Více než rok brutality na ukrajinském válčišti. Smrt si nevybírá. Nikoho a nikde. To už bych se ale pouštěl do obvyklých frází, zatímco v Kremlu brousí další nože.
,,Ruská duše je veliká, vejde se do ní mnoho dobra, proto vás máme taky rádi". To nám kdysi, coby ještě naivním českým studentům, řekl vedoucí ruské delegace při výměnném pobytu v Moskvě. Ještě se u toho usmíval a třeba to myslel vážně. My jsme hlavně mysleli na to, jak se za pět kopějek budeme v taxíku po celý den prohánět po Moskvě, protože benzín, jak Rusové někdy sarkasticky ucedili, je ,,u nás levnější, než voda." Pravda to tak docela nebyla, taxikáři nás obrali, co to jen šlo.
Ale k věci. Ta ruská duše je asi opravdu veliká. Vejde se do ní opravdu hodně, jen toho dobra moc ne. Důvody jsou ve světle současné válečné vřavy zřejmé - ten hlavní je Vladimír Putin a jeho kamarila věrných. Proč to zamyšlení? Protože jsem si na něco vzpomněl. V Moskvě to bylo. A u toho pár skleniček tajného popíjení vodky. Se sovětskými středoškolskými protějšky. S naivními mladíky, jako jsme byli my. Chlast rozvazuje jazyk víc, než mučení. Protože chutná, rána do ksichtu ne. Smáli jsme se tomu ruskému pohledu na věc. Pak mezi mnohému i tomu, že ,,nás, Rusy, baví prohrávat i vyhrávat. Pořád je to něco, jak si ještě pořádně užít."
Tato slova v alkoholickém opojení padla před vzájemným šachovým turnajem mezinárodních studentských družstev. A stále jsme se podivovali tomu, jak někoho může bavit prohrávat. A pak si to i užívat? Dnes už tomu rozumím. Putinova válka skončí asi jen tehdy, až zabije ona jeho. On to nepochybně ví, ale zatím ho zabíjení jiných baví. Protože ,,když válčím, tak jsem." Rozuměj, stále jsem naživu. Takže ,,pořád je to něco, jak si ještě pořádně užít." A tak si ,,užívá" a my, bohužel, s ním.
Co je ještě smutnější, že bez uvozovek si užívají Putinovo máchání kosou i mnozí naši smrtonoši, pro něž je násilí a vlastní prospěch už ikonou v jejich duších, která je, jak to u kolaborantů bývá, mnohem větší, než ta impresáriova. V tom je Putinovo "užívání" už možná přímo ve sférách blaženosti, přičemž role našich užitečných idiotů mu v jeho těžkých chvílích musí tu jeho ruskou velkou duši asi hodně hladit. Avšak takoví jsme my, Češi. Za Jidášův groš....Však víte. Stačí si vzpomenout na srpen 1968.
