Spásu spatřuje ČSSD v době koronavirové. Její lídr Hamáček je vidět, slyšet a píše se o něm. Protože bojuje za nás, za občany nakažené i nenakažené, zkažené i nezkažené.
Větří příležitost, jak znovu posílit nejen svou pozici, ale oranžovou partu, která je zase součástí jeho pozice. Neboť jen ona dovede svého lídra odrovnat, zrovna tak, jako voliči oranžovou partu.Což by bylo krajně nepříjemné a tak se, mozkem vicepremiéra, chopme toho, co se nám nečekaně nabídlo. Je to malý, zatracený virus, a já jsem ten, kdo bude v boji s ním velet! Veřejnost se ke mně upne, protože moje slova o vývoji situace bude hltat, nepochybně se honilo hlavou páně Hamáčka. Nelze mu to mít za zlé, je to politik, nic jiného v životě nedělal a zřejmě už ani dělat nebude.Babišovu chybu neudělat z Hamáčka šéfa krizového štábu, což ústava z ministra vnitra v době ohrožení státu přímo předurčuje, lídr ČSSD chce využít do posledního momentu.
A nyní si všimněme, jakých. Tím nejzákladnějším je samotný nouzový stav. Čím déle potrvá, tím lépe. Už jsme vysvětlili, proč. Všimněme si ještě jednoho aspektu. Jan Hamáček okamžitě mírní příklony k optimismu, že boj s koronavirem začínáme vyhrávat. Úmyslně poznamenávám, že "začínáme", tedy my, občané, ale ne já, šéf ČSSD, Hamáček. Protože jakmile se život rychle vrátí do normálu, pro ČSSD opět nastane nenormální stav, tedy nezájem veřejnosti, protože oranžová parta žádného modlu ve svých řadách nemá.
A právě toho využil Andrej Babiš. Respektive jeho rádcové, kteří ho z přehlídkových tiskovek stáhli. Nechť je na očích jen Hamáček! I s jeho výstražným ukazováčkem! Teď se nám naše chyba hodí! Lidi už totiž toho vládního zaracha začínají mít plné zuby. Budou krachy firem, cestovek a bůhví, koho ještě. Já, Andrej Babiš, budu před národem vystupovat už jen jako posel dobrých zpráv. Nastává doba povolování šroubů a ta musí být opět doba Babišova. Tak se už i děje a Hamáček s jeho škarohlídstvím do budoucna a se strašákem návratu nouzového stavu, jeví se v očích národa jako hodně nesympatický člověk.
Nejásá mazaně jako Babiš, a lidi chtějí posla dobrých zpráv. Chtějí do práce, vydělávat a ne žít z almužen. Chtějí mít děti ve školách a vůbec zase normálně dýchat a bez roušek.. Hamáčkův výstražný prst pak působí jako policejní pendrek. A národu je v tuto chvíli šuma fuk, zda se koronavirus vrátí s ještě větší silou. Chuť žít je vždy větší, než chuť umírat. Hádejte, na čí záda ten pomyslný pendrek ve volbách asi dopadne...
