Oněměli jsme díky nemožnosti se korektně vyjádřit
Usedli jsme s kolegyní v lokální příjemné restauraci. Kolegyně je Indka, vzali jsme ji do firmy loni přímo ze školy. V Americe pobývá necelé tři roky. Povídala mi mimo jiné o tom, jak ji díky jejímu vzhledu častěji a důkladněji kontrolují na letištích a jak někdy cítí odstup většinové populace.
Usměvavá servírka nám nabídla nápoje, já jsem si objednal pivo, kolegyně limonádu. Servírka byla pěkný cvalík. Střízlivě odhadované míry 120-120-120, výška 165, černoška. Popřála nám hezký večer, ať se nám u nich líbí a pomalým krokem odešla pro nápoje.
S kolegyní jsme od příjezdu vtipkovali. Vtom se u našeho stolu zjevil vyšňořený číšník atletické postavy, výřečný, takový Eddie Murphy v nejlepších letech. Rovněž s úsměvem se zeptal, co chceme pít. Řekli jsme mu, že již máme objednáno. Zaskočeně se zeptal, u koho jsme si objednávali a nepříjemně se zamračil.
„U vaší kolegyně, byla tady před chvílí.“
„U které kolegyně?“ zajímalo ho.
„Představila se, ale nezachytili jsme její jméno.“
„Jak vypadala?“ nedal se odbýt.
Rozhlédl jsem se po restauraci, jestli není někde nablízku. Kolem samé bělošky, blondýny. Jinými slovy, jednoznačný popis se přímo nabízel: hledaná osoba byla „afroameričanka menší silnější postavy“. Jenomže s takovým formálním jazykem by mě v Alabamě mohl poslat někam.
Přeměřil jsem si tazatele. Něco mu nehrálo. Tvářil se najednou přísně a suverénně, v duchu jsem ho povýšil na manažera v restauraci. Určitě je to bodrý jižanský flegmoš, ale co když se z něj vyklube zanícený aktivista nebo ho třeba nechala holka a je kvůli ní naštvaný na všechny seveřany v jeho teritoriu.
Hledal jsem vhodná slova. „Malá tlustá černoška“ to též nejde, to nemůžu vyslovit. Kolegyně Indka najednou stejně jako já zarytě mlčela a koukala na mně. Jak jí pusa jela celý večer, najednou ticho.
Snažil se nám pomoci: „Měla vlasy svázané do copu?“
Cop? Paměť mě zklamala a účesy v mém světě nejsou tím prvním, co by poutalo moji pozornost. A hlavně teda cop pro mě nebyl hlavním identifikačním znamením oné osůbky. Kolem nás pobíhaly aspoň tři copaté blondýny.
Možná moje kolegyně pomůže a rozpovídá se. Obracím se na ni: „Měla cop nebo svázané vlasy?“ Mladá Indka mlčí, copu si stejně jako já nevšimla. Sklopí oči, nervózně se zavrtí u stolu a popotáhne svoji vlastní hřívu, která jí padá kolem ramen až do klína.
„Nevíme,“ zmohl jsem se na odpověď ohledně toho copu.
Ujistili jsme ho, že máme objednáno. Že se jeho kolegyně brzy s nápoji objeví.
„OK, hezký večer,“ a odešel.
Tím by to pro mě skončilo, jenže teď najednou spustila moje kolegyně svoji vyřídilku.
„Teda jsem byla zvědavá, co mu odpovíš. Hledala jsem slova a žádná jsem nenašla. Pěkně se mohl naštvat, kdybychom mu popsali, jak vypadala. Co myslíš?“ konstatovala trefně a suše.
„Já jsem též hledal slova,“ na což jsme si nad stolem plácli a rozesmáli se. Kromě toho, že jsme přemýšleli jako jeden a že možná o nic nešlo, se mi ale hlavou honí i to, co by mohlo nastat, kdyby se naštval a zároveň byl ozbrojen, jako hodně lidí tady.
„To je hrozné, že?“ ona na to. „Kdyby aspoň byla třeba jako on,“ spekuluje.
„Jak to myslíš?“
„Třeba kdyby byla vysoká nebo štíhlá... aspoň jedno z toho, to by už pak šlo říct. Anebo běloška.“
Ano, korektně popsat a neurazit ženství ani rasu jazykem přijatelným na území Alabamy se ukázalo v krátkém časovém okně jako neřešitelný problém pro chlapa v letech z Česka i pro mladou ženu z Indie se zkušenostmi s rasovými předsudky, tváří v tvář vcelku konfrontačně vypadajícímu postoji neznámého člověka.
Nenašli jsme slova, přešli jsme to celé mlčením a až pak, v úkrytu soukromé přátelské konverzace, rozebrali s jakýmsi trpkým černým humorem naše dilema.
My „seveřani“ z Ohia, původem z Česka a z Indie, jsme možná nasadili autocenzuru zbytečně, omámeni a ovlivněni společenským prostředím, které nedovoluje vyslovit jednoduchý popis osoby. Popis s potenciálem někoho citlivého urazit.
Během večera jsme opětovali úsměvy a ocenili velmi příjemnou a dobrou večeři několika dolárky navíc naší milé obsluze s dlouhými vlasy vzadu staženými gumičkou.
Alabama, 10.7.2018. Ilustrace Luboš Zimniok.
Karel Stryczek
Amerika je zase daleko, polopravdy o ní se šíří jednodušeji
Méně poslední dva roky cestujeme a více čteme. Méně pozorujeme vlastníma očima, více nasloucháme těm, jimž naslouchání jiných působí požitky a plní jim peněženky.
Karel Stryczek
Byl to vůdce všech myší
Tiše se pod rouškou noci zmocnil rozsáhlého teritoria ve sklepě a sféru vlivu postupně rozšiřoval. I nebohému starému kocourovi se ztrácelo žrádlo z krmítka a potupně začal spát na stolečku.
Karel Stryczek
Babiččin recept dobyl Ameriku
Jednou z největších pochoutek dětství a mládí byly babiččiny kuřecí řízky. Měkoučké, voňavé, šťavnaté. Nečekaně blahodárný vliv pojídání s láskou připraveného tradičního pokrmu byl odhalen až o desetiletí později za oceánem.
Karel Stryczek
Komu vadí indiánské motivy ve školách
„Rozhodli jsme se, že naše škola přestane používat motivy a terminologii spojené s původním obyvatelstvem Ameriky.” Strohá zpráva ředitele střední školy v Ohiu oznamující rozhodnutí vedení školy rodičům a studentům.
Karel Stryczek
Banky si z nás udělaly legraci. Opakovaně.
Pracujeme v prostředí mezinárodních firem a občas potřebujeme přesunout finance z účtu v bance na jiný v jiné bance. Jednoduché? Jak kdy. K přesunu korun stačí kliknout na tlačítko na obrazovce, ale zkoušeli jste posílat dolary?
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Koho ještě zajímá? Trumpův soud jako reklama končí, demokraty neuspokojil
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Soudní proces s exprezidentem USA Donaldem Trumpem o údajné nelegálnosti úplatku pornoherečce...
iDNES Premium rozdává 1 000 Kč na letenky a čtení za 49 Kč na čtvrt roku
K mimořádné nabídce na čtvrtletní předplatné za 49 korun teď iDNES Premium přidává ještě další...
Rusko si objednalo sabotáže v Polsku, devět lidí skončilo za mřížemi
Polské bezpečnostní složky nedávno zadržely devět lidí, které podezírají ze zapojení do sabotáží v...
Absurdní! Nehorázné! Izrael, USA i Česko odmítají zatykač z Haagu na Netanjahua
Izrael má jasno: zatykač z Haagu je absurdní, ostudný a útok proti celé zemi. Tak se vyjádřil...
Prodej domu 4+1 s balkonem, 5 km od Unhoště
Horní Bezděkov, okres Kladno
4 290 000 Kč
- Počet článků 114
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2556x
Prvních 25 let života jsem prožil v České republice (Československu), v Karviné a v Praze. Dalších skoro 30 let v USA.
Psaní je mým koníčkem. Profesí je automatizace výroby, inovace a optimalizace technologických procesů. Jsem technik, a proto mě spíše zajímají data, fakta a nefiltrované diskuse, které si pak přeberu a závěry udělám sám. Mám respekt k různorodým názorům, chráním si osobní svobodu, snažím se lidem naslouchat a své myšlenky vyjadřovat v klidu, s dobrým úmyslem přispět do zajímavých diskusí.
Své politické komentáře, zamyšlení a informace sdílím, když mi na netu chybí. Mám radost, když mě někdo předběhne. Ušetří to práci a potěší, že existuje alespoň jedna spřízněná duše. Do rubriky "Historky a fotoblogy" vložím tu a tam příběh z cest, zajímavost z Ohia nebo z prostředí svých přátel. V rubrice “Přátelé se mě ptají“ najdete články ze života v USA.