Tři týdny do exploze

Nesmíš to či ono, ale ve skutečnosti už téměř všechno. Pandemie svou taktovkou diriguje život v zemi, politici ve Sněmovně mudrují, jak z toho ven a přitom je to jen exhibiční rétorika o ničem.  

Politika národní záchrany je ve smyslu pal/nepal, a čeho je záhodno si všimnout, ubývá i příslovečný smysl pro humor. Protože tady už legrace skončila. Nelze už ukazovat na jediného politika, který za všechno může. Mohou za současný stav všichni, protože jen žvanění o těch či oněch proticovidových opatřeních se obsahově neliší vůbec v ničem. Buďme proto trochu konkrétní. Tím, že premiér Babiš je cholerik a chaotik, jak říká opozice, je už otřepaná fráze, neboť vnímavý občan to dávno poznal sám. Tudíž neustálé opakování něčeho, co dnes soudného člověka nepřekvapí, jen ukazuje a dokazuje stejnou bezzubost i u opozičních stran. 

Že nemohly prosadit své návrhy? Že mají ve Sněmovně menšinu? To ale právě dnes už taky neplatí. Tonoucí se stébla chytá a premiér Babiš polyká pomyslné andělíčky plnými doušky. Důkazem toho jsou plné JIPky, krematoria a to nemluvě o lidech, kteří se léčí doma, aniž by je statistiky zaznamenaly. Což může být i dvojnásobek zveřejněných čísel, v nichž se každodenně vyžívá Česká televize ve svém večerním zpravodajství. Zprávy jak přes kopírák a změna v nedohlednu. Suma sumárum, opozice i vládnoucí koalice si odkývala to, co už od teď občan beztak pociťuje: Bezmoc, naštvanost a co je horší, zákon Papinova hrnce. Až tlakový ventil povolí, bude zcela lhostejno, kdo je opozice nebo koalice. Prázdné kapsy a tlak v rodinách z ponorkové nemoci a vřískot dětí v nuceném domácím vězení udělá své. 

Nové třítýdenní zašpérování státu ale radikální změnu nepřinese. Kýžená snaha zploštit stoupající křivku nejen nákazy, ale i společenských nálad dopadne zřejmě takto: Po třech týdnech se virová nálož nijak nezmění, čertví jaké mutaci se silně daří, a bude dařit. Protože člověk si musí dojít na nákup, dojít do zaměstnání a respirátor je už nyní vnímán jako přítěž. Nejen finanční. Proto jeho výměna či sterilizace zcela určitě nebude podle hygienických doporučení působit jako strašák, ale občan si řekne, když se mám nakazit, tak se stejně nakazím, respirátor nerespirátor. Virus si cestu vždy najde. A nachází, ne že ne. Otázka proočkovanosti jako cesta k záchraně? Kéž by to tak bylo. 
Stát zápasí s chaosem, kdy a komu vakcínu dodat. Proto se distribuce chopili dobrovolníci. A bude hůř, až dostaneme vakcín dostatek. Paradoxně hůř. Zorganizovat něco v době národního ohrožení, jak se ukázalo, neumíme vůbec nic. Snad jen díky hasičům a vojsku, složkám, které si naštěstí velí samy, máme aspoň to málo tam, kde už to dávno mělo být. Takže co nás čeká? Tři týdny skřípání zubů a pod "papiňákem" přitom hoří....