Ačkoliv si toho málokdo všiml, dne 1.9.2014 začala pořádná "Energiewende". Tedy "energetický obrat", jak by se tento moderní německý termín dal otrocky přeložit do češtiny (viz pozn. pod čarou). Začala totiž Energiewende po rusku.
Bohužel tato zásadní zpráva byla v nejsledovanějších informačních médiích zmíněna jen okrajově. I když nám o Putinovi sdělují v televizi a v novinách téměř všechno, dokonce i že má křestní jméno Adolf, moc zpráv o tom, že byl 1.9.2014 na zahájení stavby prvního plynovodu z Ruska do Číny, jsem nezaznamenal (česká mediální výjimka zdehle: Putin zahájil výstavbu plynovodu do Číny). Tímto čtyři tisíce kilometrů dlouhým plynovodem za 70 miliard USD má od roku 2019 proudit ruský plyn do Číny. Energiewende po rusku.
Prozatím největším odběratelem ruského zemního plynu je Evropa, kam loni Rusko dodalo 160 miliard metrů krychlových zemního plynu. Čínská spotřeba je v současnosti 170 miliard metrů krychlových ročně. A Gazprom (ruský státní plynárenský podnik) rád diverzifikuje své odběratele. Třicetiletá smlouva na dodávky byla podepsána již v květnu (za přítomnosti Putina a čínského prezidenta Xi Jingpinga), prozatím na 38 miliard metrů krychlových plynu ročně a v hodnotě 400 miliard USD. Pokud bude vzájemný obchod pro Rusko a Čínu výhodný, nic v zásadě nebude bránit zvýšení dodávek plynu vysoko nad výše zmíněný objem.
Co je však podstatné:
Očekává se, že do roku 2020 roční spotřeba Číny stoupne ze současných 170 miliard na 420 miliard metrů krychlových plynu. Hlad po plynu v Asii (a speciálně v Číně) je, zdá se, velký a bude strmě stoupat. Trh v Číně je tedy pro ruský gigant Gazprom obrovský. Potenciálně dalších až 200 miliard metrů krychlových, t.j. podstatně více, než kolik nyní dodává do západní a střední Evropy.
Další kontrakty na východě by znamenaly pro Gazprom (a Rusko) možnost omezit v případě potřeby dodávky jinam (tzn. do Evropy) aniž by to tolik bolelo. Vzájemná závislost Ruska a mnoha evropských států v rozsáhlé energetické oblasti plynárenství už tedy nebude vzájemná.
Po těchto informacích trochu spekulací: Scénáře dalšího vývoje v Euroasii mohou být následující:
- Mezi Ruskem a Evropou na západ od něj budou panovat normální obchodní vztahy. Evropa se nemusí obávat výpadků dodávek plynu, dokud za ně bude platit. Gazprom bude velmi pečlivě dodržovat dlouhodobé kontrakty, i když postupně bude zřejmě zvyšovat cenu, neboť bude (při plné vytíženosti kapacit) dodávat radši tomu, kdo zaplatí víc.
- V případě vleklé obchodní války bude situace jiná. Už by nešlo jen o obchod a Gazprom (státní podnik) by byl ruskou vládou používán k nátlaku. A za pár let by měl možnost výpadky na západě kompenzovat vývozem do východní Asie a bezpochyby by toho v případě potřeby využil. Rusko by bylo geopoliticky ještě těsněji vehnáno do náruče Číny, ať již by chtělo nebo ne.
- Nebo pro Západ existuje ještě jedna možnost: Rusko obsadit a jeho nerostné zdroje si přivlastnit. Chce toto někdo ze Západu opět zkusit? V úvahu přichází samozřejmě i možnost ruskou vládu „pouze“ rozvrátit a dosadit tam své loutky, jak se to stalo v Iráku či v Libyi. Existuje však dost vysoká pravděpodobnost neúspěchu takového plánu (Rusko není ani Libye, ani Irák). Mnohé varianty tohoto scénáře tedy vysoce pravděpodobně vedou k rozsáhlé válce.
Co z toho plyne pro západní a střední Evropu:
V případě scénáře č. 1 musí počítat s vyššími cenami plynu. Diverzifikace bude drahá, i ostatní světoví producenti plynu budou chtít na zvýšené asijské poptávce vydělat. Ovšem ceny budou vzrůstat postupně. Přesto zvýšená cena plynu promítnutá do výrobků způsobí v EU další snížení konkurenceschopnosti na světových trzích. V ideálním případě by to mohlo být kompenzováno zvýšením produktivity, pokud budou například omezeny všemožné regulace. Dále: bude se hledat spolehlivá náhrada za elektrárny závislé na dováženém zemním plynu (sluneční a větrné elektrárny spolehlivé nejsou a musí být vždy doplněny elektrárnami s rychlým náběhem, často plynovými). Zdá se, že ani břidlicový plyn není řešením (viz zdehle). Německo proto možná časem zařadí jadernou energetiku mezi obnovitelné zdroje energie, aby tam politici i nadále mohli používat termín Energiewende. Též výzkum využití termojaderné fúze dostane nový impuls.
V případě scénáře č. 2 ceny energií narostou mnohem prudčeji a mnohem více. Skokové zvýšení možná způsobí i to, že se již vyplatí i nedotované větrné elektrárny (ovšem doplněné paroplynovými). Může to pro Evropu znamenat celkem náhlou a nedobrovolnou novou Energiewende (po německu). Adaptace bude drahá a bolestivá. Obzvláště v některých zemích východní části EU může vzrůstat přesvědčení, že scénář č. 3 není až tak od věci.
V případě, že se někdo na západě, kdo tahá za nitky, pokouší o scénář č. 3, měl by začít v západní Evropě velmi rychle a masivně zbrojit. Zároveň bude muset vystupňovat protiruskou propagandu, aby přesvědčil obyvatelstvo o nutnosti táhnout na východ. Bez policejního státu se to však těžko obejde.
---
Jsem přesvědčen, že pořád ještě zdaleka nejlepší variantou je č. 1. I proto nemohu souhlasit se sankcemi, které včera zavedla EU vůči Rusku. Jejich iniciačním momentem a odůvodněním (které v současné situaci stojí na hliněných nohou) se v médiích již téměř nikdo seriózně nezabývá. Zdá se, že tentokrát se EU již nestřílí do nohy, ale že rovnou hraje ruskou ruletu. Pokud ovšem ten, kdo tahá za nitky, neuvažuje v intencích scénáře č. 3.
-----------------
Pozn. pod čarou: Termín „Energiewende“ se v Německu používá pro doktrínu náhrady fosilních a jaderných energetických zdrojů ekologickými, trvale udržitelnými zdroji energie.
