Neváhejme vytvářet problémy a pak je zodpovědně řešme

Hermane, stačilo jen trošku, trošičku přidat na upřímnosti, a už si o tobě mohli Němci myslet, že máš charisma. Narážím samozřejmě na tvůj eurofederalistický projev přednesený před týdnem v Berlíně (Herman Van Rompuy: "A Curtain went up - Ein Vorhang ging auf", Berliner Europa-Rede, Pergamon Museum, Berlin, 9 November 2010).

Nic nového v něm nezaznělo, přesto by se z něho několika drobnými úpravami dala vytvořit strhující řeč, která by lidem otevřela oči. Návrh "upřímného" znění projevu posílám níže.

---

Dámy a pánové,

jsem naprosto imunní vůči komunismu. A právě pád komunismu a Berlínské zdi před 21 lety umožnil pohyb v Evropě a pro Evropu. Odstranění železné opony umožnilo Evropě konečně vstoupit na světové pódium.

EU se stala prostorem svobody a práva bez hranic také pro země střední a východní Evropy. A také garantem míru. Proces rozšiřování však ještě není u konce. Navštívil jsem nedávno země západního Balkánu, které velmi chtějí vstoupit do našeho klubu. Země, které zažily poslední občanskou válku na kontinentu v 90. letech 20. století. A radši nebudu hovořit o tom, že občanské válce předcházel rozpad tuhé federace zvané Jugoslávie, mohlo by to někoho vést k uvědomění si příčin a následků.

Všechny naše země se musí potýkat s různorodostí. Časy homogenních národních států jsou pryč. Každá z evropských zemí musí být otevřena odlišným kulturám. Nicméně, máme jen jednu civilizaci: demokracii, práva jednotlivce, zákon. Přes různorodost potřebujeme pocit jednoty, pocit sounáležitosti. Nacpali jsme vás do společného kabátu, teď obtížně zapínáme knoflíky. Ač jsem katolík, není politicky korektní hovořit o křesťanských kořenech, proto musím zabrousit jinam. Naštěstí je možno se odkazovat na Homérovy příběhy ze starého Řecka (ty tu byly ještě před křesťanstvím a islámem) a vyzdvihnout z nich pozitivní lidské vlastnosti a dobro. O zlu, kterého je ve sarých řeckých bájích také přehršel, však radši pomlčím.

Také euro nám přináší jednotu. A přináší i stabilitu. Bez jednotné měny by jednotný trh nepřežil krizi z let 2008 a 2009. Ale potřebujeme se pohnout vpřed. Před dvanácti lety jsme zavedením eurozóny vpodstatě vytvořili i unii hospodářskou. Přeci muselo být každému jasné, že nejde mít měnovou unii bez unie hospodářské. Sice jsme to tenkrát svým národům my, eurofederalisté, schválně takto neřekli, ony by to nepochopily a tedy by s tím možná ani tenkrát nesouhlasily, hovořili jsme jen o výhodách, ale vpodstatě muselo každému dojít, že budeme sdílet nejen benefity, ale i problémy (snad jste měli alespoň vy, příslušníci elity, tenkrát mozek, ne?). Navíc vězte, že z jarní krize se stal dokonce až globální problém. Teď jsou prostě všechny euro země - a vlastně celá EU - propojeny a my v řídících orgánech EU teď budeme (a chceme! a rádi!) řešit tento problém (který jsme sami způsobili překotnm sjednocováním). Je to naše povinnost. Totiž pokud by ztroskotalo euro, ztroskotá Evropa. Lék, který ordinujeme my, eurofederalisté, je opět ještě větší unifikace, větší dozor z centra a větší trestací pravomoci viditelné nohy EU. Kdo nebude poslouchat "doporučení", tomu prostě nakopeme. A kdyby i přes naše skvělé rady se někdo nezodpovědný v budoucnu dostal do vězení pro dlužníky, tak ho odtamtud sice radostně vykoupíme, ale budeme za to požadovat poslušnost do roztrhání těla.

Možná k tomu bude EU potřebovat trochu víc pravomocí, ale radši o tom nebudem vůbec debatovat, máme přeci důležitější věci na práci (takže to sfoukneme rychle, standardním způsobem, přes slibotechnu vám, elitám. Hlavně proboha či proalláha žádná referenda). Už s tím drobným dodatečíčkem Lisabonské smlouvy přece souhlasili všechny hlavy států a vlád, tak jaképak okolo toho dělat další cavyky.

Nezbytné reformy dotýkající se sociálních jistot občanů jsou v zásadě záležitostí orgánů členských států. EU může naznačit směry, ale provedení bude decentralizované. Tedy my vám poradíme jaké dělat nepopulární kroky, ale za ty kroky si zodpovídejte svým občanům sami (neznáte snad princip subsidiarity?). Jedině kdyby vámi přijaté postupy byly - z našeho hlediska - příliš měkké a tudíž ohrožovaly naši společnou stabilitu, pak váš konkrétní stát budeme sankcionovat. Tak si vyberte, buď bude vaše vláda nepopulární za to, že provádí reformy podle našeho gusta, nebo bude nepopulární za to, že musí platit těžké pokuty do unijního rozpočtu. Každopádně máte možnost volby. Jsem optimista, v posledních měsících jsem viděl u předsedů vlád mnoha zemí velkou politickou kuráž. Tváří v tvář protestům na ulicích a silné opozici v parlamentech prosazují reformy (pořád ještě máte alespoň vy, elity, mozek, že?). Riskují volební porážku (ale osobně se nemusí bát, pár nových trafik v orgánech EU či v přidružených výrobách se určitě najde, příkladem pro váhající budiž dva poslední bývalí premiéři ČR).

Měna je nyní pevná, euro je silnější než před pár měsíci, a to právě díky tomu, že jsme jednali rozhodně. Samá pozitiva a měnové jistoty. My v Bruselu se teď soustředíme na dlouhodobou ekonomickou strategii. V březnu 2011 proběhne první vyhodnocení pokroku (ano, ano, už tak brzo, začněte shromažďovat na ministerstvech podklady), kterého členské státy dosáhly v implementaci Strategie Evropa 2020, kterou jsme v červnu přijali. Je zaměřena na růst a pracovní místa. Pracovní místa a růst, to zdůrazňuji (ale už radši neříkám jak racionální pracovní místa a jaký růst - v porovnání se světem).

Každopádně za pár let překonáme divergence v eurozóně, o kterých my eurofederalisté tvrdíme, že byly základem krize. Za několik roků se schválně koukněte, jak budeme konvergovat. A vy, Němci, se nebojte, nebudeme zpomalovat, naopak ostatní vás budou v růstu dohánět. A pokud náhodou ne, tak to přece jako obvykle spolu s Holanďanama zatáhnete, že ano.

Co se týče fiskálních záležitostí na úrovni EU na příjmové straně, neříkám tak, ani tak, ale na má slova dojde. Přímé evropské daně nevidím jako prioritu, ale diskutujme o nich. Hlavně je potřeba zachovat spravedlnost systému a solidaritu. Co je však důležité jsou výdaje, tedy jak utrácet naše evropské peníze (o tom se mi mluví o poznání veseleji).

Určitě je třeba zmínit, že nás čeká další mezivládní konference o změnách klimatu. Dále: Jako Unie musíme hájit své zájmu ve světě, který běží mílovými kroky kupředu. Nejen to, v globálním světě potřebujeme silnější globální vládnutí. Břímě většího politického vedení může na sebe vzít skupina G20. Je třeba také zmínit roli nedávno reformovaného Mezinárodního měnového fondu. Za přepuštění dvou míst v něm jiným, rychle se rozvíjejícím ekonomikám světa, požaduje EU od těchto větší aktivitu v globálním vládnutí. V každém případě: EU musí mluvit ve světě vždy jedním hlasem. Lisabonská smlouva nám k tomu dává politické a diplomatické prostředky.

Musíme společně bojovat proti nebezpečí euroskepticismu. Nechutně se rozšířil, už se nejedná o několik málo zemí. Prakticky v každé jsou lidé, kteří věří, že jejich země může sama přežít v globalizovaném světě. To je více než iluze: je to lež jako věž! Supervelmoc nutně potřebujeme!

Proto: nebojte se a doufejte v lepší budoucnost v EU! A k tomu už ani vy, elity, mozek potřebovat nebudete.