Snad poprvé v životě s analýzou známého politologa pana Pehea alespoň v něčem souhlasím. [Co s Klausem? Právo, 9.3.2011].
Na malém prostoru se pan Pehe koncentrovaně dotkl několika témat souvisejících s prezidentem, jehož mediálně sledovaná aktivita v posledních týdnech řádově vzrostla. Schválně zdůrazňuji slovo "mediálně" neboť jeho publikační a přednášková činnost je konstantně vysokofrekvenční, na rozdíl od plejády dalších politiků, kteří své (argumenty podpořené) názory z vlastní iniciativy nepublikují.
S politologem rozhodně nesouhlasím u hlavního poselství jeho článku, a to že Klaus dostal Nečasovu vládu pod kontrolu. Dále se pan Pehe vyjádřuje ve smyslu, že si Klaus přes ovládnutí Nečasovy vlády připravuje prostor pro některé své další politické aktivity. Prezident si bezpochyby prostor připravuje, v tom lze souhlasit, ale rozhodně nemá Nečasovu vládu pod kontrolou. To je spekulace velmi, velmi vzdálená skutečnosti. Obdobně bychom třeba mohli spekulovat, že Nečasovu vládu má pod kontrolu Kalousek nebo že ji drží pod krkem Bárta. A mohli bychom také spekulovat, že si někdo připravuje prostor pro odejití Nečase.
A teď s čím v článku pana Pehea souhlasím.
Pan Pehe si ve svém článku velmi dobře všiml, že názory pana prezidenta ohledně cílového stavu po reformě penzijního systému velmi odpovídají představám Strany svobodných občanů. To je třeba ocenit, neboť mnozí jiní politologové se zřejmě ani neobtěžují programy neparlamentních stran číst.
Nicméně pan Pehe označuje tyto názory za extrémní a scestné, s čímž už zase souhlasit nemohu. Pak bychom museli za extrémní a zcestné označit jakékoliv apely na větší individuální zodpovědnost a na menší ingerenci státu do života občanů.
Z úst pana prezidenta jasně zaznělo, že stát by měl mít v důchodovém systému značně menší roli. I než v současnosti existující, i než navrhovanou vládní "reformou". Panem Pehem zmínění Svobodní navrhují, aby stát garantoval v rámci průběžného systému minimální, ale důstojnou penzi - a na tu také vybírat od občanů peníze - a vše ostatní by měl ponechat na svobodném rozhodnutí občana. Je na něm, jakým způsobem většinu vydělaných peněz použije. Zdali na vzdělání a výchovu svých dětí, zdali na investice do nemovitostí, akcií, či na dobrovolné spoření si do penzijního fondu.
Ještě existuje jedno plus pro pana prezidenta, které je v politologově článku bohužel spíše bagatelizováno. Pan prezident svou kritikou části vládní "reformy" týkající se zvyšování DPH spustil, či přinejmenším velmi zesílil, lavinu odporu proti zvyšování daní. To je poměrně novum, nepamatuji se, že by zvyšování daní bylo v minulosti tak masivně kritizováno. Kritika vnesla do zaběhnutých vládních postupů zmatek a dokonce vládu donutila mírně ustoupit od rituálu téměř automatického zvyšování daní vždy, když je třeba dalších peněz do rozpočtu. Vidím v tom naději, že každá vláda si nyní již třikrát rozmyslí, zdali bude daně zvyšovat nebo radši ne. Třeba se rozhodne, že lepší bude snižovat výdaje.
Pan politolog Pehe si neodpustil ani cílený kop do Ladislava Bátory, kterého označuje za "politického extremistu". Tím se přidal k honu, který v některých médiích probíhal po mnoho dní. O tom, že se jedná o hon, jsem se přesvědčil při shlédnutí reprízy pořadu Reportéři ČT, kde je proti Bátorovi použit dokonce i jeho dopis dopravním policistům zaslaný v souvislosti s řešením nesprávného parkování. Dopis, evidentně psaný v ironickém duchu, předal zřejmě reportérům nějaký uvědomělý dopravní policista a tito zdroj řádně vytěžili. Dozvíme se od nich příště o někom, že (řečeno s folkovým klasikem) "neustýlal, když se stlalo, a čural kde se čurat nemá"?
Doufám, že za "politického extremistu" označí pan Pehe v některé z příštích analýz i exprezidenta Václava Havla za jeho volání po vojenské akci v Lybii. Vojenské míchání se do arabských záležitostí je totiž bezpochyby politicky extrémní názor.
