Celkem brzy po prvním zvolení prezidentem Václav Klaus sdělil ministrovi zahraničí negativní stanovisko k návrhu smlouvy s Vatikánem. Věcně rozebral, proč je návrh naprosto nevyhovující. Tenkrát jsem napsal: "Václava Havla měli mnozí rádi jako prezidenta, protože byl. Václav Klaus jako prezident pracuje."
A na tom se za celé desetiletí nic nezměnilo. Známý bonmot říká, že existují koně chovní a koně tažní. Klausův předchůdce, prezident Václav Havel, byl v této terminologii kůň chovný. Prezident Václav Klaus byl koněm tažným - ale s elegancí koně chovného.
V názorech byl prezident Václav Klaus konzistentní a poměrně konstantní. Myšlenkově byl plodný a své názory, i ty nepopulární, často prezentoval (a byl vzápětí v mnoha případech českými médii buď ignorován nebo nálepkován nebo i karikován). A co víc: prakticky vždy mu v zásadních věcech dříve či později dal vývoj událostí za pravdu.
Prezident Václav Klaus vždy podporoval svobodu jednotlivce proti jeho uzavření do klece s jistotou přísunu konzumních dávek (ovšem přísunu jen do krachu zoologické zahrady).
Mnohé je mu vyčítáno. Ale prezident Václav Klaus rozhodně nikdy nejednal proti suverenitě a celistvosti republiky, ani proti jejímu demokratickému řádu. Naopak vždy byl obhájcem těchto hodnot, a to i proti těm, kterým pojem "svrchovanost republiky" mnoho neříká.
Prezident Václav Klaus byl státníkem.
---
A čím Václav Klaus jako prezident nebyl:
Navzdory náznakům v reportážích mnoha investigativců: Václav Klaus nebyl tím, kdo způsobil potopení Titaniku.
Při jeho slovech si v Bruselu mnozí významně ťukali na čelo, ale rozhodně nebyl bláznem.
Svědomitě vykonával úřad prezidenta, ale určitě nebyl úředníkem.
Jeho kontinuální zápas o svobodu a zodpovědnost jednotlivce připadal mnohým jako boj s větrnými mlýny - přesto nebyl Donem Quijotem.
Neskákal, jak někteří politici pískali, ale zcela jistě nebyl kvůli tomu velezrádcem.
Lacině nesliboval světlé zítřky - nebyl žádným obchodníkem s deštěm.
Nediskreditoval tento stát - navzdory donekonečna opakovaným tvrzením v tomto smyslu od jeho malých kritiků.
A nakonec to nejpodstatnější: prezident Václav Klaus nebyl srab.
---
Za to všechno mu děkuji.
