Odstrašující příklady

Známé úsloví praví: "Každý chlap je dobrý alespoň jako odstrašující příklad". Dá se to dnes jistě bez ztráty pravdivosti mírně změnit na "Každý politik je dobrý alespoň jako odstrašující příklad".

To slovo "alespoň" ve výše uvedeném výroku je však důležité. Pořád ještě existují politici, co si označení "odstrašující příklad" nezaslouží (ti však povětšinou nemají propachtován či vyhrazen prostor na titulních stranách novin). Proto se nebudu přidávat ke všeobecnému znechucení českou politickou scénou, kterého jsme nyní svědky.

Od takového znechucení je totiž jen krůček k volání, že si prý sami vládnout neumíme a ať nám radši vládne někdo zvenku. Pokud to ještě nenastalo, bude se při pokračující vládní krizi na ovčanských fórech jistě ozývat stále hlasitěji: "Už aby přišli Vogoni!".

Jak však taková vláda Vogonů nakonec dopadá si každý může přečíst v příslušné hyperliteratuře. I špatná, avšak suverénní a demokratická domácí vláda je lepší než vláda externí, na což existují velmi odstrašující příklady z minulého století.

Proč tomu tak je? Protože té špatné domácí vládě vidíme alespoň trochu pod prsty; stačí jen odhlédnout od všudypřítomné mediální manipulace. To však absolutně neplatí o jakékoliv vládě externí. Tu špatnou domácí vládu můžeme při troše snahy změnit. Tu vnější ne. Rozhodně si tedy nenechme nabulíkovat, že si neumíme vládnout a že bude lepší, když to bude dělat někdo z jihu, severu, východu, západu či kosmu. Ovčané by si možná zvykli na Vogonskou poezii, občané nikoliv.

I když někdo přijme externí vládnutí dobrovolně a toto je zpočátku přívětivé, neznamená to, že bude přívětivé i kdykoliv v budoucnu. Některé státy, které přijaly vládu eura, se z ní už nemohou snadno vyvléci aby získaly zpět svou konkurenceschopnost, a musí skákat, jak „troika“ (EC, ECB, IMF) píská. Dost odstrašující, že?

Bohužel je i ČR již na půl cesty k té vládě zvnějšku. Na druhou stranu jsou díky tomu i u nás odstrašující příklady z již dosaženého stupně externího vládnutí houfně k dispozici: namátkou vzpomeňme cukrovary, žárovky, hospodářské razie. Aniž by o to většina z nás stála, infiltrovaly se k nám z Evropské unie drahá biopaliva a solární panely. Měli bychom mít tyto odstrašující příklady na paměti a odmítnout jejich rozšiřování např. do zdaňování pohonných hmot. A do daní vůbec.

Ostatně nevím, proč se EU tolik snaží mít své přímé daňové příjmy. Vždyť by přeci stačilo stále rychleji přijímat nová přísná nařízení a díky tomu vybírat stále více na soudně nařízených pokutách od členských států, které je neplní. Když totiž dojde v něčem ke sporu, pravidelně vyhrává Komise. Myslíte, že už ČR někdy u Soudního dvoru EU vyhrála? 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9 … Já tedy nevím o žádném případu. Není to statisticky dostatečně odstrašující příklad? A když už se zdá, že je opravdu zcela evidentně právo na straně ČR, pak je buď mocnostmi nebo orgány EU ignorováno.

---

Poučme se z odstrašujících příkladů a pamatujme si je. Krátká paměť mívá nedozírné následky. Během dvaceti let po ztrátě odstrašujícího příkladu ve střední a východní Evropě se Západ sám uvrtal do zadluženého přeregulovaného centralizovaného experimentu. Se socialismem za humny by něco takového neučinil.

Vyjeví-li se mezi našimi politiky nějaký odstrašující příklad, pak je to pro občany mnohem lépe, než kdyby zůstal skryt. Proč tedy být v tuto chvíli znechucen? Znechucení by bylo na místě, kdyby takový politik setrvával u volantu.