Proč nezlevní benzín? Stát to prodejcům prý nedovolí

Cena ropy se blíží pod pětileté minimum – 60 dolarů za barel. Cena nejpoužívanějšího benzínu Natural 95 však neklesá pod 34 Kč. Podle důvěryhodných zdrojů údajně ani nesmí. Stát by přišel o obrovské peníze na daních od prodejců, ti si zase podle toho upravují marže.

Ty jsou ale ve srovnání s ostatními položkami nepatrné – například na litru benzínu se jedná pouze o dvě koruny. Do ceny benzínu a nafty u nás stále zásadně promlouvá stát, přičemž teprve poslední cenovou položku tvoří zmíněné marže prodejců paliv.

Důvěryhodný zdroj dále uvádí, že prodejci jsou nyní pod přísnou kontrolou státu, aby k žádnému zlevňování nepřistupovali. Nikdo z nich by si to prý v současnosti ani nedovolil – na čerpacích stanicích by následovala vlna kontrol všeho druhu. Do státní kasy teď tečou miliardy a zrušit pro výstrahu nějakou tu čerpačku není problém.

 V hustotě evropské silniční sítě držíme v počtu čerpacích stanic jedno z předních míst. Benzínku přece natrefíte snad na každém padesátém kilometru dálnic. Stačí se rozhlédnout po ukazatelích cen – jsou všude beze změn.  Takže mít o jednu dvě méně, to motorista ani nepozná.  Poznali by to ale ostatní prodejci. Riskovat zrušení proto ani náhodou.

Neplatit daně za současného dozoru úředního šimla je pro prodejce už vyložená sebevražda. Když stát chce být pro daňové kouzelníky strašákem, tak to najednou jde. Bohužel asi jen tam, kde se opravdu jedná o velké peníze. Z výše uvedeného už víte proč.

Řešením v tomto směru by bylo snížení spotřební daně, ale to vše souvisí se státním rozpočtem a s hospodařením se státními penězi. Teď už víte taky proč. Strážce státní kasy nepochybně rovněž. Jen to tak trochu vůči nám, motoristům, není vůbec fér.

Co takhle vyvinout toto mimořádné úsilí i na ostatní resorty a oblasti, které se státními penězi kouzlí, jak chtějí? Třeba bychom pak jezdili za pětadvacet káčé, i kdyby stál barel obvyklých 80 dolarů. Smutek o to větší, když poslušně mlčí i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.