Je špatně, že se snížily platové rozdíly mezi nastupujícími a dlouholetými učiteli?
učitel...
Nejprve něco málo o mně. Studuji poslední ročník přírodovědecké vysoké školy, obor učitelství zeměpisu. Za sebou mám dvě měsíční pedagogické praxe a rozhovory s mnoha učiteli v rámci výzkumu pro svou diplomovou práci. Státní zkoušku z pedagogiky za sebou, z předmětové didaktiky zatím před sebou. To jen tak na okraj, aby bylo jasno, že můj názor není jen hlasem od piva v hospodě.
Sleduji diskuse o tom, jak na začátku tohoto roku získali mladí učitelé výrazně vyšší nástupní platy, ale platy učitelů s praxí zůstaly zhruba stejné. Hned se objevily výtky, jak je demotivující, když učitel s 20 lety praxe bere jen o málo více než začátečník. A hrozby, že do škol sice přijdou mladí absoloventi, ale ti pak po pár letech odejdou, protože jim platy téměř neporostou. Já však snížení rozdílu mezi začínajícími a dlouholetými učiteli plně podporuji a v následujících řádcích vysvětlím proč.
Můžete říci, že "jednou budu mluvit jinak" a možná to tak bude. Ale nyní si myslím, že není moc důvodů pro tvrzení, že starší učitelé jsou nějak zvlášť lepší než ti mladí. Z hlediska znalosti oboru jsou absoloventi připraveni ze školy v plné výši. Z hlediska pedagogické stránky jim sice chybí praxe, ale zato bývají nadšenější, mají chuť zkoušet nové metody a reagovat na potřeby doby. Jsou to právě ti mladí, kteří ve školách zavádějí novinky jako je práce s internetem apod.
Starší učitelé často učí podle svých starých příprav, celé roky stejně. Často neumí pořádně používat internet a další techniku, takže je není možné ani kontaktovat mailem, což je dnes pro školáky samozřejmost. Jejich výukové metody často neodpovídají současným trendům. Od dětí mají už věkově daleko a mnohdy jim nerozumí. A leckdy trpí syndromem vyhoření, po letech práce ve škole už je žáci spíš otravují. Rozhodně ne všichni, to zdůrazňuji. Jen chci říct, že starší nejsou jednoznačně lepší než ti mladší. Pamatujete si ze svých školních let. kdo byli ti dobří a kdo špatní? Jak to souviselo s délkou praxe?
Ve školství se zkušenosti sbírají tak tři roky. Pak už je jedno, jestli učíte tři roky, nebo dvacet let. Nebo čtyřicet. Ta činnost se více méně opakujuje. V soukromých firmách platy s věkem rostou především tím, že zaměstnavatelé mohou nabídnou postup na náročnější vyšší pozici. Ve školství je to maximálně postup na post ve vedení školy, ale těchto míst je málo, takže většina učitelů zůstane po celou kariéru na stejné úrovni, tedy jako řadoví pracovníci.
Víte, oni to ti mladí nastupující mají paradoxně těžší. Nemají připravené hodiny z předchozích a právě ty zkušenosti, takže jim přípravy hodin zaberou daleko více času, hodiny jsou pro ně náročnější a víc stresující. Žáky totiž nezajímá, jestli učíte týden nebo celý život. Z vlastní zkušenosti vím, že žádného pochopení pro to, že jste začátečníci, se nedočkáte. To není jako ve firmách, kde mají mladí pracovníci určitou dobu na to, aby se všechno naučili. Žáci od Vás čekají stoprocentní výkon od první vyučovací hodiny. Musíte odvést stejnou práci jako zkušení matadoři, při hodině nad Vámi nestojí starší kolega, aby radil, že "teď máte dát pepíčkovi poznámku". A právě žáci jsou ti, od nichž se odvíjí, jak budete při práci spokojeni.
Existují dobří mladí a špatní starší a stejně tak i naopak. Bohužel, v praxi je dost těžké odlišit ty dobré od špatných, protože ve školství se velice obtížně měří výsledek práce. Školství netvoří zisk, který by se dal jasně změřit. Učitel ve škole není jen (a dnes už vůbec by neměl být) nositelem znalostí předávaných dětem. Měl by být i vychovatelem, měl by umět rozvíjet osobnost žáků po všech stránkách, kontrolovat funkčnost sociálních vztahů ve třídě a podobně. Výsledky jeho práce se zkrátka objektivně příliš změřit nedají a pokud to bude subjektivně posuzovat vedení školy, např. ředitel, bude to daleko víc otázka míry kamarádství daného učitele s ředitelem. Bohužel, odlišit finančním ohodnocením kvalitní od nekvalitních je v tomto sektoru téměř nemožné, i když snahy jsou.
Z tohoto důvodu tedy zbývají cesty "všem tak nějak stejně" nebo odstupňování platu podle délky praxe. Nyní došlo k přiklonění se k první variantě a z výše uvedených důvodů to nepovažuji za špatné.
A problém, že po pár letech na škole odejdou učitelé do soukromých firem, kde jim nabídnou platový růst, vůbec nevidím jako problém. Nevidím totiž žádnou výhodu v tom, že nějaký učitel učí 40 let. Proč by nemohl učit 10 let a pak odejít. Když ho učení bude bavit, tak se s platem ve škole spokojí a zůstane, když ne a sežene lepší práci, tak odejde. Na jeho místo přijdou zase mladší. A to má být jako něco špatného?
Ale kdyby mě chtěl nějaký dlouholetý pedagog přesvědčit, že po třiceti letech mám mít daleko více peněz než po třech, tak ať také napíše blog, rád si počtu...
