V noci mínus osm, přes den taky a sněžit bude obden. Kulich, ušanka a sáňkování. Až do poloviny března. Pamatujete?
Tak jestli úvodní větičky zvané perex někoho v současnosti děsí ve světle energetické krize, pak dříve narození si jistě vzpomenou, že uhelné prázdniny, studená postel v pavlačových domech a horký čaj jako každodenní nápoj nikoho moc nevzrušovaly. Protože zimu jsme vnímali jako přirozenou změnu ročního období a věděli jsme, že stejně musí skončit, až už budeme klepat kosu nebo si ťukat prstem na čelo, čeho je tehdejší ideologická masírka schopná.
Jako například, že Děda Mráz, v našich duších rudý idiot, o vánocích nahradil Ježíška. Na jaře jsme na vše raději zapomněli a život šel dál. Sice bídně, ale taková byla doba. Válčilo se taky. Karibská krize, Vietnam, Kambodža....Že to bylo daleko od nás? Raketám je to fuk, doletí kamkoliv.
A ta dnešní doba? Rakety jsou taky připraveny doletět kamkoliv. Zhoubná ideologie Kremlu je tu pořád, de facto nikdy neskončila, a válka na Ukrajině je pár stovek kilometrů od nás. Zima na dohled, mrazy asi taky, sníh k zimě patří, tak se přestaňme divit, že něco takového vůbec existuje. Už sice, my dříve narození, sáňkovat moc nebudeme, energetická krize taky o sobě dá vědět a jak se s ní finančně popasovat? Zeptejte se, vy mladší, jak jsme to dělali my tehdy. Na dostatečnou zásobu uhlí v mnoha rodinách nezbyly peníze, improvizovalo se, jak se dalo. I s těmi svetry, holenkové....
Nutno upozornit, že nejsem zastáncem starých pořádků, uhelných prázdnin, debilních svetrů, ani současných burzovních lumpáren s cenami všeho. Jsem zastáncem toho, že čím méně se hysterie ve společnosti bude šířit, tím více se můžeme popasovat se vším, co nás teď štve. A že toho není málo. Načež meteorologům bych vzkázal, aby vážili svá rádoby proroctví na delší časový horizont, který hysterii jen podporuje. A jestli naši rosničkáři skutečně své předpovědní úsilí kdy trefili do černého, pak jen tehdy, kdy uhádli, jaké počasí včera zrovna bylo. Slunce v duši.
