Zemanova urážka a to, co si mnozí stejně myslí

Trans lidé, jste krásní, jak říká pirátská europoslankyně Markéta Gregorová. Způsobila diskuzní bouři, zrovna tak jako Miloš Zeman, toho času hlava Lánského státu. Ten naopak trans lidi s odporem zavrhuje.   

Takže máme dva tábory, každý se svým vlajkonošem pravdy. A pak je tu masa lidí, která neříká nic a jen si něco myslí. Jednou to, podruhé ono. Co vlastně? Pokusme se nastínit naše myšlenkové pochody a rovnou si třeba taky vjet do vlasů. Začněme třeba u klasických rodin. Manžel, manželka, dítě. Heterosexuální pár, který nijak nebudí pozornost, protože patří k většinové komunitě jiných, stejně založených rodin. 

Jejich dospívající dítě najednou zatřese obvyklou konvencí o pokračování rodu. Heterosexuální zachování rodu. Ejhle, v době dospívání dítko zčista jasna inklinuje ke stejnému pohlaví. Buch! Zděšení a co dál!? Nic, změnit to nelze. Že je to proti přírodě? Není, některé živočišné druhy se chovají zrovna tak, např. šimpanzi. 

Co následuje? Rodič dítě neodvrhne, jeho případného životního partnera stejného pohlaví bude s velkým přemáháním pouze tolerovat. A to na nezbytně dlouhou dobu. Tím je po pohádce o vnoučatech na klíně a pokračování rodové linie. V tu chvíli u těchto rodičů jen stěží najdete některého, co by svět homosexuálů v tichosti neproklínal. Navenek jen s přemáháním mlčí. Protože by prozradil na své dítko to, za co se za něj ve skutečnosti vlastně stydí.

Tak je to i s lidmi, kteří si neváhají změnit pohlaví. Nutí je k tomu jen jejich přesvědčení, že jsou uvězněni ve vlastním těle. Z ženy se stává muž, z něj zase žena. Jen ty narozeniny jim zůstávají a taky je chtějí slavit. A teď upřímně - je mi vcelku jedno, jak se sebou chce každý člověk naložit. Je to jeho právo, ale já mám právo se o to zase nezajímat.  Pokud mi to bude nutit, pak je vězněm své vlastní sobeckosti hlavně v tom, že trans lidé a lidé jiného sexuálního zaměření jsou většinovou společností uzurpováni. Nejsou. Kritiku budí jen svým postojem pocitu křivdy, která v reálu neexistuje. 

Domnělá křivda je v podstatě prostředkem k vybuzení pozornosti, protože chtějí legitimizovat něco, co jim v hloubi duše stejně nikdo nezávidí. A ještě větší upřímnost - k narozeninám by ode mne ani jedna z těchto "lidských proměn" blahopřejné políbení rozhodně nedostala.