Nakupování po telefonu a hlava rodiny

Dneska jsem se při nákupu v jednom pražském hypermarketu docela pobavil. Při procházení sektoru mraženého masa se vedle mě objevil chlap jako hora středního věku.

 Zrovna telefonoval. Zachytil jsem kus jeho hovoru a zkusím ho volně přiblížit: "Králík 139, kuřecí stehna 65,90, krůta na guláš 79,90..." předčítal do telefonu cenovky umístěné na regálu. Čas od času pak pro jednu přečtenou položku sáhnul a položil jí do košíku, popojel dál a zase do mobilu četl seznam výrobků a jejich ceny.

 Bylo docela komické si představovat, jak jeho zřejmě manželka nacházejícící se bůhví kde právě plní roli procesoru u počítače. Přijme přečtenou informaci, rychle jí analyzuje a následně do telefonu vydá nekompromisní verdikt. "To vem. To ne. To je drahý! To nechci. Tohle kup dvakrát, je to levný". Takové nakupování sice působí až legračně, ale efektivně omezuje potenciální konflikt po příchodu muže z nákupu.

 Nevím, jaký mají ti dva tarif a kolik je tedy ten nákupní hovor stál. Snad méně, než kolik by činily škody, kdyby dostal muž volnou ruku k nákupu. Zažil jsem i případy, kdy manžel volal své ženě, jestli má vzít výrobek, který je právě ve slevě o pět korun. Ba co hůř, zažil jsem to u mě doma... Připomíná mi to lidi, kteří jedou spoustu kilometrů, aby nakoupili o pár korun levněji a už je nenapadne, že za cestu dají někdy víc, než kolik ušetří. A ten promarněný čas, kdyby přepočítali na peníze...

 Ale zpět k dnešnímu nákupu toho pána, jehož žena je lepším navigačním systémem než GPS. Evidentně to oběma vyhovovalo a tak to má být. Dlužno dodat, že jsem pána nesledoval při cestě za úsekem masa a je možné, že třeba u piva už telefon položil a dál si vybíral sám...

 Muži o sobě rádi prohlašují, že jsou hlavou rodiny. A mají sakra pravdu. Jen by měli dodat, že každou hlavu stejně jako zbytek těla řídí mozek a tím jsou jejich ženy. A ruku na srdce, pánové, platí to nejen při nákupu v hypermarketu, že?