Tradiční předvánoční úleva

To napětí jsem cítil už pár měsíců a poslední týdny už jsem byl celý nervózní. Co když to letos nevyjde ?!

Český slavík

Ale vyjde, uklidňuji se. Vždyť to vyšlo už 35 krát. Málokterá věc je takovou jistotou. Žádný politický převrat s tím nezacloumá. No ale co kdyby se něco stalo a najednou to nevyšlo. Rozuzlení mělo přijít poslední listopadovou sobotu.

Tak moc jsem byl napjatý, že jsem se na to ani radši nedíval. Ještě že média hned přispěchala s uklidňující zprávou pro celý národ.

Tak to tedy nakonec to zase všechno dobře dopadlo. Božský Karel opět vyhrál hudební anketu Český  slavík. Na pár měsíců máme klid. Než ty nervy přijdou zase za rok znovu, navštívím asi pár koncertů a hudebních festivalů, abych si tam užil hudby. Karla tam asi stejně jako dosud neuvidím, ale co na tom. O to zřejmě nejde, podstatné je, že se stále několikrát do měsíce objeví na hlavní straně našeho nebeského elektrického výboje.  

Myslím, že o vítězi další pěti, možná i deseti ročníků je rozhodnuto už teď. Gottovi k tomu bude stačit jen dojít si zase pro cenu a zopakovat legendární větu o tom, že to letos zase nečekal. Vždyť právě kvůli téhle větě mu tisíce lidí ten hlas posílají. Co na tom, že většina z nich na jeho živém vystoupení nebyla už celé roky nebo možná nikdy a nejnovější písničky které znají vznikly začátkem devadesátých let.

Pesimista by řekl, že televizní diváci zase vyhráli nad návštěvníky hudebních festivalů a koncertů. Ale možná jsme jen hravý národ, který se prostě naučil volit toho svého hrdinu, jenž je jednou z mála stálic ve světě plném změn a nejistot.

 Možná že po těch letech, kdy se marně pokouším svou smskou poslat do čela žebříčku zpěváků někoho, kdo skutečně nyní produkuje hudbu, která se nyní poslouchá, příští rok změním strategii. Pošlu hlas poprvé Kájovi. Jako správnej Čech.