Volební hesla slibují práci. Pro politiky.

Hned ze začátku budu upřímný. Proklamační hesla, ať už jsou volby řádné či mimořádné, opět slibují pořádnou fachu. Hlavně nás zvolte,my už se o to postaráme, slibují noví uchazeči o moc. Plnili to pouze komunisté, ale v době, kdy nemakat znamenalo i pobyt v kriminálu. Že nám bylo jedno, co děláme, hlavně že padla, taky patří do dob minulých. Všichni jsme měli vesměs stejné platy, a řvali písně u táboráku, jako vrchol víkendového vyžití.

Práce je dnes málo, velerekordní nezaměstnanost si nezadá s dobou

Velké hospodářské krize v letech třicátých minulého století. Nápad

sociálních demokratů, aby nezaměstnaní chodili posluhovat do

domácností, je šílený. Nazval bych to totální degradací společnosti,

která právě vinou politických kaskadérů řeší problém, jak se vůbec

udržet nad vodou.

Nikdo z politiků ale zatím nepředložil vizi, jak človeka zaměstnat.

Tedy příklad toho, co se v tomto punktu dělalo špatně a jak to napravit.

To je totiž otázka ekonomiky. A jestli jsem špatný ekonom,

pak zákonitě přijdu na buben a moji zaměstnanci naklušou na

úřady práce.

Mohu pak věřit tomu, co mi slibuje nápravu, když mne vlastně

dostal na podporu v nezaměstnanosti? Určitě ne, a přesto nám z

billboardů nabízejí nemožné. Možnost pracovat je přímo úměrná s

výkonem ekonomiky. Jestliže chřadne, množí se řady nezaměstnaných.

Tohle všechno ale jistě aspoň trochu uvažující lidé samozřejmě

vědí. Jenomže je jich menšina.

A na to právě politici sázejí – i pamět časem děraví a koho jsme

odsuzovali, těší se v dobách volebních opětné přízni. Jsou ale politici,

kteří už žádné myšlení nemají. Pardon, jednu myšlenku mají pořád.

Mít opět ten slastný pocit z opojení moci. A dělají pro znovuzvolení

všechno. I k soudu své soukmenovce dávají, když je na volebních

kandidátkách předběhli, nebo nedej bože byli vyškrtnuti.

Krásný obraz charakteru, který by na nás znovu otcovsky shlížel z

propagačních letáků či jiných výkladních skříní. Divím se, že ještě

nedošlo i na starosvětské souboje se svědky.

Ale k věci – takže sliby obrátí se v reál tomu, kdo je zplodil.Na lid

obecný je pak třeba rychle zapomenout, protože my, politici, už máme,

co jsme chtěli. Tedy svoje vytoužené posty. Ovšem s předehrou

nechutných zákulisních politických dohod, které dřív nebo později

vyústí v nějakou krizi. A zase jim bude šuma fuk, zda úrady práce

praskají ve švech nebo lidem nervy. To se pak klidně spojí čert s

ďáblem. S voličem se nikdo radit nebude.

Jsou tedy volby vůbec k něčemu? Těžká otázka. Známá fráze

praví, že pokud by volby opravdu něco změnily, pak je rychle někdo

zruší. Východisko z nouze je vzestup zahraničních ekonomik. Ti schopnější kapitáni

našeho průmyslu se umí přizpůsobit a politiky nepotřebují.

Roztočí to kola i naší ekonomiky a pak bude i práce. Jenomže volit

zahraniční šíbry nelze. Tak volme u nás aspoň ty, kteří podle našeho

soudu způsobí co nejméně škody.