ODS a ČSSD se opět nevzácně shodly, když ústy svých nejvyšších představitelů Nečase a Sobotky odmítly ideu opt-outu z přijetí eura.
Cituji z článku Debata o odmítnutí eura by poškodila ČR i EU: ...Také ale podle Sobotky platí, že o termínu přijetí rozhodne suverénně Česká republika. "Není stanoven termín pouze závazek, že bude ČR usilovat o přijetí jednotné evropské měny," zdůraznil s tím, tato věc nebude nejméně v příštích šesti letech aktuální. Konec citace.
Cituji z článku Vyjednat s EU výjimku na euro by šlo podle Nečase těžko: ... "Vyžadovalo by to změnu přístupové smlouvy schválené všemi 27 členskými zeměmi," připomněl premiér. Zdůraznil, že Česko nyní nemá stanovený žádný termín pro přijetí eura. "Fakticky si sami rozhodujeme, zda a kdy tento krok uděláme, přestože jsme se k němu zavázali. Není časově nijak ohraničen," uvedl. Opt out na euro podle něj proto nemusí být napsán v přístupové smlouvě. ... Konec citace.
Dokonce i eurorealistický europoslanec Hynek Fajmon je proti pokusu vyjednat takový opt-out s tím, že by nám to fakticky nic nepřineslo. Cituji: "Je také zcela zřejmé, že vstup ČR do eurozóny je zcela mimo jakoukoliv vážnou diskusi. Koruna nám funguje výborně a nemáme žádný důvod převzít špatné euro a s ním i náklady na sanaci krachujících států." Konec citace.
---
To se ale všichni tito panové z největších českých politických stran mýlí. A tím pádem je klamána jejich vývody i naprostá většina obyvatelstva. Nejedná se totiž o suverénní rozhodnutí ČR, zdali euro převezme či nikoliv.
Oba vysoce postavení pánové (Sobotka i Nečas) si zřejmě nepřečetli Smlouvy o EU ve znění Lisabonské smlouvy, a to ani když pro ni v r. 2009 hlasovali, ani nyní, když hovoří o suverenitě ČR při přijímání eura. To, že by schválně lhali se mi ani nechce věřit, proto tuto možnost ani neuvádím. U Hynka Fajmona jsem si jist, že si smlouvu přečetl, ale zřejmě nepřikládá váhu dikci příslušných článků ve smlouvách.
Pro přesnost tedy cituji ze Smlouvy o fungování EU ve znění Lisabonské smlouvy:
ČÁST TŘETÍ - VNITŘNÍ POLITIKY A ČINNOSTI UNIE, HLAVA VIII - HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ POLITIKA, KAPITOLA 5 - Přechodná ustanovení, Článek 139:
1. Členské státy, o kterých Rada nerozhodla, že splňují nezbytné podmínky pro přijetí eura, jsou dále označovány jako „členské státy, na které se vztahuje výjimka“.
....
Článek 140
1. (zde neuvádím, popisuje známá konvergenční kritéria, např. nízký schodek rozpočtu, a podávání zpráv o plnění těchto kritérií).
2. Rada po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Evropské radě, rozhoduje na návrh Komise, které členské státy, na které se vztahuje výjimka, splňují podmínky nezbytné na základě kritérií stanovených v odstavci 1, a zruší výjimky dotyčných států.
Rada rozhoduje po obdržení doporučení přijatého kvalifikovanou většinou jejích členů zastupujících členské státy, jejichž měnou je euro. ....
Přeloženo z evropskolegislativštiny:
My (ČR) jsme teď ten stát, na který "se vztahuje výjimka" a nemusíme tedy dočasně mít euro jako svou měnu. A státy, které již mají euro, doporučí (o nás bez nás), zdali nám má Rada zrušit výjimku či nikoliv. Rada (tj. zasedání ministrů financí EU) pak nakonec rozhodne, zdali nám výjimku vskutku zruší. To už sice nebude o nás bez nás, ale vzhledem k tomu, že se nikde ve smlouvě v této souvislosti nehovoří o jednomyslnosti, bude náš hlas mít váhu cca 2%. Tedy o nás prakticky bez nás. Nemělo by cenu se vůbec vzpěčovat, ani legislativně a ani politicky, neboť jsme se přeci již se vstupem do EU zavázali euro přijmout. Žádný náš ministr financí by do takovéto politické sebevraždy v Radě nešel.
O nějaké rozhodovací pravomoci ČR (či jakéhokoliv státu, který "má výjimku") tedy nemůže být řeč. Tomu nelze říkat přijetí eura, ale je nutno to nazvat nadekretování eura. Pokud by ČR nechtěla mít euro takto "přiděleno", pak jedinou legislativní možností je dlouhodobě neplnit konvergenční kritéria, jako např. ty maximálně 3% schodku, měřeno z HDP. Ale kdybychom se i nadále zadlužovali každoročními gigantickými rozpočtovými schodky, byli bychom sami proti sobě. Naopak bychom měli rozpočet co nejdříve vyrovnat.
Takže aby nám euro nebylo jednoho krásného dne uděleno za povinný domácí úkol, je třeba si vyjednat opt-out. Pak by se bez našeho souhlasu proces podle článku 140 uvedeného výše ani nerozjel, tudíž bychom takovýto řítící se vlak nemuseli zastavovat. Změny smluv požadované nyní německou kancléřkou Merkelovou jsou k vyjednání případného našeho opt-outu velmi vhodnou příležitostí (nedovedu si představit lepší) a je naprosto tristním obrazem "suverenity" ČR, že se o to Schwarzenbergova a Kalouskova diplomacie ani náznakem nepokusí.
A pokud si někdo nedokáže představit, že by se nějaké takové nadekretování eura vůbec mohlo kdy udát, pak ať si vzpomene, zdali si před deseti lety dokázal představit platby ČR krachujícímu státu eurozóny Řecku (26 mld - přes MMF) a státní garance ČR podstatně bohatšímu Irsku (6.7 mld) a to bez toho, abychom vůbec byli členy eurozóny a aby o tom vůbec rozhodoval parlament. A zdali by si někdo před pár lety dokázal představit kontroly rozpočtů států EU Evropskou komisí. A tlaky na zvyšování daní v Irsku (i přes slibované "záruky" dané Irům před druhým referendem o Lisabonské smlouvě) ze strany hlavních hráčů v EU. A nucení k rozpouštění Irského národního penzijního rezervního fondu tajnými účetními vyslanci Evropské komise v Dublinu. A vytváření hospodářské vlády EU. A .. a .. a, našlo by se toho spoustu, co si před pár lety málokdo v EU dokázal představit.
Bez opt-outu tedy za pár let můžeme zcela jednoduše dostat befel k zavedení eura, zabalený např. do formulace "upevnění stability měnové unie rozšířením o regiony ve středoevropském prostoru". Věc, kterou dnes považujeme za nemožnou. Na druhou stranu je třeba realisticky připustit, že ani opt-out není stoprocentní zárukou, že ten příkaz přeci jen v nějaké formě ve "vhodné" době nedostaneme. Musí proto existovat i konstantní politická vůle si zachovat alespoň poslední zbytky suverenity a tedy i korunu.
