Rychlé občerstvení mozku

Černá kronika, střet zájmů, kontroverzní vyjádření, multikulti debata, zpochybňování velikosti finančních nákladů na jakýkoli projekt, nevhodné maturitní otázky, přistěhovalectví, akční filmy, války.

Honem se dozvědět, co je nového. Rychle se pobavit nebo rozčílit. Ještě rychleji zformulovat a vyjádřit názor. “Fast food zprávy” ukojí touhu mozku po rychlých a snadno zpracovatelných informacích stejně jako hamburger a hranolky dodají rychlé kalorie zbytku těla. Hlavní deníky a televizní stanice servírují mozkům čtenářů a diváků ekvivalent smažených jídel zapíjených přeslazenými bublinkovými nápoji.

Nemyslím ale, že jsou na vině zdroje. Je to hlavně poptávka, která si žádá své.

Káráme média za vysílání vyvolených pořadů z vyvolených zemí, žádáme různorodější zábavu a informace z méně známých zdrojů. A když už se požadovaný kvalitní příběh objeví, sleduje ho desetina lidí v porovnání se spolehlivým tahákem z dílny na rychlé mentální občerstvení.

Původní produkce je drahá a výsledek je nejistý. Přebrání zpráv či umělěckých děl je jednodušší a pravděpodobnost sledování a příjmů z reklam vyšší. Anebo alespoň je sledovatelnost předvídatelná, stačí se kouknout na sledovatelnost původního zdroje.

V politice se používá slovo populismus, když se jednotlivec snaží využít vlny popularity určitého tématu nebo názoru k upoutání pozornosti na vlastní osobu. Konzumace rychlého občerstvení mozku davem na svůj jednoslovný popis ještě čeká, ale brzy se asi nějaký najde a rychle se vžije.

Tak jako máme rádi bůček a libujeme si v nezdravých jídlech, čteme a vyhledáváme rychlé povrchní předžvýkané informace ve zprávách a filmech. Jako bůček po průchodu trávicím ústrojím způsobuje ukládání tuku v oblastech, které to nejméně potřebují, tak škvár vytěsňuje normální zdravé myšlení a selský rozum. Tak jako neupřednostňujeme vitamíny ve stravě, hromadně přepneme na blbost s mnohonásobnou sledovaností, než na kvalitní film či publicistický pořad, nad kterým je nutné trochu přemýšlet.

Pro ilustraci uvedu konkrétní příklad z vlastní krátké zkušenosti ze zdejšího blogu. Malá pracovní “reality show” Můj šéf je muslim byla napsaná asi za 30 minut. Cestopisný článek o řece Cuyahoga zabral řádově dny dát dohromady fotky a text, aby to dávalo smysl a aby byl aspoň trochu zachycen charakter popisovaného kraje.

Píšu pro radost, takže mám stejně rád oba články a plánuji dále psát na rozmanitá témata. Přátelům se článek o řece Cuyahoga líbil daleko více. Pokud bych se ale psaním živil a servíroval zprávy anonymní čtenářské klientele, tak výpočet návratnosti mojí investice je následující: 10 krát více přečtení článku Můj šéf je muslim za 10 krát méně práce (času) v porovnání s cestopisným blogem o řece Cuyahoga. Bylo by jasné, o čem je třeba aspoň čas od času napsat, aby bylo i další den jídlo na stole.