Ticho po pěšině

Novináři se činí. Víme o komandu v ČT. Víme, že Kalousek blafuje. Dobře víme, že nám připravuje zvýšení DPH. Víme od nich, že Kalousek ovlivňuje Vondrovu kauzu. Jsme informováni, že nám nabízí dluhopisy na stáří. Víme, že Kalousek řeší platební neschopnost Sazky.

Ale od našich novinářů se už nedozvíme, co za nesmírně významný přesun pravomocí na EU ministr financí Kalousek spoluschválil v úterý 15.3.2011 v Bruselu na pravidelném setkání ministrů financí a hospodářství zemí EU.
Náš tisk mlčí. Nic, nic, nic ... A ve veřejnoprávní televizi samozřejmě ani zmínka. Jen ČTK a HN okrajově informují. Ale vpodstatě jen o sankcích za rozpočtové deficity (což je poměrně dobře známo), nikoliv o už ekonomickém vládnutí.
Naši novináři však tentokrát nezůstávají příliš pozadu ani za mnohými významnějšími zahraničními médii. Podrobnou zprávu mezi hlavními událostmi přinesl EUobserver, za což redaktorovi Leighu Phillipsovi patří dík. Nicméně i EUobserver.com dnes tuto zprávu odsunul z hlavní stránky, což je velmi, velmi neobvyklé.
Přitom tato dohoda, pokud ji v červnu schválí Europarlament a v červnu na zasedání Evropské rady i Nečas, ovlivní Českou republiku neskonale více, než všechny prkotiny uvedené na začátku článku.
O co jde.
Ministři financí EU po měsících vyjednávání - o kterém nás naši novináři také příliš neinformovali - souhlasili s radikálním dohledem nad národními rozpočty a navíc nad vpodstatě všemi ekonomickými politikami. Ministři doporučili k přijetí šest dalekosáhlých legislativních návrhů Evropské komise, které - slovy eurokomisaře pro ekonomiku Oli Rehna - "povedou ke kvantovému přeskoku v ekonomickém dozoru v Evropě". A toto platí nejen pro státy eurozóny, ale i pro ty mimo ní. Těm, co jsou uvnitř eurozóny, hrozí navíc značné sankce při neplnění rozpočtových kritérií (pokuta ve výši 0.2% z HDP). Je třeba jasně říci, že takovéto sankce, pokud budou v budoucnu aplikovány, jistě způsobí napětí mezi státy a orgány EU a mezi státy navzájem.
Stojí za to si připomenout i slova předsedy komise Barrosa, která vyslovil na začátku celého procesu expanze ekonomického vládnutí v EU: "To, co nyní probíhá, je tichá revoluce. Tichá revoluce po malých krůčcích za účelem důraznějšího ekonomického vládnutí ".
Nyní tedy došlo k pořádnému kroku. V dohodě je nejen známé zpřísnění rozpočtových pravidel, které má jistý punc nutnosti pro záchranu společné měny - eura. Bylo by samozřejmě neskonale lepší, aby takováto pravidla přijímal stát o své vlastní vůli (bylo by skvělé, kdyby to byl případ ČR), nikoliv aby mu je někdo přímo či nepřímo vnucoval shůry. A který stát disciplínu ve veřejných financích nedodržuje, ať si sám za sebe zbankrotuje.
Úterní dohoda jde však mnohem, mnohem dál. Je v ní časově neomezený dozor nad každou národní ekonomickou politikou za účelem zabránění tomu, co je v dokumentu vágně formulováno jako "makroekonomická nerovnováha". Takovouto nerovnováhou může být prakticky cokoliv, co se vymyká průměru EU. A ze strany EU vynucená korekce "přílišné nerovnováhy" samozřejmě povede k unifikaci, tedy ke glajchšaltování. Jako příklady, kde by mohla "hrozit" makroekonomická nerovnováha, mohou posloužit: obchodní deficit, příliš vysoké mzdy, úrovně soukromých či veřejných dluhů, bubliny na trhu s nemovitostmi, nesprávné směřování zdrojů či neudržitelná úroveň spotřeby.
Přesná definice, co pod "makroekonomickou nerovnováhu" spadá, neexistuje a podle názoru Komise by to ani definováno být nemělo, neboť se rozsah může měnit v čase. Jenže tímto postupem dostává Komise bianco šek pro svá rozhodnutí co je a co není "makroekonomickou nerovnováhou". V praxi to bude znamenat, že Komise podle svého subjektivního pocitu rozhodne, že nějaký stát je "něčím" vinný a zahájí s ním (po souhlasu Rady) kvůli tomu "něčemu" nápravné řízení. Členové eurozóny navíc budou opět moci býti pokutováni, pokud se v tom "něčem" nepolepší.
Takováto pravidla však s sebou nesou i nutnost zvýšené kontroly ekonomiky vládami, které musí mít schopnost po příkazu z úrovně EU korigovat "nerovnováhy". Skutečné i domělé. Nabízí se pak srovnání s centrálně řízenými ekonomikami spíše než s ekonomikami spoléhajícími se na volný trh.
Existuje ovšem jedna jasně definovaná výjimka. Makroekonomickou nerovnováhou nemůže být přebytek obchodní bilance. Přitom mnozí odborníci tvrdí, že přebytek obchodní bilance Německa byl právě jedním z kořenů krize eura. A kdo že si tuto výjimku prosadil? Překvapivě - Německo. Holt někteří jsou si rovnější. Dokonce bych si i tipnul, že německé vypnutí všech jeho jaderných elektráren by nebylo považováno za vytvoření nerovnováhy na trhu energií, zatímco naše úplné ukonončení dotací fotovoltaickým či větrným elektrárnám by za způsobení značné nerovnováhy považováno bylo.
A existuje ještě jedna výjimka. Tu si potichoučku diplomatickými cestami prosadila Velká Británie když zjistila, že se dohoda nebude týkat pouze členů eurozóny, ale všech členů EU (i když u nečlenů eurozóny zatím bez finančních sankcí). Při vědomí, že by se legislativní dohoda již velmi zásadně dotkla britské suverenity, si Británie prosadila formulaci, že ona se pouze "musí snažit vyhnout vysokým deficitům". Všichni ostatní se "musí vyhnout" vysokým deficitům, ale Británie se jen "musí snažit vyhnout". To je samozřejmě nebetyčný rozdíl a Británie je ze závazku vyvázána.
Když už se výjimky vyjednávají, proč jsme si nevyjednali stejnou výjimku jako Velká Británie? Opět jsme jaksi zaspali, stejně jako v případě opt-outu z přijetí eura.
Pokud to tedy shrneme, pak dozor EU nad makroekonomickými ukazateli každého jednotlivého státu bude mít tyto důsledky:
- tvrdé sankce způsobí třenice mezi státy a orgány EU, popřípadě mezi státy navzájem,
- glajchšaltování ekonomik, tedy opak "druhové rozmanitosti" (pokud si vypůjčíme termín z ochrany přírody),
- další přesun od volného trhu ještě blíže k centrálně řízené ekonomice,
- nezmění se nic na tom, že někteří jsou si "rovnější",
- opětovné znásilnění naší (a zřejmě nejen naší) ústavy, která pořád ještě "zpátečnicky" tvrdí, že jsme suverénním státem.