nápojů.
Kapitán letadla oznamuje blížící se průlet frontálním rozhraním. Nařizuje palubnímu personálu pro jistotu přerušit obsluhu pasažérů a posadit se. Světélka „připoutejte se“ svítí. Pohled z okénka nesignalizuje zatím nic zlého. Pod námi letní bouřkové mraky, letadlo cuká, ale nápoje na stolečcích není třeba přidržovat.
Frontální rozhraní se přihlásilo vysokými mraky a pořádným zacloumáním letadlem. Všichni zpozorněli, z okének již do letadla neproniká svit odpoledního slunce. Najednou je venku tma. Namlouvám si že tohle vypadá tak zle, že to bude trvat jen krátce, možná to párkrát s námi zatřese a bude po všem.
Další silnější turbulence a pak... najednou necítím pod sebou sedadlo, přidržuje mne bezpečnostní pás. Noviny, knihy, ubrousky stoupají ve stavu beztíže vzduchem. Ve vzduchu je vše, co nebylo připoutáno. Skrz létající objekty už nejsou vidět dveře pilotní kabiny, můj plastikový pohárek i s ubrouskem také odletěly neznámo kam. Byznysmanovo červené víno stoupá vzduchem a rozplácává se na stropě jako jedna velká červená skvrna. Lidé ani nemají čas vykřiknout. Ozývá se jen takový přidušený hromadný vzdech. Batole se babičce vznáší z klína, její a dědovy ruce naštěstí rychle zasahují. Nekonečné vteřiny volného pádu mi stačí na to promítnout si střípky mého předchozího života. Z nějakého zvláštního důvodu věřím, že se letadlo zase chytne a těším se, jak budu o tom neplánovaném adrenalinovém zážitku povídat rodině a známým. Pak vzpomínám i na letaldo stejné společnosti, které se nad Atlantikem při letu z Ria v podobné situaci už nechytlo. Najednou je vidět z okénka o píď více světla. Všechny věci padají k podlaze, já dopadám zpět na sedadlo. Letíme dál.
Podlaha je poseta vším, co před vteřinou létalo vzduchem a co bylo před několika vteřinami na stolečcích. Pár kapek červeného vína mi spadne ze stropu na rifle. Kapky mojí sycené minerálky je doprovázejí. Nikdo se nesnaží nic sbírat, všichni sedí, jak přibití. Novomanželka sedící u okénka prohlašuje, že pokud by nemusela domů, tak už nikam neletí. Babička vedle mě je bledá, zbytek letu nepromluví ani slovo. Vnoučka přebírá děda, malý to celé zaspal a spokojeně vrní stále. Letušky chodí po letadle a ptají se nejbledších lidí, zda jsou v pořádku. Samy jsou bledší, než mnoho z nás. Zbytek letu je klidný, přistáváme.
Vstávám a podávám sousedovi foťák, ať mě vyfotí s tou skvrnou od červeného vína na stropě kabiny letadla. Tato scéna loudí na tvářích několika pasažérů první nesmělé úsměvy.
Vystupujeme a kapitán se s námi loučí. Dívá se unaveně, obličej zarudlý. Zastavuji a ptám se, jak hluboko jsme se propadli. Odpovídá: „Tisíc stop. Více než tisíc stop. Možná tisíc pět set stop“. Hmmm, přepočítávám to na metry... tři sta, čtyři sta, možná pět set metrů. Sto pater pádu z nějakého mrakodrapu, přemítám a jdu na panáka.
Naštěstí jsme byli všichni připoutáni a přežili bez fyzické újmy na zdraví. Někteří možná už do letadla nevlezli, kdo ví. Já mám od té doby bezpečnostní pás vždy zacvaknutý, i když svítí sluníčko.
Karel Stryczek
Amerika je zase daleko, polopravdy o ní se šíří jednodušeji
Méně poslední dva roky cestujeme a více čteme. Méně pozorujeme vlastníma očima, více nasloucháme těm, jimž naslouchání jiných působí požitky a plní jim peněženky.
Karel Stryczek
Byl to vůdce všech myší
Tiše se pod rouškou noci zmocnil rozsáhlého teritoria ve sklepě a sféru vlivu postupně rozšiřoval. I nebohému starému kocourovi se ztrácelo žrádlo z krmítka a potupně začal spát na stolečku.
Karel Stryczek
Babiččin recept dobyl Ameriku
Jednou z největších pochoutek dětství a mládí byly babiččiny kuřecí řízky. Měkoučké, voňavé, šťavnaté. Nečekaně blahodárný vliv pojídání s láskou připraveného tradičního pokrmu byl odhalen až o desetiletí později za oceánem.
Karel Stryczek
Komu vadí indiánské motivy ve školách
„Rozhodli jsme se, že naše škola přestane používat motivy a terminologii spojené s původním obyvatelstvem Ameriky.” Strohá zpráva ředitele střední školy v Ohiu oznamující rozhodnutí vedení školy rodičům a studentům.
Karel Stryczek
Banky si z nás udělaly legraci. Opakovaně.
Pracujeme v prostředí mezinárodních firem a občas potřebujeme přesunout finance z účtu v bance na jiný v jiné bance. Jednoduché? Jak kdy. K přesunu korun stačí kliknout na tlačítko na obrazovce, ale zkoušeli jste posílat dolary?
Další články autora |
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať
Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...
Zelenskému se hroutí mírový summit. Spojenectví s USA dostává trhliny
Nedorazí ani Číňané, ani Saúdové. Z očekávaného mírového summitu ve Švýcarsku se omluvilo několik...
Řidička najela do pořadatelů půlmaratonu v Budějovicích, jednu ženu zranila
Řidička terénního vozu najela v sobotu v Českých Budějovicích do skupinky lidí, kteří se jako...
Zkusili jsme trávu, přiznali kandidáti do EU. Kokain do parlamentu podle nich nepatří
Berou europoslanci kokain? „Nedivil bych se, když vidím některá vystoupení,“ prohlásil v...
Soudcům doplatíme šest krácených platů zpětně ve výplatě za červen, slíbil Blažek
Soudci dostanou v návaznosti na nález Ústavního soudu z minulého týdne nové platové výměry od...
Pronájem bytu 3+1 s balkonem, Vimperk okr. Prachatice
Luční, Vimperk - Vimperk II, okres Prachatice
14 600 Kč/měsíc
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2558x
Prvních 25 let života jsem prožil v České republice (Československu), v Karviné a v Praze. Dalších skoro 30 let v USA.
Psaní je mým koníčkem. Profesí je automatizace výroby, inovace a optimalizace technologických procesů. Jsem technik, a proto mě spíše zajímají data, fakta a nefiltrované diskuse, které si pak přeberu a závěry udělám sám. Mám respekt k různorodým názorům, chráním si osobní svobodu, snažím se lidem naslouchat a své myšlenky vyjadřovat v klidu, s dobrým úmyslem přispět do zajímavých diskusí.
Své politické komentáře, zamyšlení a informace sdílím, když mi na netu chybí. Mám radost, když mě někdo předběhne. Ušetří to práci a potěší, že existuje alespoň jedna spřízněná duše. Do rubriky "Historky a fotoblogy" vložím tu a tam příběh z cest, zajímavost z Ohia nebo z prostředí svých přátel. V rubrice “Přátelé se mě ptají“ najdete články ze života v USA.