Větráky, které by poháněly větrné elektrárny za bezvětří, zatím asi ještě nikdo nepoužívá. Ale solární elektrárny s ještě výhodnějšími dotacemi už mají první intenzifikační vlašťovku. Ve Španělsku totiž pracují na směny.
V 7:00 ráno nastupují fotony, které to mají do práce sakra daleko: letí až od Slunce, což jim trvá přes osm minut, tedy když není žádná povětrnostní zácpa. Makají až do setmění jak mourovatí, aby uvedli do pohybu líný španělský El Ektrono v černých solárních panelech na španělské náhorní planině. Přitom jako bokovku ty černé panely ještě ohřejí.
A když se setmí, nastupuje na noční šichtu místní El Dieslo, který je krmen La Nafta z La Colombia či La Lybia, a za velikého El Smrado otáčí proudový El Generador. Vzniká mocná - a drahá - seňora La Elektrina. Ale ta se nerozteče do španělské rozvodné sítě, jak by si mohl někdo naivně myslet. Je to mnohem fikanější. Seňora La Elektrina rozsvěcuje reflektory nad již potemnělými solárními panely. Místní fotony z reflektorů mají jepičí život a cirka za deset nanosekund už se rozplácnou v polovodiči solárního článku. Ale nezhynou nadarmo: El Volto se opět probudí a z nabitých nitek spřede sličnou, ale subtilní seňoritu La Elektrinitu. A teprve ta oblaží španělské grandy, například v klimatizacích v jejich La Casa. Nicméně to oblažení přijde sakra draho. Seňorita La Elektrinita není z nejlacinějších.
Pro některé je to úplné El Dorado. Až dosud místní Los Dieslos dodali 4500 megawatthodin La Elektrinity a jejich Los Patronos zkasírovali 2.6 megaeuro.
Buenos nochas, Los Caballeros regulados. Doufám jen, že Los Patronos přitom alespoň svítí úspornými Los Lámparos a do nafty pro dieselgenerátory přimíchávají La Bionafta.
